Můžu říct, že to mám zděděné. Můj otec byl jednatelem bývalé České společnosti rukopisné a zabýval se tím problémem velice intenzivně. A když jsem pak ve škole měl téma Rukopisů, tak mně tehdy pomohl vypracovat referát. Od té doby jsem tím byl zasažen a už mě to neopustilo -- tak asi od osmnácti let nebo ještě dřív.
A uváděl Vás už v té době do celé problematiky nějak odborně?
Ani ne. Po tom referátu mě v té problematice nijak zvlášť neškolil. Hodně jsem se věnoval sportu a on věděl, že začínat si něco s Rukopisy není zrovna takové -- řekněme perspektivní, tak tomu nechal volný průběh. Takže jsem jen tak pasivně sledoval, co se děje, ale nijak jsem v tom nebádal.
Rozhovor vedeme pár týdnů před 190. výročím nálezu Rukopisu královédvorského. Co o tomto "aktu nalezení" dnes víme?
O tom nálezu je známo od roku 1859 dost podrobností. Tehdy se rozvířil spor, když v časopise Tagesbote aus Böhmen vyšel článek, který označil Václava Hanku za autora Rukopisu královédvorského. Následoval pak soudní proces a v jeho rámci se přešetřovaly nálezové okolnosti, a tak vyšly ty podrobnosti najevo. Od té doby se, myslím, nezjistilo nic převratně nového. Jeden badatel, pan Vladimír Kopecký, o tom napsal knihu, Plno záhad kolem Hanky, ta vyšla v roce 1969, jednak v Praze, později pak v exilu ve Švýcarsku. Tam je tohle všechno dopodrobna probráno. Já sám se těmi nálezovými okolnostmi zvlášť nezabývám, protože to nepovažuju za nějak příliš významné, ale zajímavé to je.
Já se ptám jenom dopředu vzhledem k teorii "dodatečného nálezu", jak s ní operuje americký profesor Zdenko F. Daneš, tedy že Rukopisy byly Hankou nalezeny dříve a pak znovu objeveny, čímž by se vysvětlilo mnoho nesrovnalostí.
Tomu jsem, musím přiznat, nevěnoval tolik pozornosti. Je to hypotéza, třebas zajímavá, ale já myslím, že je důležitější věnovat se hlavně obsahu Rukopisů, jejich jazyku, stylu a hmotné stránce.
Jak to vlastně bylo s Dobrovským a Rukopisy? On měl, pokud vím, odlišný názor na Rukopis královédvorský a na Rukopis zelenohorský.
Ano, u Dobrovského je zajímavé, že zavrhoval RZ, ale uznával za pravý RK. Mnoho literárních historiků tohle podává nesprávně, při černobílém posuzování sporu zařazují Dobrovského mezi odpůrce Rukopisů. Ale on se nedá vtěsnat do špatně vytvořených schemat. O Královédvorském rukopise psal do Ruska, vychvaloval ho, a i ve svých Geschichte der böhmischen Sprache vysoce RK oceňuje. Nicméně byl první, kdo Rukopis zelenohorský prohlásil za falzum.
A jak to zdůvodnil?
Jednak se mu nepozdávaly nálezové okolnosti. Rukopis zelenohorský totiž přišel jako anonymní zásilka do Muzea, a tohle když se dozvěděl, hned zpozorněl a pojal podezření. Důvod pro anonymní zaslání vyšel najevo až mnohem později, nicméně v té době se věc mohla jevit dost podezřele. Podezření narostlo, když se mu potom dostal do rukou opis toho Rukopisu. Poslal mu jej farář Puchmaier z Radnice, kde pobýval hrabě Šternberk, jenž měl u sebe právě ten originál. Puchmaier ovšem složil dvojlisty RZ nesprávným způsobem, takže čtení nedávalo dobrý smysl. Navíc tam Dobrovský objevil určitá slova, která se mu nezamlouvala, jako například jméno "Čech", o němž myslel, že je to pozdější termín. Někteří badatelé se domnívají, že svůj odsudek učinil Dobrovský jen na základě oné faksimile, kterou mu poslal Puchmajer, ale zdá se, že tomu tak není, že věděl, že je to opis, a teprve když později viděl originál a jeho zelené písmo, které je neobvyklé, tak se v něm ještě utvrdilo přesvědčení o padělanosti.
