Mnozí měli obavu, aby slavnostní akt, kterým volba hlavy státu nepochybně je, neproběhl v nedůstojné atmosféře politického kupčení s hlasy. Jistě si lze vzpomenout na volbu před pěti lety, kde nebyla nouze o "překvapivá" přelévání hlasů, tu na stranu toho, pak zase onoho kandidáta, až to vzbuzovalo řadu nepříjemných podezření z nekalých metod různých lobistů. Nedávná volba prezidenta však předčila všechna nepříjemná očekávání. Proběhla v ještě dusnější a nechutnější atmosféře než volba v roce 2003. Tentokrát nešlo o to, že byli na poslední chvíli vytahováni různí kandidáti, kteří se stávali rukojmími nechutných zákulisních tahanic až se nakonec radoval překvapivý vítěz Klaus, který vytěžil maximum v podmínkách, když se dva perou, třetí se nakonec směje. Šlo o přetažení nerozhodnutých zákonodárců na stranu Klause, a to za každou cenu.

Před pěti lety ještě současný prezident nebyl při volbě hlavním favoritem. Letos již ano, vzhledem k síle ODS a počtu jejich zákonodárců. Ani se příliš nečekalo, že se najde silný kandidát, který mu bude důstojným soupeřem. Nakonec se našel. Zahraniční ekonom Jan Švejnar, který před lety emigroval z Československa, byl osloven stranou zelených a její nabídku přijal. Velmi rychle získal sympatie veřejnosti a úřadující prezident Klaus dostal sice na poslední chvíli, ale přece silného soupeře. Jistě tím byl zaskočen, i proto tvrdošíjně odmítal veřejnou debatu se Švejnarem. Zejména jeho slova o tom, že jej volí poslanci a nikoliv občané, a proto je veřejná diskuse zbytečná, by neměla být zapomenuta.

Tým vyjednávající podporu Klausovi byl jistě příchodem zahraničního ekonoma poněkud zaskočen a musel na novou situaci reagovat. Zvláště když mnozí nerozhodnutí poslanci a senátoři nevyloučili podporu právě Švejnarovi. Těsně před volbou i během ní došlo k několika zásadním událostem -- finanční vyrovnání státu s církvemi, které se nedařilo od roku 1990 vyjednat se jako z udělání vyjednalo shodou okolností právě těsně před volbou (biskupové následně vyzvali lidovce, aby podpořili Klase), bývalý vysoký komunista Šlouf, který po roce 1990 přeběhl za novou kariérou do ČSSD se jakoby náhodou těsně před volbou sešel v jednom pražském hotelu s hradním kancléřem Weiglem -- prý mu chtěl pogratulovat k narozeninám, ačkoliv jej předtím viděl snad jen jednou v životě.

Poslanec ČSSD Snítilý byl v průběhu první neúspěšné volby prezidenta zastižen v důvěrném rozhovoru s ministrem vnitra Langerem, aby brzy bylo zveřejněno, že před rokem 1989 podepsal spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou (ráno v den druhé volby pak jen tak náhodou oznámil, že bude volit Klause), senátor Josef Novotný (bývalý starosta Bystřice nad Pernštejnem, který proslul svým úspěšným bojem proti hracím automatům ve městě) oznámil, že od senátora ODS dostal nabídku 2 milionů za to, když dá hlas Klausovi.

Novotný je ovšem znám jako neúplatný člověk, takže celou věc zveřejnil a předal i policii, je jasné, že důkaz v této věci bude složité věrohodně předložit. I nezaujatého člověka, kterému je lhostejno politické dění i to, kdo se stane prezidentem, tyto události musí probrat z nezájmu. Přímo ukázkové způsoby politické korupce, navíc často i v televizním přenosu. Praktiky ze kterých se zvedá žaludek.

Navíc vše okořeněno "spisovnou" mluvou některých vládních politiků. Ostatně všichni mohli slyšet premiéra Topolánka a jeho slova "jděte všichni do pr....." .

Václav Klaus byl tedy zvolen na další funkční období. Jeho vyjednávací tým dokázal pro získání dostatečného počtu hlasů udělat opravdu maximum, skoro nemožné. Staronový prezident obhájil funkci způsobem, ze kterého určitě ani on sám není nadšen.

Klaus byl tedy opět zvolen, ovšem je zřejmé, že morálním vítězem volby se stal Jan Švejnar. A premiér Topolánek se možná už po příštích volbách konečně dostane tam, kam poslal v přímém televizním přenosu všechny ostatní. Paměť voličů naštěstí není vždy úplně krátká.