18. 2. 2008
To víte, za mě tu nebyli!
Těsně po prezidentské volbě mi dlouholetý kamarád z Brna napsal: "Mrzí mě, že naše životy jednou ponesou nálepku Klausova éra." Moc se mi ten rychlý závěr nezdá. Z pupku mu ještě čouhá neskonalé zklamání z poslechu rozhovoru o tom, který ctihodný zástupce lidu si jiným ctihodným zástupcem lidu vytře brýle, nebo co vlastně (poslední dobou se mi při poslechu parlamentního zpravodajství rapidně zhoršuje sluch). Pokud vyjdu z vlastní zkušenosti, mě dnes -- až na výjimky -- nikdo neříká, že jsem vyrostl "v Husákově éře", poněvadž ta doba je jednoduše dávno pryč. |
Nkdo mě neoznačuje za "Husákovo dítě" a já sám tu potřebu rozhodně necítím. Kamarád přece čerstvě narozenou dceru nezapsal do matriky pod jménem Václava, ani Lívie (a pro přesnost dodávám: Ani Pětiletka), takže jí do jisté míry mohou být politické souvislosti ranného dětství vcelku lhostejné. Až se v první třídě překvapeně zadívá na obraz prezidenta, bude na něm už někdo jiný než Klaus. Měl bych tedy jejího otce litovat? Nebo bych měl litovat ji? Čort znájet. Jako ten, kdo už nejspíš budoucnosti odkáže jen pár nápadů a myšlenek, které se mu navzdory potracené době podaří donosit, vlastně ani netuším, co se té slečně bude bude honit hlavou při prodírání zástupem afrických přistěhovalců na předměstí Brna nebo Prahy. To víte. Za mě tu nebyli... Pokud si vzpomínám, byl to Ivan Sviták, kdo dal do oběhu historku, která je v souvislosti s prezidentskou volbou docela zajímavá. Vypráví, jak odstavený prtaj a exprezident Novotný chodil za normalizace mazat karty do kterési pražské hospody. Když se kumpáni po pár pivech rozparádili a začali nadávat na okupanty, penzionovaný génius průměrnosti šestým smyslem aparátníka vycítil příležitost. Ten starý ochmelka se nadechl a -- jsem přesvědčen, že oprávněně -- pronesl větu: "To víte, za mě tu nebyli!" Klaus je bezesporu jinší formát, to ale neznamená, že mu český démon, eufemisty přezdívaný genius loci, nadělil něco jiného než Novotnému. Až bude nemohoucí důchodce ve stínu modrého ptáka přihlížet lyžařským závodům či naslouchat jazzovému koncertu, až se kolem něj shromáždí prořídlý hlouček věrných, kteří s ním nedrželi jen proto, aby se dostali nahoru, po někdejší dvorské ceremonii bude veta a řeč se možná stočí na lecjaká témata. Někdo možná pana prezidenta upozorní, že zvláštní plzeňský soud, řešící výhradně jen nezákonnosti amerických vojáků stejně, jako obdobná instance na japonské Okinawě, se vzhledem k nejasnostem v mezinárodní smlouvě nedokáže pohnout z místa. Jiný shledá netržním a nespravedlivým, že Německo kupuje ruskou ropu a plyn levněji než my, když přece kdysi také bývalo v Evropské unii. Ještě další třeba připomene ruské prohlášení, že na bobtnající radar v Brdech byla zamířena zbrusu nová jaderná střela středního doletu s hybridním pohonem, která zaručeně překoná všechny obranné prvky přidané během poslední modernizace. Kdo pak ještě uvěří té zatracené větě: "To víte, za mě tu nebyli"?
|