Tím jsme se vlastně dostali ke kořenům tzv. rukopisného sporu. Sám jste řekl, že jazyk přinejmenším jednoho z Rukopisů vzbuzoval už na samém začátku pochybnosti u Dobrovského, a také jste zmínil, že už r. 1858 byl Hanka označen jako falzátor. V 80. letech se pak objevila generace realistů v čele s Masarykem, Gebauerem a tak dále, kteří zpochybnili pravost památek jako takových. Nejprve, co vlastně rozumět pod spojením "pravost Rukopisů"?
Je zřejmé, že text může být falešný a napsaný na pravém, starém pergamenu. Proto také byla odmítnuta zkouška radiokarbonovou metodou C14, která by nedokázala nic než pravost toho média. U Rukopisů je ovšem pravost textu daleko složitější. Rukopisy jsou totiž reprezentantem tzv. orální poezie, která vznikala jako mluvené slovo v dobách, kdy písmo ani nemuselo existovat, která se tradovala ústní formou z generace na generaci a měnila se poněkud s vývojem jazyka. Je tu proto třeba rozlišovat dobu vzniku -- která navíc ještě nemusí odpovídat době skutečného děje, neboť písňové zpracování celé události mohlo nastat později -- a dobu zápisu. Tohle někteří badatelé vůbec nerozlišují, přitom je to naprosto samozřejmá věc, uznávaná ve všech literaturách, jenom u nás se to nebere v úvahu.
Když se vrátíme k vystoupení realistů -- oni tedy zpochybnili samotnou autenticitu toho textu, ať by to byly pozůstatky orální poezie nebo cokoliv jiného. Jak se díváte dnes na toto vystoupení? Čím bylo neseno?
Je potřeba trochu porozumět situaci té doby. V 80. letech vznikla nová univerzita -- resp. univerzita byla rozdělena na českou a německou, a na té české se vyostřil generační problém. Neruda v jednom svém listě z počátku bojů napsal, že je to spor Gebauera s Hattalou a že národu do toho jejich sporu nic není. Navíc v Evropě i u nás nastupoval pozitivismus, který nahrával takovému kritizování všeho, a u nás navíc nastoupila únava z historicismu, který bujel za předchozí éry buditelů, jako např. Palackého, který zemřel r. 1876. Takže toto všechno sehrálo svou roli. Námitky, které byly vznášeny, nebyly propracované, a byly, řekl bych, fabrikovány velice rychle. Realisti poukazovali hlavně na to, že se v Rukopisech "zračí" doba jejich nálezu, označili Rukopisy za romantické výtvory a hledali pro to důkazy.
Třeba teorii paralel?
Ano. Chtělo se ukázat, že Rukopisy nejsou pravé, protože obsahují různé slovní obraty a pasáže, převzaté z mladších literárních děl -- to byly ty paralely -- ale snesli toho tak velké množství, že se nakonec podvrátila sama logika tohoto dokazování, protože se ukázalo, že celé evropské písemnictví a kultura vykazuje v hojné míře tu podobnost a není způsobena přejímáním.
Podle této teorie by však Hanka musel být ve svých 26 letech velice sečtělý, obratný kompilátor, který by musel shromáždit a přečíst X nejrůznějších textů, dát je dohromady, a to ještě tak, aby tam vlastně ty chyby prakticky nebyly.
A nejde jen o jazykovou a historickou správnost, ale i o umělecké ztvárnění. Tohle hezky vyjádřil přední rukopisný badatel Julius Enders užitím Šaldova výroku, že "takhle se dá vydláždit chodník, nikoli vytvořit umělecké dílo." To je skutečně trefné. Není možné si představit, že by umělecké dílo -- kterým Rukopisy skutečně jsou -- bylo slepeno z paralel. Dnes už literární věda plně uznává vysokou estetickou hodnotu Rukopisů, kdežto v době nástupu realistů to tak nebylo. Tvrdilo se, že nejsou tak krásné, jak si mysleli obrozenci, a chtěla se všemožně snížit ta jejich estetická hodnota.
