Především je možno jít volit a jsou mezi námi jistě lidé pevně přesvědčení a rozhodnutí, koho svým hlasem podpoří. To je nutno respektovat. I když jsou věci, které by mne u většiny etablovaných stran zviklaly, pokud bych mezi ně patřil. Například skutečnosti popsané a rozebrané ve včerejších Britských listech Václavem Drbohlavem ("Jak nejlépe vést v ČR volební kampaň?") jsou opravdu neuvěřitelné. Existuje strana, jež si načerno rozestavila předvolební billboardy po Praze a zjevně se spoléhá, že se úřednictvo neodváží ceknout, natož postupovat podle zákona a předepsat jí pokutu. Dobrý příslib toho, co lze očekávat, pokud taková strana vyhraje!

Ale jsou tu i druzí, kteří se rozhodli k volbám vůbec nejít a neúčastnit se té málo povzbudivé a nadějné truchlohry. Naprosto je chápu a nehodlám je - na rozdíl od mnoha jiných - přesvědčovat o opaku. Vyhodnotili si skutečnost a došli k tomu, že naděje vlastní účastí něco změnit je mizivá.

Pokud ale k volbám jít chceme a nejsme skalními příznivci té či oné etablované partaje, pak nám nezbývá nežli odhlédnout od dryáčnické kampaně a přemýšlet. Určitě je nutno pokusit se do komunální politiky i do senátu dostat nové tváře, nové lidi. Volit tedy alternativu k těm, jejichž počínání již známe. Byl jsem upozorněn, že nelze jednoduše agitovat pro nezávislé kandidátky, když řada z nich jsou jen skupinky odštěpené od těch velkých stran. To je pravda. Na druhou stranu jsou komunální volby daleko spíše o osobnostech. Proto bude asi správné dobře si prostudovat volební lístek a dávat preference napříč spektrem s důrazem na nezbytnost obměny, tedy upřednostňovat nové tváře, nové alternativy, jakou je třeba Strana zelených. V komunální politice by se její trapné manévrování na vrcholové úrovni nemělo opakovat. A nových, zajímavých lidí je tam dost.

Je ale velmi pravděpodobné, že se toho stejně moc nezmění. Nebuďme zklamaní ani z toho, že se mnozí noví až příliš rychle přizpůsobí a do komunální politiky (nebo do senátu) nic nového nepřinesou. Tak to chodí. Je nutno předpokládat vždy spíše změny od špatného k horšímu a nedivit se. Nemá smysl být deprimovaný z toho, že tyto ani jiné volby za těchto pravidel nejsou řešením. Ona ta pravidla jsou ve skutečnosti nastavena tak, aby hlavním výsledkem byla setrvalost celého systému, nikoli jeho změna či náprava. Nezbytné bude překročit horizont jedněch voleb - ale i těch dalších - a začít uvažovat o povaze nezbytných změn, jež bude dříve nebo později nutno definovat a prosadit. Jsme přece jen stále plnoprávnými občany a je na čase začít požadovat, aby naše politická i jiná práva nebyla ostudně formalizována a tak prakticky likvidována. Bude nezbytné začít na nich a na jejich reálnosti důsledně trvat. Lidem musí postupně dojít, že chodit jednou za několik let k volbám není samo o sobě demokracie, ale jen pouhá formální procedura, kterou lze zneužívat právě proti demokracii. Paralelně s jejím fungováním lze provádět zcela protidemokratická alotria, jak se ostatně dnes a denně děje.

Je třeba začít jinak, důsledněji a vytrvaleji. Je nutno jít k podstatě dnešních pořádků, důkladně je poznat a následně formulovat potřebu zásadních změn. Dnešní ve své podstatě politováníhodné a protidemokratické pořádky nejsou konečným slovem dějin ani u nás, ani ve světě.