I komunální volby nejsou "o kravatách", ba navíc nejsou ani jen o vývěsních štítech majitelů firem coby komunálních kandidátů, což by mělo být díky následujícímu textu patrné. Jde o to, jak vybrat z těch, kteří si všichni přejí tzv. jen to nejlepší pro obec.

Něco ze statistik volebních účastí

zdroje ZDEZDEZDE

U senátních voleb se jedná o 1. kolo, u druhého kola se v r. 2002 účast byla 32% a v r. 2004 byla 18%.

* v koalici s US-DEU

U parlamentních voleb pro strany, které neprošly přes 5% uzavírací klauzuli, hlasovalo 6%, neplatných hlasů bylo 0,4%. To vypovídá o značně racionálním rozhodování českého voliče v těchto volbách, který bral při svém rozhodování do úvahy i výsledky volebních průzkumů.

Z čísel plyne, že voličský potenciál pravice (ODS, KDU-ČSL) může přesahovat 2 mil. voličů, ale voličský potenciál levice, a to navzdory nespolupráci (viz bohumínské usnesení ČSSD) je vyšší, při cca 70% účasti. Jedině "vděčnost" zástupců Zelených Bursíkovi za přivedení do parlamentních lavic (a také díky stoupajícím preferencím ruku v ruce s novinářským zájmem) je zatím důvodem, proč se k levici neřadí. Bursíkova averse na J. Paroubka je zástupným problémem, za kterým si buduje image osobní nepostradatelnosti.

V komunálních volbách je potenciál levice využit z méně než jedné poloviny, mj. jiné díky nižší voličské účasti a také díky nižšímu pokrytí, např. ČSSD pokrývá z cca 6200 obcí zhruba jednu polovinu svými kandidátkami.

Obecně lze z údajů o volební neúčasti usuzovat na to, že:

• Nejvyšší účast mají parlamentní volby (občané mají pocit, že rozhodují o něčem podstatném), nejnižší je pak u senátních voleb (instituce pokládána za nadbytečnou).
• Krajské volby jsou spíše než komunální brány jako senátní, zde cosi běžnému občanu vzdáleného.
• Komunální volby mají nižší účast než parlamentní, nad jejich "blízkostí" pro občana-voliče převažuje dojem malých možností v nich něco ovlivnit.
• Souběh voleb (v ČR prakticky komunál a senát) snižuje volební účast pro komunální volby a mírně zvyšuje účast v senátních volbách.

Letošní červnové parlamentní volby však zatím zastavili trend klesající volební účasti. Nicméně "hlasování nohama" pro "Stranu nevoličů" z ní pořád a ve všech typech voleb činí "vítěze voleb".

Volební neúčast jako fenomén

"A low voter turnout is an indication of fewer people going to the polls." ....

Politologická teorie sice bere v potaz jako legitimní důvod voličské neúčasti tzv. souhlas s panujícím stavem. Proti tomu však lze vznášet pádné protiargumenty typu, že nebyl zaznamenán případ, kdyby si někdo pochvaloval činnost nějakého poslance, zastupitele, či politické strany a uzavřel s tím, že svou podporu vyjádří svou volební neúčastí. I když dnešní volební průzkumy jsou již přesnější i v odhadech voličské neúčasti, je tato veličina nejhůře odhadnutelnou. Potencionální nevolič často své rozhodnutí skrývá, i on sám je si vědom faktu, že něco nedovedl do konce. Lze uvést několik (možných) odpovědí, proč občané nechodí k volbám:

• volby nepřinesou zlepšení situace (při jakémkoliv pravděpodobném výsledku)
• není koho volit, všichni kandidáti myslí jen na sebe. A ti, kteří se tak nechovají, buď nejsou na kandidátce, nebo jsou na nevolitelném místě
• u komunálních voleb navíc přistupuje fakt, že (téměř) o nic nejde, ať je zvolen kdokoliv, víc peněz pro město nesežene a zákony stejně měnit nemůže

Z těchto tří uvedených důvodů jsou nezřídka jmenovány alespoň dva současně

Vyšší volební neúčast, však sama o sobě, uvedené důvody spíše vytváří, neboť:

• ad a: brání zlepšení situace, neboť pak vznikají komplikované koalice, které svými kompromisy původní volební programy nebo sliby odsouvají do pozadí. Nebo jsou "konzervována" seskupení, vzniklá jen díky malé převaze hlasů, s malou legitimitou. Hierarchicky výše stojící celky (vláda, parlament, kraje) nemají silné partnery zezdola.
• ad b: tzv. pak není koho volit, protože čelní kandidáti jsou následně zaměstnávání spíše než realizací programu přípravou koalic a úsilím o udržení pozice své strany a potažmo své vlastní. Nejsou zvoleny "nové svěží tváře".
• ad c: stav (téměř) o nic nejde je také spolunavozen nižší volební účastí. Směrem nahoru jsou ze zastupitelstev vyšlé rady slabými partnery. Nebo také příliš sebevědomými a "válcujícími" svou opozici.