Soudí se ale, že Hanka na to nebyl sám.
Jistě, v tom se hledalo východisko, že měl pomocníky, a na to výstižně reagoval Neruda, když řekl, že dva mazalové se spojí a budou maloval jak Raffael.
A co paralely v Hankově tvorbě nebo skutečnost, že se ptá v dopise Dobrovského na význam nějakého slova, které se potom objeví v nalezeném Rukopise?
Hanka vydával staročeské texty a při tom vydávání narážel přirozeně na řadu problémů. Je zajímavé, že Gebauer shledal určité Hankovy chyby, odchylky od své normativní gramatiky, kterou vypracoval na základě kronik, právnických a církevních staročeských textů. Mezi těmi četnými odchylkami byly i takové, které lze nalézt ve staročeských textech vydaných Hankou. Ty nazval koincidencemi a považoval je za klíčový důkaz padělanosti. Zároveň se však vyjádřil, že ostatní jazykové odchylky v Rukopisech by se daly vysvětlit, nebýt těch "nešťastných koincidencí". Je ale pozoruhodné, že dnešní věda tyto Gebauerov důkazy z koincidencí už úplně opouští. V r. 1969 byl vydán sborník Akademie věd, kde jazykovědec Komárek z olomoucké univerzity vypracoval jazykovědnou část o Rukopisech, s významnou statí "Problém tzv. koincidencí v kritice Gebauerově", kde připustil slabiny této Gebauerovy argumentace. Na to ostatně poukázal už historik Kalousek koncem 19. století, který říkal, že v Rukopisech jsou ty "špatné tvary", jak tvrdil Gebauer, ale jsou tam i dobré tvary, takže těžko myslet, že by si tak počínal falzátor -- ten by tzv. pravidloval, užíval by jednoho pravidla a tvaru.
Pokud by to nebyl rafinovaný falzátor.
Leda tak. (smích) Gebauerova argumentace je v podstatě opuštěna. Nicméně se dnes vymýšlí argumenty jiné, ale už se formulují mnohem opatrněji a neříká se tomu důkazy, ale jen námitky.
Zmínil jste, že se poslední dobou začíná objevovat takový nesmělý názor, že Hanka by nebyl s to -- ani s okruhem svých pomocníků -- takové dílo vytvořit. Od 70. let existuje hypotéza profesora Krejčího, že doba vzniku Rukopisů by se měla klást do doby baroka, a pak je tu i hypotéza profesora Zdenko F. Daneše ze Spojených států. Co o nich soudíte?
Je to převratné. Pamatuju dobu, kdy se památný článek "Některé nedořešené problémy kolem RKZ" profesora Krejčího v časopise Slavia objevil a způsobil úžasný rozruch mezi obránci, protože v tu ránu bylo pryč všechno, co se tvrdilo - hlavní důkazy padělanosti byly vázány k osobě Hanky, a najednou tohle: Hanka je mimo hru a vytvoření Rukopisů by se mělo klást do doby barokní. Řekl bych ovšem, že touhle cestou se chtěla oficiální věda jaksi vymanit z neúnosného stavu, kdy bylo všechno položeno na bedra Hanky a případných jeho spolupracovníků. Zajímavé také je, že vědecká obec se k těmto Krejčího názorům nijak nevyjádřila, nevznikla žádná diskuse a přešlo se to mlčením. Profesor Daneš z tacomské univerzity, emigrovaný Čech, došel k podobnému názoru -- ten ovšem klade vznik Rukopisů nikoli do barokní doby, ale zhruba k roku 1500. On však ještě respektoval výsledky hmotného zkoumání Ivanovova týmu, které neprověřoval a bral za daná fakta.
Proč by tyto Ivanovovy výsledky neměl akceptovat?
Jako fyzik je osobou zvláště povolanou k přezkoumání závěrů, které nekorespondovaly tomu, co bylo o hmotné podstatě Rukopisů známo z dřívějších zkoumání. A ten neobvyklý způsob šíření osvěty skrze literaturu faktu přímo volá po přezkoumání!
