13. 4. 2007
Článek Ivana Mládka je rasistickýPaní Zdeňka Ullmannová upozornila v Britských listech na článek Ivana Mládka, který jsem si okamžitě přečetl a nad nímž mne ani na chvíli nenapadlo, že by nebyl myšlen vážně. Pak jsem se dozvěděl, že podle mínění mnoha čtenářů jde o parodii, o legraci. Jejich argumenty stály v zásadě takto: je to tak absurdní, že to nemůže být míněno vážně. Jenže zdaleka neplatí, že absurdní text = parodie, sranda. Absurdní je Mein Kampf, absurdní byly žvásty soudruha Jakeše, absurdní je spousta diskusních příspěvků v českých internetových fórech -- a nic z toho nebyla a není parodie! Někomu se snad může zdát, že text záměrně přehání v líčení důsledků míšení ras a náboženství. Jenže tím nijak neukazuje, že takové křížení je normální a běžná věc v lidských dějinách. Neukazuje, že názory o neblahosti míšení ras a náboženství jsou absurdní a nebezpečné. Nedělá si z nich srandu. Pouze vypočítává některé důsledky, jež křížení ras a náboženství prý může mít. Jestliže si čtenář řekne, že tyto důsledky jsou natolik absurdní, že je Mládek nemůže myslet vážně, nechť si přečte třeba Mein Kampf a řekne, zda si myslí, že obsah té knihy Hitler nemohl myslet vážně. Když Swift psal svůj slavný Modest Proposal (v němž argumentoval, aby se vyřešil hladomor v Irsku pojídáním irských dětí), dovedl v něm ad absurdum anglické vykořisťování irského obyvatelstva, ukázal realitu pod lupou. Mládek nedovádí ad absurdum rasismus, to by udělal tehdy, kdyby ukázal, k čemu rasismus vede. Mládek pouze hlásá některá rasistická přesvědčení, o kterých lze mít za to, že je sám zastává, neboť jakýkoli člověk, včetně Mládka nebo mne, může mít na něco názor, který může mínit zcela vážně, byť by se jiným zdál absurdní, směšný a vymknutý z kloubů. V žádném případě nemůže stačit pouhé vyřknutí nesmyslu k tomu, aby nesmysl byl parodován. |
Názory Ivana Mládka mne nepřekvapují. Podepsal Antichartu, pak se stal velikým klausistou a nyní lidovým odborníkem na genetiku rasistického střihu. To, že Mládek nikdy nebude schopen pochopit, že křížení ras a národů je všude kolem nás realitou po celá desetitisíciletí (víte že třeba Puškin měl černošského předka?) a že "čisté rasy" neexistují, to je zřejmé a lze se s tím snadno smířit. Ne každý má předpoklady pro chápání abstraktních věcí. Někdo dokáže pouze opakovat největší svinstva své doby a dělat v televizi tajtrlíka. Horší je skutečnost, že od dob sládkovců se v ČR poprvé opět objevuje vzepětí rasismu, a to v důsledku jednání politického primitiva Čunka. Na těchto vlnách začínají surfovat různí lidé, kteří využívají čecháčské normalizační malosti a uzavřenosti světu. Bohužel Evropa má stále i po hrůzách poslední světové války jakýsi sklon k politicky vlivnému rasismu a xenofobii (výjimkou je Skandinávie a zřejmě i Británie), což jde ruku v ruce se sklonem k různým variantám neonacismu, neofašismu a neokomunismu. Proto dlouhodobě považuji za velmi důležité, aby v Evropě platily zákony, stíhající takovéto veřejně hlásané názory. Ale to nestačí. Mnohem více je zapotřebí otevírat se světu a učit se chápat člověka nikoli skrz jeho jazyk, barvu kůže, třídní původ (jak se v Evropě stalo zvykem zejména v devatenáctém století), ale z hlediska jeho individuality. Například to, že někdo krade (Mládkova normalizační generace by ostatně o kradení jako o národním sportu mohla vyprávět celé ságy! -- z té doby je to vše vystihující heslo: kdo nekrade, okrádá rodinu), nijak nedělá zloděje z jiného člověka, jenž je s oním zlodějem spojem geneticky, jazykově nebo třídně. Zloděje dělá ze zloděje krádež a krádež je akt konkrétní osoby. Ten, kdo chápe člověka jako individuum, je schopen porozumět tomu, že se s tím druhým navzájem dosti podobají: v základních prožitcích, potřebách, ale i v tom, že nikdo není tvůrcem a pánem sebe sama, čili že na každého má vliv jeho okolí, tradice, životní zkušenosti. Teprve když se člověk povznese nad svou vlastní omezenost a soustředěnost na své názory, svůj národ, svou rasu, a to nejde jinak než poznáváním jiných názorů, národů a ras (jedno z nejlepších poučení o tom jsou Hérodotovy Dějiny, v nichž antický humanismus klíčí právě z tohoto poznávání), může se stát součástí toho nejlepšího, co kdy Evropa měla a dala světu: humanismu našich nejlepších filozofů, světců, umělců a vědců. Bohužel tento humanismus byl během posledních dvou set let zastíněn primitivním tribalismem, nenávistí, omezeností davu a jeho vůdců. Ostatně je velmi pravděpodobné, že zatímco drtivá většina našich vysokoškolsky vzdělaných lidí zná Ivana Mládka, o Michelovi de Montaigne neslyšela nikdy, natož aby ho četla. A je to právě Montaigne (spolu s několika dalšími mysliteli, jako jsou např. Sterne či Goethe), kdo svým výsostným duchem i svým poselstvím je nejbohatší, nejzdravější stravou pro každého současného vzdělance. Pravý opak primitivismu, pravý vzor humanismu. Škoda, že nežije teď v éře You Tube -- mohl by si sednout k počítači a zapojit se třeba do této diskuse: ZDE ZDE ZDE Když posloucháte ty lidi, můžete si vůbec položit otázku, zda jsou rasově degenerovaní? A pokud ano, pak se ptejte i sebe: jsem čistá rasa? Nejste! Nikdo není rasově čistý, ani pan Ivan Mládek, ani Adolf Hitler, ani Henrich Himmler. A každou svou nedokonalost můžete klidně svést na to, že jste rasová zrůda. Budete-li mít dítě, které je těžce geneticky defektní, udělejte si s Ivanem Mládkem srandu z rasismu! Ještě stále vám připadá Mládek vtipný? |