Jako školsky instruktivní příklad, lze např. jmenovat relativně zřídkavé obecní a městské rady, kde uspěla ČSSD, popř. KSČM vůči generelně "modrým" krajům s výhradní "vládou" ODS. V případě střetnutí o ony nemocnice okresního formátu se jedná z pohledu místního občana o téměř "donkichotský" boj. Voliči v místech a obcích spadajících pod "k privatizaci určené nemocnice by si měli uvědomit, že jejich hlas může rozhodnout. Měli by vzít v úvahu, že dokonce v tzv. urgentních případech nelze při výjezdu z jiného okresu 1/4 hodinový dojezdový limit dodržet, čili, že rozhodují i o bytí či nebytí svých spoluobčanů.

Výrazná podpora stranám a uskupením v rámci obcí z dotčeného okresu, které zachovaní oné okresní nemocnice mají ve svém programu, může prostřednictvím "okresních voličů" vytvořit zastupitelstva coby důstojného a rovnocenného partnera vůči institucím typu kraj, ministerstvo nebo Ústavní soud.

Voličské posuzování pro následné rozhodování

Odlišnost komunální problematiky od parlamentní může znesnadňovat rozhodování. Jednoduše vzato, všichni chtějí""To nejlepší pro obec". Přesto existuje několik úhlů pohledu, které nabídnout jako vodítko při rozhodování a hodnocení volebních programů:

• Jak reflektují nejtíživější problematiku obce či města, a jsou sto ji stručně a výstižně pojmenovat?
• Obsahují tu "moji zájmovou" oblast (dopravní obslužnost, lékařská a nemocniční péče, volnočasové aktivity atd.)?
• Má některá politická strana či sdružení ve volebních prioritách něco navíc oproti ostatním?
• Dokázala mi vysvětlit a zdůvodnit některou problematiku, která se mne tzv. netýká?
• "Vidí dál než městským hradbám", tj. dovedou pojmenovat spolupráci a společné problémy se sousedy, v rámci regionu atd.?
• Dokázala zastupitelstva obecní majetek jen prodávat, nebo naopak zhodnocovat?
• Lze jmenovat nějaký příklad, kdy promyšlená (nikoliv namyšlená) politika radnic šetřila peněženky svých občanů? Do této skupiny mohou patřit např. rozhodnutí nevyužít cenovou deregulaci u obecních bytů nadoraz, či tlak na integrované dopravní systémy s výhodnými předplatními jízdenkami.

Skoro stejně důležité je jak stávající zastupitelé (a zda vůbec!) v rámci svých propagačních tiskovin zhodnotili minulé období, co vykonali a co se jim nepovedlo a na co nestačili a proč.

Negativně zaměřená kampaň byla nemalou částí naší "velké publicistiky" označována za něco nekorektního. Ale právě např. ono "ODS-mínus" u parlamentních voleb r. 2006 podněcovalo diskuzi k Modré šanci a vedlo ji k větší hloubce. Jistě řada občanů je poměrně spokojena např. s renovací svých měst a obcí po povodních z r. 2002. Ale před komunálními volbami 2006 by bylo potřebné si položit otázky typu:

• Nemohlo být stejného efektu dosaženo s nižšími náklady?
• Bylo opravováno a upravováno vše potřebné?
• Nebyla pomoc některým občanům nebo pozornost něčemu víceméně "symbolická"?

Dalším úhlem pohledu jsou konkrétní jednotlivosti výkonu politické moci v obci či městě:

• Má "opozice" možnost účinné kontroly např. funkcemi ve výborech, např. kontrolním, popř. komisích? Jsou ony radniční zpravodaje jen "tlampačem koaličních rozhodnutí"? (tento způsob "využití" veřejných prostředků podle sdělovacích prostředků je značně převažující)
• Zúčastní se rozhodování o zakázkách pro město či obec "stejní lidé" a získávají je "stejné firmy"
• Nekončí péče o město či obec za hranicemi jeho centra?
• Mají občané možnost se nějak podílet na samosprávě (referendy, fungováním osadních výborů atd.)?
• Slyší občané ..., že zastupitelstvo se rozhodlo vybrat toto z předložených řešení..., nebo ...Já starosta...?

Také není pozitivním zjevem ani dobrým vysvědčením pro stávající zastupitelstvo, mají občané ve své obci pocit, že vše tak nějak šlape, že nejsou problémy, že není nic, co by chybělo. V době všeobecně napjatých veřejných financí to minimálně svědčí o nedokonale zpracovaném Územním plánu (§§ 1 až 25 zákona č. 50/1976 Sb.), či Rozpočtovém výhledu (§ 2 zákona č. 250/2000 Sb.) a nedostatku invence ve volebním programu příslušné strany či sdružení.