Já sám jsem Ivanovova tvrzení, která jsme se před r. 1989 dovídali pouze z literatury faktu, prověřoval a došel jsem k závěru, že celý ten postup je značně spekulativní a neprůkazný a že datování Rukopisů nebylo postaveno na chemické analýze, jak se naznačovalo v literatuře faktu. Později jsem o tom napsal s kolegou Nesměrákem dosti obsáhlou publikaci.
To jsou ona Fakta o Protokolech RKZ.
Ano, ta už byla psána na základě materiálů, které jsme získali z archivu ministerstva vnitra, kde bylo možné vidět některou tu fotografickou dokumentaci a kde se ukázalo, že spisovatel Ivanov opravdu podřídil své závěry oné hypotéze, kterou -- jak později vyzradil -- napřed sdělil ministrům Hoffmanovi a Smrkovskému, než bylo povoleno zkoumání Rukopisů, ovšem za jeho asistence.
A ta Ivanovova hypotéza zní?
Vychází z předpokladu, že RZ i RK jsou palimpsesty, z nichž bylo dokonale odstraněno původní inkoustové písmo a při tom byly ponechány původní iniciály a majuskule, aby vyvolaly zdání starobylosti. Prokázání palimpsestu pak otevírá možnost různým spekulacím o stáří spodního a vrchního textu. V Protokolu o zkoumání RZ například stojí, že " písmo Josefíkových rekonstrukcí pochází ze 13. století a poněvadž toto písmo je pod dnešním textem RZ, který se snaží jazykově, historicky i paleograficky vzbudit dojem, že pochází asi z 10. století, musí být RZ podvrh".
Podotýkám, že Protokoly nepřinesly přesvědčivé důkazy o spodním písmu v RZ, Josefíkovy rekonstrukce jsou nepodložené. A kromě toho tvrzení, že písmo RZ chce vzbudit dojem, že pochází z 10. století, je v rozporu s jinými expertizami.
A Váš názor?
Můj názor je, že Rukopisy jsou skutečně středověké památky, přičemž fyzický zápis je takovýto: Rukopis zelenohorský byl zapsán asi ve 13. století. Svědčí o tom jednak expertiza paleografa Emlera, jednak zkoumání filologa Enderse, podle nějž jazykové jevy v Rukopise obsažené datují dobu zápisu tohoto textu asi tak do 13. století. Jen zdůrazňuji, že doba zápisu není totožná s dobou vzniku, jak ostatně platí ve všech literaturách. Královédvorský rukopis byl pak zapsán asi o 100 let později -- zase se opírám o zjištění filologa Enderse.
Ještě k otázce palimpsestu -- na Rukopisech se přece našly nějaké stopy po vyškrabáváných písmenech.
Proti tomu právě musím protestovat. Zelenohorský rukopis na sobě skutečně má jakousi další zápisovou vrstvu, jsou to takové miniové, červené značky, a já alespoň soudím, že tam byly dodány později -- tak soudili i jiní badatelé před Ivanovem. Neví se, k čemu tyto značky sloužily. Už Palacký v r. 1840, když zkoumal Rukopis zelenohorský, si těchto značek všiml a velice vzorně je dokumentoval ve svém spise Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache, který dnešní věda teprve musí oprášit, protože mnohde se uvádí, že je to jenom jedno z četných vydání textu, ale tam je i chemická a mikroskopická expertiza a jedinečné obrazové dokumenty. Dokonce Google už ten spis vystavil na internetu. Rytcem Hennigem byla vyhotovena i přesná faksimile a přesná tabulka tvarů těchto miniových značek. Naprosto to odporuje tomu, co známe z literatury faktu, kde se líčí, že ty miniové značky objevovali rentgenem. Ivanov přišel s hypotézou, že jsou to zbytky původního písma a že nejsou na písmu RZ, ale pod ním. I kdyby to tak ale bylo, tak to nedokazuje, že Rukopis je falzum. Ivanovo tvrzení je však třeba ověřit, protože jeho důkazy jsou úžasně primitivní a nepravdivé, opírají se o nějaké vržené stíny barevných vrstev a o tvary krakel. Obrazová dokumentace žádná, jen vypravování.
Lze tuto otázku tedy nějak exaktně prokázat?
