Já jsem tedy dal plný rejd do leva a popojel jsem k té dodávce a potom opačně na plný rejd doprava jsem couvnul. Chtěl jsem prostě odjet a abych mohl z toho místa vyjet. Já jsem tento manévr udělat musel, protože za mnou stál s autem XXXX nebo XXXX proto jsem takto musel popojet až k té dodávce. Já jsem prostě v tu chvíli měl i strach, když na mne horda lidí, i když policistů, řve. Já jsem si jistý, že jsem se nikoho tím autem nedotkl. Já jsem ten manévr prováděl i pomalu, plynule. V tom zpoza té dodávky vyšel nějaký policista, který byl snad dva metry vysoký, vypracované postavy a vím, že měl fousky a sluneční brýle (jedná se o policistu brněnské pořádkové jednotky pprap. Josefa Srnského).

Ten došel až k mému autu a opřel se o dveře tak, že na mne koukal přes to otevřené okénko. Rovnou mi doslova řekl : "tak co ty čuráku tak už vypadneš". To se mne dotklo a řekl jsem mu, že neodjedu, dokud se mi neomluví. Je možné, že jsem u toho zvýšil hlas. To připouštím. Na to on se postavil a pravou rukou vší silou mne chtěl pěstí přes to okno udeřit do obličeje. Já jsem částečně stihl uhnout, ale přeci jenom mne trochu udeřil. Na to jsem na něj začal křičet, co to má znamenat. Potom podruhé pro mne přes to okno šáhl. On mne začal tahat přes okno, ale já jsem byl připoutaný. Já jsem už začal mít strach, že mne na silnici zmlátí. Přítelkyně na něho začala taky křičet, co to dělá. On si na to nějak otevřel ty dveře a začal mne tahat z auta ven. Celé to probíhalo rychle, trvalo to pár sekund. Celý incident začal on. K tomu už přišli další policisté a ti mu pomohli mne z auta dostat.

Vzali mi i klíče od auta. Vytáhli mne ven a strhli mne na zem. Já jsem se jim už přestal bránit, doufal sem, že jenom nezmlátí. Na té zemi mne drželo asi pět lidí a byl jsem obličejem k zemi, resp. tváří. Potom mne otočili na záda a ten velký policista ke mě přišel a dvakrát mne praštil pěstí do břicha. Ve chvíli, kdy jsem se již nebránil. Potom mne postavili a rozkopli mi nohy a řekli, abych dal ruce za záda. To jsem udělal a na to mi spoutali ruce tím plastovým páskem.

Do té doby jsem cítil rány a doufal sem, že mne někam odvezou a tam se to vysvětlí. Ty ruce jsem měl ale hodně stažené a začaly mne brnět. Já jsem tím začal křicet o pomoc a oni na to reagovali, že do mne kopali a mlátili do zad. Měli i plno hlášek, že jsem určitě necekal, že dostanu do huby a pod. Potom mne zatáhli dozadu za dodávku, abych nebyl vidět. Mezitím snad prohledávali auto. Vždy jeden z nich na mě dohlížel, tak jsem ho potom požádal, aby mi ty ruce trochu povolil a tak mi dal normální pouta. V tom hlídání se střídali a tu prosbu jsem opakoval snad desetkrát, než se jeden z nich našel a ty pouta mi povolil. Ten mi dal ty železný pouta a stál jsem tam takto opět několik minut.

Potom přijelo policejní auto a do toho mne naložili. Ještě předtím přišel zase ten velký policista a dal mi opět místo pout ten pásek a opět mi to bolestivě utáhl. Vím, že se mne jeden z nich ptal, zda chci ošetření. Říkal jsem mu, že akutně ne, ale že mám odřenou nohu, koleno, že mi krvácí a potřebuji to ošetřit. V tom policejním autě jsem potom čekal zase nějakých půl hodiny.

Potom přijelo civilní osobní auto a tam byli policisté v civilu a ti už byli normální. Ti mne odvezli do Tachova na Policii. Tam už probíhal výslech až do večera. Propustili mne asi kolem těch 20.45 minut, jak je na protokolu o zadržení. Já jsem tedy skutečně na nikoho nenajíždel. Ostatní, co tam se mnou byli, tak je policisté vyhnali ve chvíli, kdy mne chtěl udeřit do toho okénka v autě.