14. 9. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 9. 2007

Svoboda je sladká věc

O svobodě se hodně mluví a zapochybovat o tom, zda ji můžeme vychutnávat naplno, nepatří k dobrému vychování moderního člověka. Ale čert vem, co se sluší a patří, nosí či nenosí, a podívejme se, nakolik si moderní a progresivní člověk skutečně užívá své svobody.

Jistě, každý z nás může být svobodný téměř okamžitě a bezpodmínečně. A to tak, že opustí zaměstnání, pozbude domov a kompletně vystoupí ze všech závazků a povinností, jimiž je svázán svobodný život moderního člověka. Stane se bezdomovcem a člověkem vyloučeným ze společnosti. Jeho svobodou je vlastně vyvržení. Na takovou svobodu aby měl člověk žaludek. Většina z nás na to ale není. A tak nezbývá než být svobodný v rámci systému, který se v našem civilizačním prostoru prosadil, a který se označuje jako svobodný, neboť neuplatňuje vůči obyvatelstvu žádných zjevných represí. Lidé nejsou zatýkáni na ulici, lynčováni, ani neprobíhají razie v bytech. Lidé nejsou stíháni za své názory a mohou v podstatě říkat, co chtějí. Obecně se právě tyto aspekty svobody považují za vyzrání společnosti k respektu vůči svobodnému mínění jejího občana. Stálo by však za zamyšlení, zda se naopak nejedná o velmi sofistikovanou formu ignorování neškodného lidského mínění a o vysokou míru sebevědomí moci, která se hospodských řečí nemusí obávat, neboť má vše pod kontrolou. Dokonce i výstavbu radaru.

Jak to, že je vše tak pod kontrolou, že lidé mohou být svobodní a přesto fungují jako dokonale seřízené šroubky a matičky v nějakém obrovském hodinovém stroji? Odpověď není vůbec složitá. Většina lidí vězí v povinnosti pracovat a být někde zaměstnána. Jen málokdo je tak bohatý, aby unikl existenčnímu boji, a málokdo tak schopný, aby měl monopol na svou činnost a žádnou vážnou konkurenci v okolí. Čím je společnost liberálnější, tím větší obdiv prokazuje firemní disciplíně. Člověk žijící ve velkoměstě se ráno hodinu prodírá dopravní zácpou do "své" firmy, kde se osm až deset hodin dobrovolně a rád podrobuje tvrdé firemní disciplíně. Z prostoru firmy je demokracie vyhnána jako hříšnice ode bran Ráje a nemá tam co pohledávat. Mnohé firmy si vypracovaly velmi moderní variantu prastarého patriarchátu, ve kterém jsou zaměstnanci bráni jako děti zaměstnavatelů a vrcholového managementu. Což znamená, že je jim organizován jejich čas včetně volného času. Vše se děje, pochopitelně, v jejich zájmu. Zejména mladí lidé tohle oceňují. Nacházejí ve firmě své místo jako vojáci v armádě a je v podstatě o ně postaráno Není divu, že pak moderní zaměstnanci moderně řízených firem, s tvrdou vnitřní soutěží, vypadají všichni jako v uniformě. Jejich jediným úkolem je bojovat o své místo pod sluncem, respektive ve firmě, a to dost tvrdě a nevybíravě. Tento boj o materiálně dobrou existenci a vidina vzestupu výborně udržují pocit svobody uprostřed faktického znevolnění. Představa, že mohu časem šéfovat tomu, kdo mi teď stojí naroveň, je vskutku sladká, a stojí za to pro to něco udělat.

Z osobní zkušenosti v jedné české instituci si vzpomínám na komický příběh (připadal komický mně, aktérovi nikoli). V oné instituci byl takzvaný vrcholový management hierarchicky odstupňován čísly jedna, dvě, tři. Pracoval tam mladý muž, řádně oděn v obleku, bílé či modré košili s kravatou. A ten měl o sobě jasno jako snad málokdo. Byl zařazen jako "trojka" a disciplinovaně, ba dokonce s hrdostí říkával: "My trojky musíme zajistit to a ono."