Lze to udělat tzv. mikrosondou, informoval mě o tom profesor Bauer z VŠCHT, který oponoval Protokoly Ivanovova týmu.
A udělal to někdo?
Zatím ne.
A proč to nikdo neudělal?
Protože by to tehdy asi nedalo ty "správné výsledky". Rukopisná společnost bude nejspíš žádat o provedení nějakých dalších zkoušek, ale já osobně jsem před lety pro ně ani nebyl, protože jsem si říkal, že stačí svobodnou diskusí dokázat nicotnost nebo neprůkaznost těch Ivanovových zkoušek a pak nastává status quo, který byl předtím. Není také radno vystavovat Rukopisy hmotnému zkoumání zbytečně, neboť určitá destrukce tu vždy hrozí. Důležité však je napřed vždy důkladně analyzovat výsledky, k nimž se došlo předtím.
Existují také další skladby z tzv. Hankova okruhu -- Píseň vyšehradská, Milostná píseň krále Václava atd. -- které jsou taktéž sporné.
Všechno to se musí zkoumat zvlášť. Filolog Enders poukázal na různé jazykové charakteristiky těchto tzv. "podpůrných falz", tak jim odpůrci říkají. V něčem se to podobá, v něčem liší, ale neukazuje to na stejnou "duchovní dílnu" a po stránce hmotné se vše úplně odlišuje.
Je tu ale problém - na rubu jedné z těchto skladeb, Milostné písně krále Václava, je přece zapsána báseň Jelen, která je obsažena i v Rukopise královédvorském.
Ano, tím hraje klíčovou roli v celé kauze. Bylo potřeba napřed prohlásit za falzum MPKV -- protože kdyby byla pravá, byl by to jakýsi svědek pravosti Královédvorského rukopisu. Badatel a filozof Mareš o tom napsal zajímavou studii, kde odhalil, jak badatel Fejfalik postupoval rafinovaně, když nejprve odstranil MPKV, a jakmile byla odstraněna, započalo tažení proti RK. Protokol o zkoumání MPKV z roku 1857 je úžasný doklad lehkovážného přístupu k důkazům. Například: na marginálii oživili chemicky nějaké písmenko a hned se soudilo, že rukopis je palimpsest. A protože se někomu zdálo, že to písmenko se paleograficky hlásí do 15. století, prohlásili MPKV za falzum.
Ale nějaký takový další Jelen by vám obráncům pomohl, ne?
Jistě, ale skutečně to není třeba. Julius Enders poukázal na to, že tyto texty je třeba znovu prozkoumat pomocí lingvistiky a literární vědy, protože od dob Dobrovského a Gebauera jsme už na jiném stupni poznání. Víme mnohem více o orální poezii i o staročeštině a je jen záhodno tyto nové poznatky, ke kterým dospěli naši a zahraniční učenci, aplikovat na Rukopisy. Jeho vpravdě systémový přístup, při němž ty nové poznatky využil, nejen že odstranil veškeré jazykové námitky, ale přinesl i četné důkazy pravosti našich textů.
Jaký je vůbec postoj oficiální historické jazykovědy, bohemistiky nebo srovnávací slavistiky k Endersovým pracím?
My jsme svého času poslali Vědecké radě Akademie věd Endersovy práce k vyjádření a posouzení, a oni nám to vrátili s tím, že problém Rukopisů je "vyřešen a uzavřen". Z té formulace trochu mrazí. Jedno pozoruhodné stanovisko pochází od literárního vědce Mojmíra Otruby, který redigoval sborník RKZ: současný stav poznání z r. 1969. V článku nazvaném "Pravé kontra nepravé Rukopisy -- a co dál" uveřejněném v Literárních novinách r. 1992 se novými Endersovými výsledky příliš nezabýval, ale pokusil se vypořádat s Endersem politizováním sporu a akcentoval to "a co dál". Je zřejmé, že by se musely změnit některé kapitolky historie a některé závěry literární vědy a všechno by bylo na prospěch národního obrození a řady těch lidí, kteří jsou dneska považováni za romantiky a snílky nebo rafinované podvodníky.
A co politický rozměr Rukopisů? Má dnes ještě nějakou platnost? Je známo, že v době vystoupení odpůrců Rukopisy politický rozměr měly, a velký, protože představovaly takříkajíc palladium.
