Především záměr výstavby reklamních zařízení vůbec neohlásil stavebním úřadům. Zřejmě věděl, že stavební úřad bude moci těžko sdělit, že nemá námitek, např. z těchto důvodů:

Umístěním zařízení by byla porušena vyhláška hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb. NVP o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze

- čl. 60 odst. 1, podle kterého .. zařízení pro informace, reklamu a propagaci nesmějí svým provedením a umístěním porušovat vzhled města nebo krajiny, ohrožovat bezpečnost silničního provozu, ... a nad přípustnou míru obtěžovat okolí, ...

- čl. 60 odst. 3, podle kterého umístěním a provozem staveb a zařízení pro informace, reklamu a propagaci nesmějí na pozemních komunikacích, ... a na veřejných plochách vznikat překážky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

- čl. 60 odst. 7 a), podle kterého se stavby a zařízení pro informaci, reklamu a propagaci nesmějí umísťovat ......v nezastavěných částech přírodních parků, ... v parcích a sadech, ... - čl. 60 odst. 7 b) a odst. 8 podle kterých tyto stavby a zařízení se nesmějí umísťovat .... v památkových rezervacích a zónách.

Protože stavebník neohlásil žádná zařízení v souladu s § 71 odst. 2 stavebního zákona, chybí stavebním úřadům podklady, které jsou povinnou náležitostí podle § 27 vyhl. č. 132/1998 Sb. (ÚSŘ) a nebyly ani dodatečně doloženy, např. dle odstavců § 27

1) a) název a sídlo osoby, která zařízení ohlašuje.

b) druh, účel a doba trvání zařízení,

c) označení pozemku, na němž má být zařízení umístěno a název, adresa (sídlo) vlastníka,

2) a) dvojmo návrh zařízení v přiměřeném měřítku a barevném provedení.

b) doklad, jímž ohlašovatel prokazuje právo umístit na pozemku ohlašované zařízení. 3) a) náčrt nebo fotografie nemovitosti popř. též jejího okolí, prokazující vhodnost začlenění zařízení do prostoru,

b) popis konstrukčního řešení z hlediska bezpečnosti s údaji o použitých materiálech.

c) doklady o jednání s orgány státní správy, s vlastníky (správci pozemních komunikací), sítí technického vybavení, a rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasy, posouzení, popřípadě jiná opatření dotčených orgánů státní správy, vyžadovaná zvláštními předpisy např. doklad o posouzení návrhu orgánem ochrany přírody a krajiny.

Dále stavebník porušil ustanovení zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. v platném znění tím, že nepředložil pravomocné rozhodnutí o povolení zvláštního užívání místní komunikace a silničního pomocného pozemku pro umístění reklamních zařízení v souladu s § 25 odst. 6 písm. c.1) zákona. V několika případech ani stavebník nepožádal o zábor veřejného prostranství a nezaplatil příslušný poplatek.

Co s tím?

Teoreticky by podle stavebního zákona a zákona o pozemních komunikacích měla nejdříve zasáhnout státní správa: stavební úřady a odbory dopravy. Měly by zjistit stavebníka, nařídit odstranění reklamních zařízení (po dobu řízení jej zakrýt?) a uložit až dvousettisícové pokuty za každé zařízení a vybrat poplatky za užívání veřejného prostranství. To vše by bylo příjmem obce. Zde by měl správní orgán postupovat ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu: "správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem".

Podezřelí přestupci mohou být dva: příslušná oblastní organizace ODS, která si v případě Prahy 1 požádala na odboru dopravy o zábor veřejného prostranství, ten jí byl na rozdíl od nás smrtelníků povolen zdarma a už stavebnímu úřadu nic neohlásila anebo známá reklamní agentura BigBoard Praha, spol. s r.o., která je podepsána na zařízení na Malostranské a o jejíchž aktivitách se můžeme seznámit např. na http://www.bigboard.cz/index.php?page=aktuality. Firma staví všude v Praze i jinde obří osvětlené billboardy a stavební úřady jí vycházejí vstříc. Její stavby, které přestože jsou výsledkem stavební činnosti, považují úřady za zařízení a vůbec nevedou žádná správní řízení. Trpí je tzv. "na ohlášení" a sdělují, že nemají námitek. Dále firma "obléká" budovy v Praze i v památkové rezervaci do obřích plachet, které zakryjí i celá průčelí. Stavební úřady tato reklamní zařízení vůbec nepovažují za zařízení a trpí to v rozporu se stavebním zákonem i bez ohlášení.

Stavební úřady by měly vůči těmto dvěma subjektům zasáhnout - jsou tu přeci od toho, aby ze své úřední povinnosti hájily dodržování zákonů (a můžeme se dohadovat, proč se tak sveřepě všechny úřady brání tomu, aby v takovýchto a podobných případech musely jednat i na návrh "obyčejného občana", který by tak měl procesní práva, a nejen na základě své libovůle).

Pokusil jsem se dát stavebním úřadům v Praze 1, 2 a 7 podněty (které nejsou návrhem a proto nemám žádná procesní práva) k odstranění těchto zařízení a k udělení pokut v souladu se stavebním zákonem. Na těchto radnicích vládne ODS a měl jsem pocit, že úředníci mají velké obavy s tím něco učinit. Na Praze 1 mi odpověděli, že se to v rámci volební kampaně toleruje (i když tolerance nemá oporu v zákoně) a konečně, že mají na vyřízení mého podnětu jeden měsíc. Na Praze 2 mi řekli, že budou zjišťovat na Magistrátu hl. m. Prahy komu pozemky pronajali. A na Praze 7 jsem se dozvěděl, že předmětná reklamní zařízení považují za "krátkodobá přenosná zařízení, jako prodejní stánky, konstrukce a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov", u kterých se podle § 56 písm. c) stavebního zákona, ohlášení nevyžaduje. Základ těchto "krátkodobých přenosných zařízení" váží přes jednu tunu, jinak by je vítr převrátil.

Zde si úředníci stavebního úřadu dobře pamatují osud jejich bývalé vedoucí paní JUDr. Kohoutové, která si dovolila v roce 2000 dát pokutu ODS ve výši 90 000 korun (mohla dát 300 000) za postavení obřího stotunového billboardu na místě pomníku J. V. Stalina, kde nás oslovoval tehdejší předseda ODS pan Klaus. Půl roku poté se vrátil dříve zastupitelstvem odvolaný starosta za ODS Tomáš Dub (nyní poslanec). Odvolal vedoucí stavebního úřadu z funkce přes celodenní protestní demonstraci celého odboru.

Po těchto zkušenostech, které mají stavební úřady v celé Praze, si nikdo nedovolí učinit nic.