Bush dodnes nepochopil, že jediné spojence, které kdy v celém regionu Spojené státy měly, nechal zavraždit nebo je nyní pronásleduje a podrývá jejich autoritu. Saddám Hussejn nejspíše vládl své zemi krutě, nedemokraticky. Ale v regionu přetrvával, dokud jej nezačaly podvracet Spojené státy, relativní klid. Teď tam není ani náznak demokracie, teď je zde chaos, přerůstající v občanskou válku, které se účastní všichni. Syrský či libyjský socialismus má mnoho nedemokratického, je však pokrokovější a s euroatlantismem komunikativnější, než islámský fundamentalismus, který by přišel namísto současných režimů. Země s mohutnou vertikálou moci byly půl století zvyklé na právní režim, ve kterém náboženství nehrálo zas až tak velkou roli. Rovnost žen před zákonem byla na Perskou říši i Maghreb až neskutečný pokrok a ve své podstatě kulturní revoluce. Neznalost kultur, sebestřednost a silové mocenské řešení, nerespektující odlišnosti, to byl vždy styl, jakým s prosazovala americká politika kdekoliv - v Indočíně, jižní Americe, v Mexiku i na Středním východě.

Cílená podpora náboženských fundamentalistů spojená s frustrací širokých vrstev obyvatel nad zkažeností a amorálností západního světa způsobila vlnu náboženské horlivosti, která nejde zastavit děly či raketami. Asymetrická válka s božstvy se nedá vyhrát sbeinteligentnějšími zbraněmi. Bushovi se povedlo sjednotit do té chvíle roztroušený a navzájem rozporný islám v celém světě proti euroamerickému judaismu i křesťanství. Miliardy lidí si zošklivilo USA i její spojence a hodnoty, které vyznávají. Dá se válka s náboženskými mýty o náboženskou hegemonii vyhrát? Desítky let trvající konflikt o Palestinu, války IRA, ETA či rozpad Sovětského svazu ukazují, že ne. Poroba indiánů v USA či ukazuje, že ano. Stačí přestat věřit ve vítězství. Stačí přestat věřit ve svého Boha a sklopit hlavu. Přestanou být kvůli Bushovi muslimové muslimy? Americká představa, že k zajištění ochrany práv menšinových politických stran v irácké legislativě došlo, je iluzorní. V zemi už přestali vraždit jen opevněné a nenáviděné Američany, dnes už se Iráčané vraždí mezi sebou Šíité proti sunnitům, Sadrovci proti mahdistům... Budou v tom pokračovat ještě desítky let, protože křivdy vyprovokované několika lety podvratné politiky, která nerespektovala existující vertikálu moci, lze smýt jen krví. Je to dostatečná cena za export ropné demokracie? Nezaplatí ji jen G. W. Bush, zaplatíme ji my všichni.

30. 11. 2005, White House: National Strategy for Victory in Iraq ZDE

Seznam cílů, které v rámci írácké okupace stanovil Kongres a Bílý dům a které splnila či nesplnila irácká vláda

Nesplněné cíle:
• Vydávání a provádění zákonů k zajištění spravedlivé distribuce iráckých ropných zdrojů bez ohledu na etnickou či náboženskou příslušnost příjemců. Vydávání a provádění zákonů, které mají zajistit, aby z iráckých energetických rezerv ve stejné míře profitovali sunnité, šíité, Kurdové a další iráčtí obyvatelé.
• Zajištění nestranného vymáhání práva iráckými bezpečnostními silami.
• Zvýšení počtu iráckých bezpečnostních jednotek schopných nezávisle operovat.
• Zajištění, aby irácké politické autority nepodkopávaly ani křivě neobviňovaly příslušníky iráckých bezpečnostních sil.
• Zmírnění sektářského násilí v Iráku a omezení vlivu milic na bezpečnost na lokální úrovni.
• Vytvoření nezávislé volební komise, legislativy pro volby v provinciích, provinčních orgánů a stanovení data pro provinční volby.
• Vybavení iráckých vůdců všemi pravomocemi k vykonání tohoto plánu a provádění taktických a operačních rozhodnutí v konzultaci s americkými veliteli. Stíhání všech extremistů, včetně sunnitských a šíitských ozbrojenců bez politických intervencí.
Splněné cíle:
• Vytvoření komise pro revizi ústavy a uskutečnění revize.
• Vydávání a provádění zákonů k odstranění bývalých vůdčích představitelů strany Baas z veřejných funkcí.
• Vydávání a provádění legislativy pro vytvoření poloautonomních regionů.
• Založení podpůrných politických, mediálních, ekonomických a servisních výborů na podporu bezpečnostního plánu pro Bagdád.
• Poskytnutí tří vycvičených iráckých brigád na podporu operací v Bagdádu.
• Zajištění, že bezpečnostní plán pro Bagdád neposkytne útočiště lidem mimo zákon, bez ohledu na jejich příslušnost k politickým nebo sektářským uskupením.
• Založení všech plánovaných společných bezpečnostních stanic v bagdádských čtvrtích.
• Zajištění ochrany práv menšinových politických stran v irácké legislativě.
• Přidělení 10 miliard dolarů (přibližně 200 miliard korun) iráckých výnosů na projekty rekonstrukce, včetně zajištění dodávek základních služeb.

Cíle, jejichž realizaci je zatím příliš brzy hodnotit:
• Vydávání a provádění legislativy týkající se amnestií.
• Vydávání a provádění legislativy týkající se odzbrojení milicí a zajištění loajality těchto sil k centrální irácké vládě a ústavě.

Seznam přinesl v češtině server iHNed ZDE