Obecně by se dalo říci, všichni hlavní protagonisté zneužili svá vystoupení k profitu svému i politických subjektů v jejichž barvách jsou angažováni. Četli, všichni s docela výraznou trémou, častou chybnou slovní dikcí ("přebrepty") a často chvějícím se hlasem. Zřejmě nejen teplo v sále bylo příčinou potem orosených čel. Četli, ale nad obsahem a smyslem slov, zřejmě až na P. Pitharta připravených poradci či asistenty, se příliš nezamýšleli. Před projevy, logicky ani při nich (a není jisté, zda tak učiní po těchto rádoby státnických projevech snažících se být hodných odkazu T.G.Masaryka).

Z vystoupení prezidenta V. Klause byla patrná touha ztotožnit se s T.G.Masarykem-- "T.G.M. vyrostl z T.G.M.myslitele, vědce, vědeckého pracovníka" (Klaus vyrostl z Klause?). Snaha naznačit tu přímo, tu nepřímo, že je Masarykovi, resp. T.G.Masaryk podobný V. Klausovi. Zřejmě strach o obhájení "prezidentského stolce" byl důvodem pro hledání neexistujících paralel, např. mezi svým "čestným předsednictvím ODS" a aktivitami T. G. M. v zakládání politické strany jejímž byl jediným poslancem, že ani T.G.M. nebyl jako hlava státu neutrální, T.G.M. odmítal populismus, nacionalismus, měl pravidelné kontakty s občany, vstupoval do mediálních polemik, bojoval s těmi, kdo nechápali "jeho jasnozřivost atd.. Perlou byl skutečně "neotřelý" závěr projevu: T.G.Masaryk je i dnes naším současníkem. Chtělo by se dodat, přeci musíte vidět a pochopit: v mé osobě V. Klause -- T.G.Masaryk žije a k vám promlouvá, vy ignoranti!

Premiér Mirek Topolánek vyčerpal část svého krátkého času žehráním na to, že času je málo. Stačilo mu to však ke sdělení, že T.G.Masaryk nebyl mužem zkratky (jen řečník však zřejmě chápal, jak to bylo myšleno), protože šlo o vystoupení snažící si to "vyřídit" s novináři, sdělovacími prostředky obecně. T.G.M. měl štěstí, že v jeho době nebyl takový diktát P.R. mágů předepisujících jakou kravatu si vzít, jak se tvářit, co říci, aby neurazil, jak kultivovaně vystupovat atd.. Měl šanci, tedy T.G.M. vysvětlovat ideje. Dnes na vysvětlování idejí není čas, hned se útočí na jejich autora. Jen jestli to náhodou nebylo a není o tom, že na rozdíl od M. Topolánka a dalších nás politiků, ten T.G.M. byl přirozeně kultivovaný, vzdělaný, slušný, sám věděl, co si obléci a co říci bez P.R. poradců. Z vystoupení M. Topolánka jsem (zřejmě je to moje chyba) nepochopil v čem nebyl T.G.M. mužem zkratky. Spíše jsem měl neurčitý pocit, že autor projevu měl "nějaký myšlenkový zkrat".

Předseda PS PČR předčil své kolegy řečníky mírou své trémy. Projevil se jako nezaměnitelný levicový politik sociálnědemokratického ražení -- on jediný byl oslovován v souvislosti s důstojností připomínky 70. výročí úmrtí T.G.M. občany - svými voliči. On se snaží celkově kultivovat PS. On dělá to či ono. Nenechte mě v tom samotného, je nutný podíl i dalších. Parlament i vláda musí mít autoritu občanů. Musí a musí...Předseda PS jakoby sděloval a nevěděl určitě, zda dělá politické body pro opoziční ČSSD jako celek nebo jen pro sebe předsedu PS, jejíž vedení nikomu nepostoupí, natož J. Paroubkovi (i to se s trochu pozornosti dalo vyčíst mezi řádky).

I když ani 1. místopředseda Senátu PČR Petr Pithart se neubránil určitého naznačení, že hovoří o sobě, svém životním osudu, rozpornosti doby formující lidské osobnosti, které zpětně utvářejí některé kontury doby, jeho vystoupení mělo filosofickou hloubku, historicko politologický rozměr, bylo věcné a typicky "pithartovsky" lidsky moudré. Jako jediný pozdravil první dámu. Na rozdíl od premiéra M. Topolánka konkrétně polemizoval ve svém vystoupení se dvěma podobami T.G. Masaryka -- Masarykem nepříliš významným politikem, profesorem, disidentem, obhajovatelem občanů a idolem, modlou k níž národ vzhlíží jako živému pomníku. Zvýraznil jeho prozíravost a státnickou moudrost, schopnost mít vize a dokázat je realizovat. Umění jít za věcí, za řešením problémů, nacházet pro to spojence a podporu v tehdejším světě. Nakonec zdůraznil, že dvě polohy T.G.Masaryka nejsou jen o něm samotném, ale že jsou i o nás všech.

Nemohu neudělat poznámku o trapnosti z účasti Václava Havla. Dobře, že byl pozván, jen si říkám, proč? Proč nedostal alespoň malý prostor pro vystoupení. Řečníci vzpomínali a naznačovali některé paralely, proč nedokázali naplnit jednu z nich: T.G.M. první prezident po Rakousko-uherské monarchii, V. Havel první prezident po sametové revoluci (když už by chtěli být důslední).

A tak se nemohu ubránit dojmu z malosti hlavních protagonistů české politické scény. Nejen prezidentu Václavu Klausovi je třeba vzkázat - nejsme a nemůžeme být ani stínem T.G.Masaryka. Žijeme jinou dobu, jsme jiní a žel nepoučitelní. A tak nevím? Nebyla vzpomínka na 70. výročí smrti T.G.Masaryka přeci jen upozorněním na potřebu jednat jako T.G.Masaryk -- přímo, čestně, angažovat se pro lidi, zejména ty dobou znevýhodněné, myslet více státnicky a s nadhledem a mít vize, za jejichž realizaci se budeme mnohem více angažovat. Jinak bychom se skutečně mohli příště opět ptát -- tatíčku T.G.Masaryku, co vám to udělali?