Bohužel to stále doznívá, dokonce to politické nazírání občas ještě převažuje! Doufám, že ho mladá generace překoná a že od toho odhlédne.
Mám tady pár populárních protirukopisných námitek. Jak je to s těmi anachronickými bubny a lesními rohy?
S bubny se elegantně vypořádal už Nebeský po r. 1859. Nejedlý tu námitku rozhojnil o lesní rohy a vykonstruoval, že lesní rohy z Rukopisů jsou převzaty od koncertního nástroje, který k nám přinesl hrabě Špork někdy v době barokní. Člověk by spíš očekával, že lesní rohy jsou terminus technicus a že jsou odvozeny od něčeho, co existovalo dřív, než tu byly koncerty -- kdy lidi chodili do lesa a kdy troubili na rohy, když se chtěli svolat.
A ona "brána přes Vltavu" z básně Oldřich?
Archeologický průzkum Pražského hradu objevil v jižní frontě bránu, která směřovala k Vltavě a zřejmě k nějakému mostu, který již kolem roku 1000 mohl existovat. Tento pozdní objev umožnil lépe vyložit děj písně Oldřich. Historik Tomek, jenž o existenci jižní brány nevěděl, se proto domníval, že děj se neodehrál na Pražském hradě, ale na Starém městě.
A jak to bylo s berlínskou modří?
To je skutečně pozoruhodné. Když Bělohoubek zkoumal r. 1886 Rukopis královédvorský, objevil v iniciále N berlínskou modř, ale nevyvozoval z toho pro stáří Rukopisu nic, protože nějaká barvička v iniciále mohla být dodána později, při restauraci Rukopisu a on navíc konstatoval pod tou modrou dvě jiné barevné vrstvy. Nicméně tohoto objevu se chytil Gebauer a vykonstruoval důkaz novodobosti RK, protože berlínská modř je novodobé barvivo. Tohle je velice primitivní argumentace: obránci shromáždili řadu důkazů, že tam byla zanesena později -- což měl každý předpokládat -- mimo jiné totiž existuje barevná faksimile stránky RK právě s iniciálou N, která není vybarvena modře, a ta je z r. 1835. To svědčí o tom, že modrou barvu do iniciály někdo zanesl po roce 1835 -- možná i Hanka, a já si myslím, že to skutečně mohl být on, protože považoval ten rukopis za svůj a sám přiznal, že tam opravoval některá písmena. Co Bělohoubek skutečně udělal revolučního, bez ohledu na rukopisný spor, je přínos české vědy v datování rukopisů -- teď teprve v Americe zjišťují nějaké podobné metody. Bělohoubek se soustředil na to, jak dalece pronikla hmota inkoustu dovnitř do pergamenu. To je dlouhodobý proces a jeho trvání lze chemicky určit. A právě na tom postavil svůj důkaz, že Rukopisy se chovají jako pravé -- a nikoli na nějakých barvičkách v iniciálách, které mohou být dodatečně dodány. Ivanovův výzkum se naopak silně zaměřil na toto. Zkoumaly různé barevné vrstvy v iniciálách, což je neprůkazné a pro datování rukopisu to nemůže mít povahu důkazu.
Jaké je tedy dnes poslání České rukopisné společnosti?
Česká rukopisná společnost je občanské sdružení, které spojuje lidi, kteří chtějí zkoumat Rukopisy a řešit sporné problémy kolem nich. Jsou do věci dost zasvěceni a vidí, že to, co se mnohde předkládá v tisku či literárních příručkách, není úplně v pořádku.
"V pořádku" znamená v souladu s nejnovějšími výsledky zkoumání?
Jednak s nejnovějšími, ale jednak i se staršími -- některé ty "strnulé pravdy" v příručkách historických a literárněvědných opravdu ignorují věci, ke kterým se dospělo už v 19. století. My si klademe za cíl na to poukázat, protože se křivdí určitým lidem, křivdí se Palackému, Šafaříkovi, Jungmannovi a řadě dalších badatelů, kteří objevili zajímavé skutečnosti, vyvrátili námitky, a o tom se prostě programově mlčí.
