Koneckonců i prezident Václav Klaus měl v jednu chvíli tendenci vysvětlovat národu, že některá stovka je víc, než jiná stovka. Jak říká starý vtip, mít stovku a nemít stovku jsou dvě stovky a to už jsou sakra velký peníze... Ale devadesát šest plus jeden není sto, ať to počítáme, jak to počítáme. Křesťanští demokraté, známí už dlouho jako lidovci, dostáli opět své pověsti rozbíječů křehkých koalic. Není lehké být vychýleným jazýčkem na vahách.

Prezidentské volby se opět blíží. Sněmovna je zdánlivě souměrně rozdělená a pan prezident si nepochybně pamatuje, kdo mu na Hrad pomohl. A snaží se, aby mu zakrátko někdo pomohl znovu. Občanští demokraté to být nemusejí.

Krach vlády čekali všichni, snad jen kromě předsedy vlády Topolánka, který od počátku existence svého kabinetu dával veřejně najevo, že se odněkud snese ten stoprvý hlas. Deus ex machina. Nesnesl, ale lídr ODS si to přiznal až několik dní před hlasováním o důvěře. Politický realismus i matematika je mu cizí.

Všechny debaty o trojkoalici či deklarované pokusy někoho přemluvit byly marné. Románek při svíčkách s Lucií Talmanovou předvolebnímu obrazu šťastné rodiny premiéra moc nepomohl. Ukazuje se, že manželka je možná schopnější političkou, než předseda ODS. Osamostatnila se bleskurychle. Topolánek podle ní lhal, lhal, lhal. Cíleně lhal. Promyšleně lhal. Dlouho lhal. Podvedená žena musí být pro muže a ambicemi samce alfa tvrdá rána. A tak ten vztah hezky začal. Topolánková bude bystrou senátorkou. Topolánek jako premiér také hezky začal.

Následován svým Dalíkem, vyčistil Strakovu akademii, jeho ministr zdravotnictví Tomáš Julínek úspěšně předělává ministerstvo zdravotnictví na ministerstvo farmakoterapie. Ministr Šedivý chce americké raketové základny minimálně na ochranu před teroristy -- nejspíše i před pacifisty a sociálními demokraty. I když tři pětiny lidí o potenciální cíle preventivního jaderného útoku na svých zahrádkách nestojí. Ani moravští sedláci nestojí o obrovskou bílou kouli vojenského radaru u Slavkova. Ministr zahraničí už kouká po křesle senátora, neboť ví, že nejspíše v nové vládě nebude. Ivan Langer z vnitra dělá Vnitro s velkým V. Ministerstvo pro domácí i zahraniční bezpečnost a informace. Homeland security. Kombinaci všemocného StB a globálního sledovacího systému Echelon. Ministerstvo, pod jehož péčí budeme superbezpeční. A když náhodou ne, tak policie vycvičená v mlácení technařů superbezpečně přijde a pak i my pochopíme, co je to "řád a pořádek": heslo ODS v senátních volbách. Ministryně školství je schopna zrušit snad i maturity v touze po opravdu veřejném školství. Rušení sto padesáti vyhlášek, nepohodlných podnikatelům, je pak jen třešinka na dortu. I špekáčková vyhláška nejspíše padne. Nikdy stejně nevíte, co jíte. A jste to, co jíte.

Topolánkova vláda, ač pochybnosti o její existenci byly od počátku, úspěšně udělala se státní správou to, čemu se běžně ale slušně říká "rozdrbat". Pokud by před sebou měla čtyři roky a silný mandát, dají se rozsáhlé koncepční změny pochopit respektem k předem definované vůli lidu. Ale s vidinou několika dnů to působí neodpovědně a cíleně. Dobýt a zničit.

Kolik změn ještě stihnou politici ODS do konce roku, dokdy zkrachuje i další případný pokus o vládu sestavovanou občanskými demokraty? Mnoho nebo málo? Z jakého úhlu pohledu mnoho nebo málo?

Právo není hadr na holi, napsané platí a musí být dodržováno, pravil před časem Martin Hekrdla v Listech. O právu ústavním to platí dvojnásob, neb ono je střechou, pod kterou se musí vejít všechny ostatní zákony. Jinak, ať už občané zvolí kohokoliv, zvolí ty, které volit nechtěli.