Zařadit se do systému a fungovat v něm co nejlépe znamená bojovat za své živobytí a za úspěch. Tenhle motor žene kupředu ekonomiku, a přitom udržuje lidi pod kontrolou. Když se takový zaměstnanec s ambicemi vrací po deseti hodinách ve firmě - v níž demokracie a svoboda programově nemají co dělat - do "svobodného" prostoru své privátní existence, může si vybrat, jak s ní naloží. Řeklo by se, že občansky aktivně. Tedy, že si půjde zkontrolovat obecní zastupitelstvo, vynadá svému poslanci a svému senátorovi a zaměří kritický pohled na svou vládu. Většinou nikoliv. Občanská demokracie se u něj vyčerpala ranní četbou novin a jejich odložením s nějakým soukromým komentářem. Svět politiky je i ve svobodné společnosti velmi vzdálený a sám do sebe uzavřený na to, aby existovala nějaká komunikace mezi ním a světem občanů. Obě strany to přijímají jako fakt.

Život občana by měl být ale v privátním prostředí svobodný, byť denně trvá třeba jen čtyři pět hodin (spánek, jistě též svobodný, nepočítám) Je? Ale jistě, pokud člověk i zde dodržuje pravidla hry, a hlavně drží krok se svým prostředím. Můžete se svobodně rozhodnout nemít mobilní telefon, nebýt tedy kdykoliv k zastižení, a nepoužívat počítač. Můžete se rozhodnout k bojkotu bankovního sektoru tím, že odmítnete ukládat do bank své peníze. Měli byste k tomu svaté právo, neboť úroky v bankách jsou blízké nule a zdaleka nedosahují výše poplatků. Přesto nic z toho neuděláte. Těchto svobod nevyužijete. Ne, že by vám to někdo zakázal a že by vás čekala razie v bytě, při které by vám zabavili vaše poznámky. Vy sami si omezíte tuto svobodu, neboť zaměstnavatel kvůli vám nebude vyplácet mzdu v sáčku a v hotovosti. Nikdo se vás neptá. Zařiď si účet a tam ti budeme posílat peníze. Bez mobilu budete sice k nezastižení, ale ztratíte pár kšeftů nebo spíše všechny. A bez počítače jste dnes vyřízeni dokonale. Málokdo dnes ještě posílá dopisy. Takže bez internetu máte vymalováno.

Ale na tom není dost. Svobodnému člověku tu a tam zavolá na mobil nějaká firma, o jejíž existenci neměl ani zdání. Má jeho číslo. Evidence o každém jedinci je dokonalá a už lepší snad být ani nemůže. Mobily citlivě monitorují každý jeho pohyb, bankovní karty taktéž. Není problém nabourat se do jeho soukromého počítače a biometrické pasy z něj dělají vlastně testované zvíře. Vše se však děje v jeho zájmu a pro jeho ochranu. Světu hrozí terorismus, a tak se lidé při odbavování na letištích svlékají málem donaha. Dobrovolně, s pochopením, že to tak musí být. Pro svobodu se musí něco obětovat. Nejlépe svobodu. Všude se krade, takže téměř každé místo ve městech je monitorováno kamerami. Opět v zájmu občana, Nemůžete ale nikdy spolehlivě říci: teď nejsem sledován.

Všechno toto znesvobodnění svobodného člověka v demokratické společnosti je chápáno jako nezbytné a nijak nenarušující princip svobody. Člověk se nemusí bát, že bude zatčen pro politické názory. On vlastně žádné politické názory nemá. Nemá čas se zabývat politikou. Média jej zasypávají cizími politickými stanovisky, ze kterých si může vybrat, což není nic těžkého, neboť se tyto názory při vší rozmanitosti sobě podobají jako vejce vejci. A jedny noviny je opisují od druhých. Jeho život plyne jako běh po závodní dráze. Vydělává peníze, ale systém moci, jejíž sídlo nedokáže identifikovat, mu zařídí, aby se každé ráno probudil do dražšího světa a musel zrychlit krok až k poklusu. Nebude-li běhat dostatečně rychle, vypadle ze hry. A když rezignuje, čeká jej Diogenův sud, ve kterém však nebude mít myšlenky na filozofii, ale na to, kterýpak kontejner mu pro dnešek připraví chutnější krmi.

Neidentifikovatelná moc, místy neuvěřitelně koncentrovaná, jinde zase rozptýlená tak, že každý hlídá každého, každý se každého bojí a každý proti každému bojuje, zajišťuje fungování systému, který si může dovolit přepych dát lidem svobodu a demokracii s vědomím, že s těmito dary téměř nikdo neumí a ani nechce nakládat. Píší se kritické knihy a také se vydávají a lze si je snadno koupit. Hrstka zasvěcenců si je prostuduje, aby se utvrdila ve svém původním názoru, načež pokračuje ve velmi podobném životě jako většina ostatních. Také zasvěcenci mají rádi dobré materiální podmínky, peníze, úspěch, takže od nich akce politického charakteru nehrozí. Proto mohou provokativní intelektuálové oslňovat hrou svých myšlenek. Je to krásné pojmenovat všechny ty hrůzy a sklidit za to uznání, potlesk a honorář. Nikomu to v systému neidentifikovatelné moci, která jakoby sídlila na Marsu, nemůže uškodit. Je to krásný svět, v němž svoboda chutná tak sladce.

