Když se pak po ověření ubezpečí, že přece jejich dlouholeté přesvědčení je správné, budou mít mou úctu. A mé porozumění budou mít ti, co se nezamyslili vůbec. To je pro většinu z nás obvyklé. Mě středoškoláka se zeptal spolužák Karel: "Co uslyšíš ve sluchátku, když účastník na druhé straně linky má telefonní aparát odpojený, vytažený ze zásuvky?" Vyhrkl jsem: "Obsazovací tón." Karel opáčil: "Další blbec." Co jsem mohl říct, udělat jiného, než si odnést poučení.

Když se někdy objevil v televizi úspěšný chemik původem z Prostějova, byl sympatický a moudrý. Mluvil a nikdy se neusmíval. Jak jeho vystupování bylo pěkné, až jsem si z takového přístupu bral vzor. Ale nedávno jsem se mohl přiblížit redaktoru Českého rozhlasu Janáčovi. Majiteli výrazného hlasu a přednesu. On se zase stále usmíval a jak tím působil příjemně.

Pana Kotrbu obdivuji, protože jeho schopnost získávat informace je mimořádně velká. Rád narážím na jeho články i v jiných zdrojích informací, než tento. Odkrývá poznatky jinde těžko získatelné. Vzpomínám na propracovaný článek i z bezdomoveckého "Nového prostoru". Štěpán Kotrba se s mým dávným spolužákem Karlem ve svém hodnocení vůči mně shodují. Co nadělám. Má mou úctu, i když se svým ostrým vyjadřováním blíží z určité strany odmítanému novináři z Rudého práva. Jenže normalizátor tvrdé psaní chápal jako svou ideologickou povinnost, vždyť byl komunistou, nositelem násilného revolučního odkazu. Ale kdo vlastně stojí za nemilým vyjadřováním redaktora Kotrby? Snad jde až o rozčilení, když užívá novou zásadu pro psaní velkých písmen: "Bílou barvu NEtvoří několik barevných složek". Jako vzdělaný umělec ví, o čem píše, o fyzice ne. Pro získání bílé se určitě nemíchají plechovky červené, modré a zelené barvy.

Redaktore, píšete "čtenářům je třeba se za redakci omluvit". Ale kdo se omluví mně?

Petru Frishovi a Borisi Cvekovi děkuji.

Dále k článku "Metafyzické názory do fyziky nepatří" pana Jiřího Šolera.

Píšu "mozek vjemy dotvaruje, opraví". Pan Šoler má větu za zcela chybnou. Nevztáhl mé sdělení k tvarům objektů, které vidíme. To jsem měl na mysli. Optická konstrukce oka neumožňuje geometricky dokonalý zážitek, jaký ve vědomí nakonec máme. Člověk sice bývá šeroslepý, barvoslepý, ale pokroucené tvary viděné skutečnosti se mu zjevují především po požití drog. Ty ovlivňují mozek. Oko nezajistí úplnou rovnost přímek, kterou vědomím sledujeme. Tuto víru mám podloženou učebnicí, sám jsem oko nestudoval. Vzpomínám, že učebnice nebyla fyzikální, ale lékařská.

Kromě "primitivního vnímání smyslovými počitky" pan Šoler uvádí "spektrum elektromagnetického vlnění příslušných vlnových délek". Připomíná se mi situace opět z mých středoškolských studií. Tehdy nás učitel filosofie poučoval, že světlo je něco jiného, než vnímáme. A my jsme nad filosofem cítili jistou převahu, vždyť fyziku jsme probírali ve více předmětech. Při pečlivém čtení článku p. Šolera jsem odhadl, že pracuje již delší dobu někde v cizině. Má můj obdiv.

Ještě k odezvě Jiřího Štěpána. Děkuji. Kromě potřebných napomenutí, pravdivých faktů a jinak bezvadného přístupu se můžu také ohradit. Vidím známý efekt; omylem vkládat autorovi něco, co nenapsal. Stěžoval (jsem) si na neochotu zaměstnanců? Naprosto ne. Naopak uvádím: "jsem byl laskavě přijatý". A věnovali mi tam dlouhý čas. Dále J. Štěpán uvádí "odsoudil celou českou fyziku". Nepochybuji, že fyzika to vydrží. Jiní čtenáři můžou chápat, že nebýt úderného nadpisu, mohl by být text ignorován.

Jiří Štěpán hledal mou hlavní myšlenku. Připomínám ji úryvkem: "--- (vědec) by si nedovolil podobný názor o umělém vzniku našeho světa předložit kolegům veřejně". Překvapila mě tehdy bázeň přinést názor v souhlase s kreacionismem - stvořeným vesmírem. Oceňuji Štěpánova věcná vysvětlení. Ale nevyjadřuji se "ke všem otázkám moderní fyziky", právě naopak.

Článkem jsem upozorňoval na nebezpečí přeceňování víry, že se žádna civilizace nemůže za vesmírem skrývat. Lze exaktně bádat i s možností, že vesmír byl projektovaný a pak vyrobený. Politici Putin s křížkem na hrudi či fundamentální Jimmi Carter chybují, když dávají menší či větší důležitost náboženství? Dávný Pán Bůh Ježíše, J. A. Komenského, Jiřího Grygara a Isaaca Newtona existuje nebo ne?

Ať už jakýkoliv. Mnozí věří, že geniální Newton na stará kolena studoval a popisoval něco, co je přeludem. Někdo dokázal Perunovu neexistenci? Létající předměty těžší vzduchu neexistují? Zakážeme je předem, zesměšníme se? Jenže podobným omylem je předem sdělit, že Perunův výskyt se nedá dokázat. Přece zásadní je názor, který ve vědě odmítá posuzovat výskyt Peruna - ani ano, ani ne! Ovšem nezanedbat vlivy, které ukazují na promyšlenou konstrukci vesmíru. Někomu k víře v Boha stačí propracovaná Mendělejevova tabulka prvků, mně kdysi nestačila, víra mně nebyla dopřána. Vědci dalo hodně přemýšlení, než tabulku sestavil. Může něco promyšleného vzniknout bez promyšlení? Kdo ví?

V mládí se mě coby vysokoškoláka ptala má matka zhruba takto: "A nemůže být náš život přece jen sen, ze kterého se probudíme?" Smál jsem se a tlačil rukou na stůl. Vždyť to cítím, jak stůl na ruku tlačí, tak jaký sen?

Smyslové zážitky jsem vykládal jediným způsobem. Jenže je zde ještě Platonova jeskyně. Jakým způsobem dávný mudrc přišel na podstatu virtuální reality, když elektronika tehdy nebyla?

Na víru si ale lidé musí dávat pozor. Nebývá to jediný možný výsledek hledání.

Čtenář čekal sdělení, o jakých záležitostech to podivně uvažuji? Týkají se nejjednodušších principů, na které stačím, i ze základní školy. Snad proto nikde profesionálové diskusi se mnou včetně promítání obrázků neodmítli, naopak.