Asi víme, že francouzský prezident těchto časů, za tzv. Páté republiky, je fakticky monarcha. Jacques Chirac jako stávající (a po těchto volbách odstupující) prezident byl představitelem "pravice". Ještě stále mnozí vzpomínají na šok po prvním kole minulých prezidentských voleb z dubna 2002, kdy "levice" si byla jista, že se v prvním kole moc obtěžovat volbami nemusí, když byl třetím ve hře "jenom" Jean-Marie Le Pen, nejčastěji charakterizovaný jako představitel krajní "pravice", jehož volební preference nebyly odhadovány právě "nějak moc vysoko". A v tom zmíněném prvním volebním kole pak zcela překvapivě vypadl "z kola ven" socialistický -- a tedy "levicový" -- kandidát Lionel Jospin. K upamatování na procenta v onom prvním kole: Chirac -- 19,88 %, Le Pen --- 16,86 %, Jospin --- 16,18 %. (Tehdy se na čtvrtém místě umístil François Bayrou, pouze s 6,84 %; to jméno ještě přijde níže na přetřes!) Ve druhém kole pak, volky nevolky, nejen "levice" dala své hlasy Chiracovi...

François Bayrou zastupuje poměrně malou stranu (Unii pro francouzskou demokracii). Ještě v lednu tohoto roku se o něm moc jako o potenciálně vážném kandidátovi pro prezidentské volby nepočítalo. Jenže následně v průběhu března byl uskutečněn průzkum sledující možné vyhlídky jednotlivých kandidátů. Nejenže za dva měsíce Bayrou zečtyřnásobil procenta voličské přízně. Plných 61 % potenciálních francouzských voličů prohlašovalo, že nevěří ani v "pravici", ani v "levici", pokud jde o příští vládu.

Prvé kolo francouzských prezidentských voleb proběhne 22. dubna; druhé se odehraje 6. května. Bayrou by měl mít vyhlídky hned v prvním kole, že by se mohl dostat před Royal(ovou). Pro druhé kolo se dokonce prorokuje, že by Bayrou mohl předčit kandidáta "pravice" a mnohými favorizovaného Nicolase Sarkozyho, a to dokonce o 10 procentních bodů! Kdo by si tu nevzpomněl na přísloví o těch dvou, co se perou, aby tím snáz třetí dosáhl mety?

Nicolas Sarkozy, jak prozrazuje i jeho příjmení, pochází z rodiny přistěhovalců. Byl před svou prezidentskou kampaní ministrem vnitra a je stoupencem "pravice" (je "gaullista" jako Chirac). Sám se zprvu nesnadno probíjel životem. Zrovna teď vydal knihu "Ensemble" (tj. "Společně"), v níž se kromě jiného vyznal také ke svému obdivu k dědečkovi, který bojoval za svou novou vlast se zbraní v ruce. Táta se mu moc nepovedl. Sám Nicolas Sarkozy se stal už jako 28-letý starostou v Neuilly. Jako ministr vnitra nejednou musel tlumit nepokoje na předměstích francouzských měst.

Paní Ségolène Royal jako "socialistická" (a tedy "levicová") kandidátka pochází z rodiny, v níž bylo osm dětí. Do dospělého života si z dětství mj. odnesla vzpomínky také na nezvykle velkou přísnost -- ale i nezodpovědnost -- svého otce. Dříve než se stala "socialistkou", byla "feministkou". Také jí teď vyšla rozsáhlá kniha, prezentovaná jako rozhovory: "Maintenant" (tedy "Nyní"). V kampani nejednou slibovala možným voličům rozmanité výhody, aniž uváděla zdroje, jimiž by takové výdaje kryla. Mohlo by jí ublížit, že ji během kampaně opustil její bývalý hlavní ekonomický poradce (E. Besson).

A teď samozřejmě do třetice: François Bayrou na rozdíl od obou předchozích kandidátů žijících v Paříži pochází z venkova, z katolické rodiny (z oblasti Béarn). Měl se vyjádřit tak, že sice není z nějaké "tryskáčské sorty", zato z "party od traktoru". Osobně si je jist, že dává Francii vizi. Řekl, že zatím debatujeme o životě na lodi, na níž plujeme; aniž bychom si činili starosti s jejím kurzem.

Každý z uvedených tří kandidátů zřejmě soustředí více hlasů než Le Pen. Ale otázkou zůstává, kteří dva postoupí pak do druhého a rozhodujícího kola...