Tím pádem by zřejmě došlo k jasnějšímu rozvrstvení a tedy ke zpřehlednění naší politické scény. Víte přeci, že tuze opatrné řeči každému hned (například v čase voleb) nenapoví, kdo je kdo. A stejně prakticky řečeno nemá cenu mudrovat nad tím, jak jsou ilegální hnutí každým rokem obezřetnější, když jim byly ilegalita a s ní související jistý druh obezřetnosti vnuceny zákony. Oč lépe by byli všichni radikálové na očích, jestliže by se směli se svými vizemi účastnit veřejného života, a jak by se, panečku, musely státotvorné politické strany snažit, aby si v prostředí skutečně volné politické soutěže uhájily přízeň veřejnosti.

Vzato z jiného konce, je znevýhodňující, jestliže stát, který vybírá daně od všech daňových poplatníků, nezaručuje úplně všem daňovým poplatníkům možnost beztrestného vyslovování a šíření názorů. A pak, nedějí se stále častěji neodpustitelné křivdy na lidech, kteří bývají záměrně vtaženi do politických procesů, bývají usvědčeni z propagace hnutí směřujících k potlačování demokracie, souzení a odsouzeni k pokutám nebo k odnětí svobody, ačkoli celou věc mysleli jinak, nerasisticky, nefašisticky? Měl třeba být souzen Michal Zítko za to, že vydal Hitlerovu knihu "Můj boj"? Mají se žáci učit ve školách o něčem, k čemu nesmějí mít přístup pro chronický panický strach a z něho plynoucí poučku, že nejlépe odolá pokušení ten, kdo se vyhne pokušiteli, a nejvíce duší spasí ten, kdo pokušitele odstraní? Jak nedospělé, jak zbabělé - jak nebezpečné!

Nejsem zdaleka první, zdaleka ne poslední, kdo touží mít ve své zemi úplnou, tedy spolehlivou svobodu slova, i když uznávám, že něco tak dalekosáhlého nelze zařídit ze dne na den. Však ani nemluvím o nějakém několikadenním ultimátu. Karel Havlíček Borovský před více než sto padesáti lety napsal: "Vlastně by mělo býti svobodno o všem mínění své přednésti, všechno posuzovati a za pouhé mínění své neměl by nikdo trestům podléhati jiným, než opět mínění veřejnému." A Platón před dvěma tisíci a třemi sty lety vyjádřil názor, že pravda se nejpravděpodobněji vyjeví v rozpravě. V listopadu před devatenácti lety většina národa dveře do myšleného světa svobodné rozpravy značně pootevřela. Jenže právě s pootevřenými dveřmi se to má tak, že je silnější průvan buďto otevře dokořán, nebo znovu přibouchne. Záleží na tom, z které strany průvan zafouká.