                 
Obsah vydání       14. 9. 2007
14. 9. 2007 Lacko snědol psa Kateřina  Amiourová
15. 9. 2007 Americké cíle v Íráku - neporozumění realitě Štěpán  Kotrba
15. 9. 2007 Bude demonstrující policisty monitorovat protiextremistické oddělení?
16. 9. 2007 ČSSD podporuje nespokojené policisty Jeroným  Tejc
14. 9. 2007 Podle policie není falešný dopis s falešným podpisem trestný čin Štěpán  Kotrba
14. 9. 2007 Velká hra existence lidské společnosti je neměnná
15. 9. 2007 Blbky v České televizi aneb kdo je Kuchtová Štěpán  Kotrba
14. 9. 2007 Radar: Služba čertu nebo ďáblu? Sandra  Wain
15. 9. 2007 Vkladatelé vybrali miliardu liber z banky Northern Rock
15. 9. 2007 Irak -- bez stratégie Radovan  Geist
14. 9. 2007 To kalné ráno před 70 lety... Miloš  Dokulil
14. 9. 2007 Tatíčku T. G. Masaryku, co vám to udělali?! Vlastimil  Balín
14. 9. 2007 Komunista o Masarykovi Boris  Cvek
14. 9. 2007 Rukopisy: Dva mazalové se spojí a budou malovat jak Raffael? Jakub  Žytek
14. 9. 2007 Globální úvěrová krize pokračuje
15. 9. 2007 Stredoázijské energetické lišiactvo Peter  Stupavský
15. 9. 2007 Dále od Hradu, dále Pavel  Kopecký
14. 9. 2007 Klaus Bursíkovi: Jednáte bez mandátu vlády - s fatálním dopadem na ekonomiku Václav  Klaus
14. 9. 2007 Klaus vs. Bursík Boris  Cvek
14. 9. 2007 Je hluboký omyl dávat rovnítko mezi životním stylem a hodnotou svobody
14. 9. 2007 Svoboda je sladká věc Ivo  Šebestík
14. 9. 2007 Příliš složitý komplex událostí Boris  Cvek
14. 9. 2007 Terminologická poznámka k elitám Peter  Vittek
14. 9. 2007 Elity Petr  Wagner
14. 9. 2007 Jako mladý člověk nemám vítovskou jistotu
15. 9. 2007 Ramadán: Půst končící se západem slunce
15. 9. 2007 Čínský rozhlas začal s webcastem pro zahraničí
14. 9. 2007 Antraxové útoky s největší pravděpodobnosti organizovala americká vláda Mojmír  Babáček
14. 9. 2007 K problémům taxislužby
14. 9. 2007 Drožky v Paříži Bohumír  Tichánek
14. 9. 2007 Memento radaru u města Skrunda v Lotyšsku Ivan  Sommer
15. 9. 2007 Za novou politiku uvolňování napětí -- ne dalším závodům ve zbrojení v Evropě
15. 9. 2007 Pražské prohlášení
14. 9. 2007 Protiraketový štít: 10 až 15 procent trosek rakety by dopadlo na zem
13. 9. 2007 Vládní demokracie ve Strašicích hořce zaplakala... Jan  Neoral
13. 9. 2007 Příliš liberální vláda, kurvy, hornice a dětští otroci Štěpán  Kotrba
14. 9. 2007 Mnichov 1938: Všetko mohlo byť inakšie Karol  Dučák jr.
13. 9. 2007 Al Kajda sílí, šíří svůj vliv a je schopná zorganizovat dramatické teroristické útoky
13. 9. 2007 MF Dnes: Odhalit třídního nepřítele ve školách není snadné Bohumil  Kartous
13. 9. 2007 Humor v MF Dnes
12. 9. 2007 Soumrak utopií - druhá část Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
12. 9. 2007 Zbytečná patálie Václav  Dušek
14. 9. 2007 Věda boří hranice: Včasná pohlavní výchova dětí Wenzel  Lischka