Proč? Proč se o tom mlčí, proč se o tom nepíše?
Rukopisný spor, bohužel, jak už jsme na to narazili, je mírně zpolitizován. Tak vyvěrá to třeba i z toho, že je tady veliká úcta k Masarykovi, a Masaryk se do tohoto problému také zapojil, jednak otevřel svůj časopis Athenaeum pro řešení tohoto problému, což by bylo velice přínosné, ale sám taky přispěchal s některými hypotézami, které nebyly úplně promyšlené. Někdo si myslí, že se zavděčí památce Masaryka tím, že ho bude podporovat ve všem, co řekl, a že to bude považovat za nějakou absolutní pravdu. To je taky škoda. Masarykův význam je jinde, tady musíme přiznat právo na omyl a tím to končí, ale někteří lidé tohle prostě nemůžou spolknout.
A další důvody? Přirozená nechuť přiznat si omyl?
Tak jistě. Jsou tady určité kapacity vědecké, které získaly renomé pomocí určitých tvrzení, a teď by to mělo být jinak -- i tohle asi sehrává roli. Samozřejmě se sem promítlo také stýkání a potýkání Čechů s Němci. Chtěl bych připomenout, že kromě německých odpůrců Rukopisů je tu řada německých kapacit, jako Goethe, Meinert, Dambeck, Jacob Grimm a jiní, kteří Rukopisy vysoce cenili.
V mnohých českých hlavách se ovšem rodí pozoruhodná stanoviska. V jedné učené společnosti se nedávno kdosi vyjádřil, že naši společnost, která hájí Rukopisy, podporují určitě Němci, aby tak škodili Masarykovi. Autoři publikace Češi v dějinách nové doby mají zase jasno v tom, že "rukopisný problém byl Němcům jasný nejméně o generaci dříve".
Vraťme se ještě k vaší společnosti. Kolik vás je a jaké aktivity vyvíjíte?
Dneska je nás zhruba padesát a některé aktivity v poslední době trošku ustoupily, když se objevil internet -- dřív jsme dělali víc přednášek a vydávali více knih. Teď se soustřeďujeme hlavně na internet a vydáváme Zprávy dvakrát do roka. Byly zřízeny WWW stránky společnosti a mnozí z nás mají ještě svoje vlastní, zaměřené na rukopisnou problematiku. Je zřízena také elektronická konference k našemu tématu.
V tomto jubilejním roce budeme mít přednášku ve Dvoře Králové, kde k uctění nálezu RK proběhnou z iniciativy města slavnosti. Dostali jsme též možnost uspořádat výstavu v galerii a antikvariátu v Krásově ulici na Žižkově. Bude zahájena 23. září. A abych nezapomněl, letos 20. listopadu uplyne 75 let od založení rukopisné společnosti. Naplánovali jsme na ten den slavnostní zasedání v Clam-Gallasově paláci, na němž budou předneseny odborné referáty. Jste srdečně zván.
Myslíte, že Václav Hanka bude třeba za deset let, kdy bude dvousté výročí nálezu -- i vzhledem k tomu, o čem jsme dnes hovořili -- rehabilitován?
No, moc bychom si to přáli. Ten člověk si to zaslouží, neboť i v encyklopediích byl označen za "notorického falzátora", třebaže nic nezflašoval a udělal mnoho užitečného. Sice čmáral do různých rukopisů, to je pravda, sám to přiznal a dnešní badatelé by ho za to zle kritizovali, ale to není falšování ve smyslu úmyslného podvodu.
A Lindův podíl?
To je značně hypotetické. Když si vezmeme Lindovy básně, ke kterým se hlásí, je zde nebetyčný rozdíl mezi nimi a Rukopisy. Ale i mnohem zdatnější básníci přiznali, že umění Rukopisů je převyšuje. Když byl dotázán Zeyer, zda by on spolu s Vrchlickým a Čechem dovedli vytvořit něco podobného, odpověděl Zeyer, že dnes, kdy zpěvy Rukopisů známe, by dovedli něco podobného zbásnit, ale nějakého nového Záboje že by nesvedli.
Děkuji Vám za rozhovor.
|
