Behe vyvolal polemiku mezi vědci, praví Heczko. Představte si následující situaci. Jste profesionální řidič a najednou za vámi přijde divný chlápek, který tvrdí, že auto nemůže jezdit. Vytáhne na vás nějaké počmárané papíry a mává vám s nimi před očima. Prý spočítal, že auta nemohou jezdit a že to celé je podvod.

Vy na něj zíráte, kroutíte hlavou a přemýšlíte, jestli přivolat policii nebo záchranku. On nepřestává, tak pokrčíte rameny a nastartujete, kus popojedete a zase vystoupíte. On tomu vůbec nevěnuje pozornost a stále mele tu svou -- auta nemohou jezdit.

Lze něco takového nazvat polemikou? Vědeckou polemiku?

Behe praví, že v živé přírodě existují "neredukovatelně komplexní systémy", u nichž si nelze představit jak postupně vznikly neinteligentní slepou evolucí. Dokonce uvádí konkrétní příklady. Potíž je v tom, že si soudobá biologie představí postupný vznik všech takových "nepředstavitelných" záležitostí docela snadno.

Evoluční historie všemožných proteinů, struktur a orgánů je totiž hluboce vyrytá do organismů, které je nosí, stačí se en podívat a číst. Údajně neredukovatelné struktury lze kupodivu u evolučně starších organismů běžně najít v redukovaném stavu, a tak.

Beheho filozofie zjevně spočívá na chronické neschopnosti představit si něco, co je přitom za současného stavu představitelné velmi slušně a do velkých detailů. Je tedy otázkou, při vší úctě k oponentovi v dialogu, zda by Behe neměl vést polemiky spíše s psychiatrem než s vědou.

Fanoušci inteligentního designu se často vztekají, že vědci dogmaticky setrvávají na "nudné" a "dávno překonané" evoluci a zatvrzele odmítají uznat inteligentní design za rovnocennou vědeckou představu o fungování světa. Vědci jen krčí rameny, problém je v tom, že inteligentní designér, ať už je to cokoliv, není pro vědecké uvažování použitelný. Není v tom nic osobního. Ač si lidé obvykle myslí opak, věda vůbec nic nedokazuje. Pouze vyvrací hypotézy. A inteligentní designér je, bohužel pro něho i Beheho, nevyvratitelný.

Každý jev lze vysvětlit nekonečně mnoha způsoby. Lidé by to opět většinou asi neřekli, ale když někdo bude tvrdit, že Země neobíhá kolem Slunce díky gravitaci, ale že ji postrkují neviditelní a nehmotní trpaslíci, a že to jen vypadá, že existuje gravitace, tak věda nemá žádný nástroj, jak by dokázala, že to není pravda.

Neviditelní trpaslíci jsou vědecky nevyvratitelní. U gravitace zůstáváme jenom proto, že je to jednodušší vysvětlení, než to s trpaslíky, přestože i trpaslíci mají jistě co do sebe. Stejně tak má evoluce oproti inteligentnímu designérovi tu přednost, že dovoluje vyslovovat a testovat vyvratitelné hypotézy.

Tolik k údajnému vědeckému šovinismu. Nezjednodušitelné systémy v přírodě neexistují, evoluční vysvětlení zmíněných příkladů jsou prostá, molekulární evoluce je široce dokumentovaná ohromným množstvím experimentů, měření i publikací, vysvětlení pomocí "inteligentního činitele" není nutné a předmětem vědeckých debat se nestane nikdy, protože není vyvratitelné.

Věda a víra se vskutku nepřekrývají. Měly by se ale navzájem respektovat a ne parodovat. To by si měl pan Behe každý den při práci pouštět jako spořič obrazovky. Pokud je v dnes již notně vyčpělé "debatě" o inteligentním designu něco nového, tak třeba verdikt pensylvánského soudce Jonese z přelomu letošního roku.

V něm se praví, že koncept inteligentního designu je zjevně náboženství, amatérsky vykonstruované z dříve již soudně odmítnutého vědeckého kreacionismu za účelem průniku do amerického školství. Bylo to tak, že kreacionisté v připravovaném rukopisu své stěžejní knihy pouze nahradili příslušné pojmy nově vymyšleným termínem "inteligentní design", jinak text zůstal stejný. Mimochodem, to je pěkný příklad evoluční události. Evoluce nic neplánuje, ale reaguje na okamžité podněty a jako kutil Tim řeší vzniklé problémy cestou nejmenšího odporu.