Rovnost příležitostí v tomto prostředí úzce souvisí s postavením žen na trhu práce a je tristním zjištěním, že žádná z firem se systematicky nezabývá problematikou žen. Firmy je považují ze nadbytečnost a nadstandard. Často ani sami personalisté nevědí, o čem je řeč. A to na místech personalistek sedí často ženy, které by možná měly mít větší zájem o uvedenou problematiku a firmy více informovat o specifických problémech, se kterými se ženy setkávají na trhu práce. Ale otázka zní - proč by firmy měly věnovat více pozornosti této otázce? Přinese jim nějaký užitek?

Jsem přesvědčená o tom, že ano.

Žena v roli pracovní síly proniká na pracovní trh od počátku dvacátého století. Vzpomeňte na švadleny, dělnice v továrnách, první vysokoškolačky, lékařky, učitelky. Dnes jsou velká feminizovaná odvětví, která by bez práce žen vůbec neexistovala, nemluvě o vytváření hodnot. Představte si, že by ženy naplnily lidovecké heslo kostel - postel - kuchyně (jak podobné německému Kinder, Küche, Kirche), domluvily se a nenastoupily do práce. Kolik odvětví by v té chvíli stálo před bankrotem, kolik manažerů by v tu chvíli nemělo koho řídit, kolik nemocnic, domovů důchodců, škol, ale i jiných odvětví by se úplně zastavilo. Jaké by byly ekonomické ztráty a co na to HDP?

Rovněž i další konzervativní argument, že ženy zabírají místa na pracovním trhu mužům a bylo by nejlepší je vrátit tam, kam přirozeně patří, tedy do kuchyně, je v dnešní době trochu mimo mísu. Proto jej radši konzervativní politici ODS opustili a.skryli do moderního hávu. Ale moderní doba chce své a vývoj nezastavíš.

Základní ekonomickou poučkou současnosti je vše podřídit výkonu a zisku firmy. A je dokázáno, že smíšené kolektivy na pracovišti dosahují lepších pracovních výsledků než kolektivy složené jenom z mužů nebo z žen. Proto vlády Norska, Švédska, Finska zavádějí povinné kvóty pro ženy i v soukromém sektoru.U nás -- zatím - hodně velká scifi. A už slyším ten řev z pravicových lavic o tom, že rozhodující je výkon a že zaměstnavatel si má právo vybrat koho zaměstná. Inu má, ale...

A ještě z jiného soudku. Jednou ze zemí, které se podařilo zvrátit nepříznivý populační trend je Francie. Nikoli za cenu prodloužení rodičovské dovolené, ale právě díky opatřením, které ženám umožňují návrat na trh práce, umožňují flexibilní pracovní dobu, zkrácené úvazky, vyrovnávání pracovního a rodinného života. Podobně postupují v Německu, kde jsou normální dětské koutky na pracovištích, podnikové jesle a mateřské školy. To vše bez přídechu ideologie kolektivní výchovy, ale prostě proto, že zaměstnavatel má dobře spočítané, co mu přinese užitek, zvýší výkon a zisk.

Čeští zaměstnavatelé a firmy sice s ženou počítají, ale stále ji vidí spíše jako pečovatelku o domácí krb, která svůj plat přináší jako doplněk k platu muže, ale už neuvažují a velké spoustě žen samoživitelek, a je jedno, jsou-li rozvedené nebo vdovy nebo moderně se rozhodly žít tzv. single. Tady uznávají jejich svobodou volbu. Českým zaměstnavatelům se nechce ani přemýšlet o specifických problémech, se kterými se žena potýká. Řídí se heslem chceš-li pracovat, tak buď ráda, že můžeš. A chceš-li být rovnoprávná a emancipovaná, tak se podřiď.

Škoda, že české firmy zapomínají, že ženy tvoří přes padesát procent populace, a to je také velká mozková kapacita. Bylo by dobře, aby současným hospodářským a ekonomickým guru došlo, že tato kapacita může přispět i k ekonomickému rozvoji společnosti. Proto potřebuje rovnost příležitostí ve firmách zelenou.

Autorka je poslankyní a místopředsedkyní sociálního výboru Sněmovny