13. 4. 2007
O toleranciVelice děkují paní Martykánové za článek "Jak se radostně nenávidět". Přišel mi... tak do noty. Se zájmem jsem sledoval diskusi o problematice přistěhovalectví a s tím související aspekty. Především ten základní, jak se k sobě chovat navzájem, lidé k lidem. Mírně řečeno, některé příspěvky ve mne vyvolaly údiv... děs. Mělo to i svá pozitiva, neb jsem něco mohl zhlédnout druhýma očima i tzv. z "druhé strany" (pro mne největší atraktivita BL). Shodou okolností v posledních dvou letech žiji v zahraničí. Do cílové země jsem přijel s nulovou znalostí jazyka a prokousával jsem se tím od začátku. Prošel jsem si ledasčím i nějakým tím otročením, tím myslím práci mimo místní zákonné normy. (Určitě si nedovedeme ani představit čím prochází dělníci ve třetím světě.) Pracoval jsem s lidmi doslova ze všech koutu planety. Pracoval jsem například , v úzkém kolektivu, s 5 klukama ze Sudánu a já jsem byl ten bělááásek, píše Michal Gigimov. |
Denně se potkávám, žiji s lidmi mluvícím jiným přízvukem domorodého jazyka, jiným jazykem, jsou jinak vypadající, jinak se chovající - na všech možných postech, ve všech možných situacích. Je to normální, nepozastavuji se nad tím...vlastně ano, líbí se mi to, tak se tím občas potěším, je to krásné. Pochopitelně jsme jen lidmi, ne vše bylo potěšující a vyzkoušet něco na vlastní zkušenost může určitě přínést ruzné názory na to, co, a jak dál v našem malém globálním světě. Jak jsem se tak pročítal touto diskusí, tak jsem si tak nějak formuloval, jak to cítím já, kladl si otázky, konfrontoval atd. No, a vy jste to nádherně celé dala do kupy... a tak velice děkuji, těšilo mne to číst. Mám pak pocit, že se svět ještě úplně nezbláznil, je to posilující. Jedině co bych tak mohl podotknout, že když se dobereme k tomu základu, jak se k sobě chovat s úctou, respektem, jak přistupovat k sobě - rovné postavení, rovné šance, příležitosti, podání ruky (nabídka podání ruky:), solidarita... Tak nám zákonitě vyvstane otazka vzájemného soužití/politického uspořádání viz. politická situace u nás, ve světě. Respekt, spravedlnost, emancipace, ale i pomoc, solidarita v určitých jednotlivých situacích může být nakažlivá a kde se to pak zastaví, že ano. Což by taky mohl být jeden s faktorů, který jaksi brzdi nebo nepříliš povzbuzuje k odstraňování, řešení konfliktů při vzájemném soužití. Obvzláště to platí v zemi, kde jste ostrakizován např. za pouhé vyslovení pochyb, že kapitalismus (trh bez přívlastků) nemusí být konečný (nejlepší možný - spravedlivý) a jediný funkční způsob jak spolupracovat, jak se k sobě chovat, a že lék na veškeré společenské neduhy je výhradně v soukromém vlastnictví. Budete mít zde problém třeba poukázat na to, třebas i selským rozumem, že planeta Země není bezedná a není nezničitelná...a lidé, jsou lidé bez rozdílu vzhledem k místu narození, hmotnému zajištění, pohlaví atd. Pěkný den. |