Praha nabídla byty většinou sklepní, vlhké, studené -- partaje v domech z nových nájemníků radostí neskákaly a pan holič i řezník říkali: tohle mohl vymyslet jen blbec nebo sadista! Nemůže to dopadnout dobře!

Kolikrát každému z nás ještě napadne sníh, přátelé milí? Přesto jsme soudci a samosoudci druhých, v bláhovém domnění, že jsme nesmírní znalci divokého víru života. Holota vyznávající jednoduchá řešení se našla vždy v zemích mírně sociálně u dna. Narodila se v množství potřebném k vytrubování zlovolných plánů a pokládala na oltář vlasti povětšinou trudné myšlenky. Duchoborci, horlivci - nelze jim zavřít hubu karamelem. Povahy odpudivé, s geny sojky, vyhlížejí obětiny za přihlížení státních orgánů a naslouchají potlesku nespokojených občanských stád.

Nejeden spravedlivý a ohnivý národovec by si nejraději vytapetoval byt svými fotkami. Přívrženci nových směrů nemají novou biologickou výbavu, jejich okoralá ledová srdce tlučou v nepravidelných tepech a jejich majitelé obhlížejí terén k zviditelnění vlastních mouder všeho myslitelného druhu. Putykodemokracie nevyšla z módy u nás ani jinde ve světě. U nás má možná jednu zvláštnost, že bývá nejen zlobná, ale i vlídně švejkovsky laskavá.

Vzkaz geniům průměrnosti a chabé plodnosti: běloba neznamená automaticky čistotu duše. Běloba může znamenat i zakyslost a nevyléčitelnou natvrdlost, jak jsme se mohli přesvědčit v minulosti a můžeme i v současnosti. U nás vadí cikáni, Vietnamci, Číňané, černoši, modří, fialový, béžový -- barevná paleta je trnem v oku malířům čisté bílé krásy, jen je jaksi "hovno" vidět, malíři a plánovači čistoty rasy! Jednou jsem to již připomínal, ale ona připomínka není k zahození nikdy.

Vyjeli zastánci čistoty a pořádků, cholerici vytrubující kanální pravdy, k sousedům a hned na nádraží hajl a kamaraden a blablabla -- a najednou dostali od kamarádů před hubu, jakýpak kamarádi, sajrajte slovanskej?! Slabingrové z východu nebudou špinit práh domu čistoty! Nevyznávám násilí, ale těmhle ostrým hochům jsem výprask přál. Třeba jim došlo, že čistota rasy v našem regionu nemá silných kořenů.

Kdo neskáče, není Čech. Skákat můžeme, třeba metr vysoko, a přesto nemůžeme s jistotou tvrdit: já jsem Čech! Můj kamarád pocházel z těšínska -- říkali jsme mu Těšínské jablíčko, vypadal jako potomek Čingischána a proč ne? Nebyla vojska Velkého Mongola na Moravě? Byla. Co Švédi, Němci, Poláci, Maďaři, Italové, Francouzi, Holanďané, Španělé, Avaři, Tataři...Proboha, národovectví rasové je hrobkou pro každý národ! A přiznejme si, co všechno jsme přebrali od sousedů -- kulturu, umělecké výboje, dokonce Sokol, chloubu češství založili páni Tiersch s přítelem Fügnerem a vycházeli ze znalostí turnerských -- ale nechme toho.

Jestliže politik (spíše politické kuře) řekne z čiré nevědomosti, demence nebo nafoukanosti, že každý se musí holt postarat sám o sebe, nesmíme se divit, že každý se stará, jak byl vychován pro život. (Připomíná to vojácký blábol -- voják se stará, voják má!) Někdo šlohne peněženku, někdo miliardu. Někdo je bílý a jiný barevný. Lidé se nám starají o samozásobování a nemravnost jim zhola nic neříká. Mravné je zkrátka to,co je mi prospěšné.

Jistý špatný hostinský, duše prodejná, kdákal, že nebude dávat daně ekonomickým pirátům a adoroval socany, pak na něj vlítli socani a on kandidoval za modré politiky. Nechtěl, byl k tomu prý dohnán, chudák Nu, staral se a stará, starat bude, zůstane nimrou a špatným mužem. Nevadí. Čas srovná všechno, z larvy vylíhne se motýl -- jen aby byl bílý, hrome, barevného hned usmrtit a přišpendlit do krabice!

Boží muka mezi supermarkety a průmyslovými zónami nejsou opravdu navštěvována. Advokáti lidské hlouposti sbírají důkazy viny etnik a vytrubují k národu znělku poplachu! Strašlivé, že ti barevní nemají moc pozitivních vůdců. V minulosti i dnes je nejlepším náhubkem dostatek peněz. Umdlené duše se nechají balamutit agitací a posmrtnými radostmi. Obrazy skvělé budoucnosti patří podle nelidumilných sdružení do muzejních sbírek! Co víc si přát, než tiché štěstí?

Superarbitrován pro politickou unylost, nesmyslné bzučení a hovadské bučení, nebude nikdo. Zástupce prostřední inteligence nic nepohoršuje. Namáhavě tráví ulovenou kořist v podobě výstavných vil, horských sídel, drahých automobilů, nákladných milenek, žranic v předražených restauracích, kde vejce od slepice stojí od dvou stovek výše a přitom v něm nenaleznete ani zlatý prd. Potřísnit se jedem lži -- nic nemožného!

Uplynulo více jak padesát let, od památné chvíle dostěhování cikánských rodin, od přesídlení a pokusu zvládnout jinou základní kulturu a sociální návyky. Ukázalo se, že za prachy nelze všechno koupit a zotročit -- sociálně vybavené radnice, jejich zástupci, zástupci lidu a lidských zákoutí duší, z let padesátých, jako i dnes, si zkrátka a dobře s lidmi odlišných zkušeností a mravů neví rady.

Nejvíce jsou slyšet nedouci a sociální amatéři -- kolik let měli na "převýchovu" a přemlouvání k následování dobrého bílého a nic nepořídili. Ani nepořídí. Vštěpovat myšlenky nelze pomocí nabubřelých a nic neříkajících proklamativních žvástů. Potřeba změny je nutná, ale ke změnám nevede krátká cestička vysypaná bílým pískem. Kdo nezná řešení, měl by kušovat. Pomatených a krajně nezodpovědných vyjádření je dostatek. Plánů na dialog vyznívající ku prospěchu zvládnutí potíží zase v šuplíku mnoho nemáme. Bouře neporozumění, vzdoru a unáhlených plivanců, je na obou stranách více, než by bylo zdrávo.

Genialita je v jednoduché průhlednosti objevených a daných zákonných pravidel. Geniálních lidí v sociální oblasti nám rapidně ubylo. Pravdy za dvě koruny padesát nejsou nikomu prospěšné.

Komise a subkomise pracovaly? Jak, ptám se? K čemu došly a kolik nás stály? Kdo v nich dřepěl a co vymyslel? Máme experty na etnické nesrovnalosti? Jmenujte nám je! Neschovávejte se za čunky a strčte si za klobouk verbuňky!

Vládní impotentní myslitelé dřívější i současní, styďte se! Bojte se Boha, šizuňci! Chtělo by se povědět: čeho se vládní ruka dotkla a dotkne, končívá tragicky. Z výšin exkrementové hory mohou se i uhelné doly zdáti bílými. Konečně, můžeme si myslet, že nastane jakési samořešení v této nemilé oblasti ztracených investic a slábnoucích hlasů. Není výsadou jen a pouze jednoho etnika, že chtít se mít dobře a nezhuntovat si tělo patří k výbavě evropsky sněhobílého člověka a nikdy jinak. A naopak.

Něžný rasismus v naší vlasti milené a krásné trvá od let kočovných kmenů. U mých příbuzných, v rodné vsi mé matinky, mohli tábořit kdysi cikáni -- romové, ve staré pískovně. A pravda, když odjeli neubývalo slípek ani vajec a vesničané si oddychli -- prý - jak jsem slyšel, tak předávám.

Vláda neschopná ochránit obyvatelstvo před sociální bídou a kulturní devastací je vládou zbytečnou a drahou! Státní impotence úřednictva zahleděného do problematiky jájismus stojí daňové poplatníky peníze a nervy. Ničeho nepřináší, ničemu neslouží, naopak.

Něžný rasismus můžeme spatřovat i v evropsky a znalecky se tvářících kruzích vyšlechtěných politických veličin. Odbočení, ale nutné. Co radí evropští koumáci ohledně etnického vyřešení palčivé otázky, vytvářející nebezpečné a otravné předpolí k neklidu a rasistickým excesům?! Co koná ve prospěch nově přijatých států?! Hodně, málo, anebo nic?!

Líbí se mi, jak si naši politici zase objevili slovo -- ošetřit. Ošetřují lesy, doly, fabriky, zdravotnictví, kulturu, sociálno, bezpečnost, armádu, lidi -- a mně to připadá, že stát se stal lazaretem, kde je ošetřováno skoro všechno, akorát není dostatek léků a schopných ošetřovatelů či léčitelů.

Kočkování je milé, leč nic neřešící. Něžnost rasová je prapříčinou nedokonalosti systémových pravidel. Nejsme ničím, buďme vším. Lákavé, nesmiřitelné, jednoduché, nabádající nás přihlížející, abychom necivěli na konání nedoučených, abychom sami něco dělali. Co? Začali říkat pravdu, byť nepohodlnou a někdy snad zavádějící. Nehnutelnost problému stála miliardy. Dobré jméno země.

Něžný rasismus je nebezpečným zárodkem rasismu bez předsudků a ostrých rozhodnutí s nečekanými výslednými efekty. Přestaňme se vinit, urážet, podezírat.

A ptejme se těch, co mají dobré bydlo a povinnost práce pro celek. Co děláte denně pro vyřešení nelehké otázky: co s tím nadrobeným soustem?! Nevěřme jednoduchým odsudkům lidí, co se omočili v této trvalé kauze. Nevěřme tlachalům ani lidem napadeným virem něžného rasismu. Nerozlišujme v tomto směru rasisty bílé a barevné. Oba druhy v třetím tisíciletí nemají snad už na zeměkouli co pohledávat! Anebo se obloukem vracíme k překonaným poznáním? Pokud ano, pak nás potěšte všichni Bozi, co existujete. Budeme vás potřebovat. Možná jsme zaspali a měli vás volat ku pomoci již dávno.

Zkusme se krapítku stydět, něžní rasisté.