Volební kampaň a volební rozpočty

V předvolebním týdnu mnohde vrcholí kampaň a občané-voliči "fasují" řadu pestrobarevných letáků, kde si tak nejčastěji prohlédnou fotografie (jim známých) kandidátů, řidčeji si už přečtou nějaké heslo a poté materiály "uloží" do koše. V regionálních novinách se také zabydlela snaha se na volbách "přiživit", a tak nejen priority z volebních programů, ale i informace o volebních akcích jsou uveřejňovány téměř výlučně jako placená inzerce. I zřídka zaváděné volební výlepové plochy, situované před místnosti volebních okrsků, vymizely. Jejich internetová obdoba v podobě volebních stránek v gesci radnice se ani nezačala objevovat. Podle autorovy zkušenosti v menším až středně velkém městě s 20 volebními okrsky, 40 oficiálními výletovými plochami se dá pořídit tak za 500 000 Kč ( volební letáky do schránek a na výlepové plochy, inzerce v tisku, volební noviny, pronájem prostor na volební akce, výlepové služby, kulturní vložka, vybavení volebního stánku atd.). Ze stranické kasy se pokrývá tak 1/4 až 1/3. Bez billboardů.

Velkoplošná reklama se používá prakticky běžně v parlamentní a v senátní kampani. Začala se rovněž objevovat i v krajských volbách.

Jakés takés pokrytí ČR stojí cca 30 mil, Kč, cca 1 000 billboardů.

Tudíž lze odhadnout, že 1 kandidující uskupení na onom zmíněném menším městě přijde sponzory na cca 300 000 Kč.

Srovnání nákladů na kampaň do senátních a komunálních voleb v letech (v mil. Kč)

zdroj ZDEZDE

Autorův odhad pokrytí středně velkého města vol. letáky, akcemi a billboardy pro ODS vs. ČSSD je tak 3:1.

Sumární výdaje za volební kampaň za politickou stranu za volební celek (město, městská část, senátorský obvod atd.) není zákonem nařízeno zveřejnit. Je zajímavé, že zaklínání se transparentností a bojem proti korupci ve veřejné správě pro samotné volby jakoby neplatilo.

Aféry typu Doležel a další (ČSSD) či Kučera(ODS), řečený Hrobař, ze Slaného, jsou spjaty s lidmi, kteří začínali v "komunále". Též zmiňovaná Pourová začínala v komunále mimo ČSSD, poté byla soc.-dem. oslovena a jako schopná( bez uvozovek) byla vyzvednuta na ministerstvo. Všichni tyto lidé již v komunále museli poznat potřebu nemalých finančních prostředků i pro ono původní vedení volební kampaně, museli poznat i to, jak levicová (a navíc v té době vládní strana) je v obci či městě "chudým příbuzným" stran pravicových. Právě tak poznali, jak v době, kdy celá republika "prožívala" kauzu Grossova bytu v jejich městech vyrůstaly nesporně honosnější sídla a to nejen lidí spjatých s větším podnikáním, ale i těch, kteří měli zaměstnání s průměrným dvacetitisícovým platem, ba někdy i sídla zastupitelů samotných.

Masmedia o volbách a komunální volby v masmediích

Hromadné sdělovací prostředky nám přinášejí mj. průzkumy veřejného mínění a další informace o politice a politicích. Uvádí se, že nejdůležitějšími zdroji informace pro občana jsou:

Masová komunikace je také účinnější, jestliže obsah i forma klade větší důraz na události nežli na názory, jestliže se snaží útočit na opačné názory nepřímo, oklikou, jestliže se obrací více k emocím nežli k rozumu a jestliže není blokována konkurenční komunikací.

zdroj ZDE

Obraz reálného světa, který nám zprostředkují masmédia bývá nazýván virtuální realitou, neboli jinými slovy - svět je takový jaký ho popisujeme a čím se nezabýváme to neexistuje.

"Teledemokracie"

Tento jev popsal ve své stejnojmenné knize Christopher Arterton(profesor politologie z USA) v roce 1987. Rozumí se jím jednosměrný politický monolog, jednosměrné šíření informací, v převážné míře prostřednictvím televize. Ve stranách zpravidla vyčnívají mediálně schopní, uhlazení jednotlivci. Výzkumy skutečně ukazují rozporná mínění, která jsou založena na ještě plně nezhodnocené životní zkušenosti

Viz např. ZDE

Jaké je působení dominantního sdělovacího prostředku, televize v předvolební době na voliče? Volič se dovídá o aférách osobách a kauzách. Jasně převládá ČSSD, jména Doležel, Péťa, Pourová atd. (Onen větší důraz na události než na názory). Je více než zajímavé proč v této souvislosti není do TV pozván někdo kdo zná prostředí v komunále, odkud vzešli. Někoho, kdo zná ono místní prostředí, výběrová řízení, sociální původy zastupitelů, jejich kontakty a vztahy. Někdy i "netradiční" otevřené či "skryté" pravolevé (pseudo)koalice. Vztahy, které někdy připomínají "sňatek "chudé levicové dívky" s "bohatým a již úspěšným ženichem". Názor redaktora není konfrontován s opačným názorem někoho, kdo z daného "komunálního" prostředí pochází a důvěrněji ho zná.

Působení celostátních deníků i jejich regionálních (okresních mutací) lze posoudit zvláště v případě komunálních voleb jako téměř selhávající:

Zkusme v nich "se svíčkou"hledat náznak pokusu předestřít čtenářům komunální politiku ve celostátně sdělné formě, zkusme v nich hledat v tomto smyslu psané komentáře (na stránce publicistiky, nikoliv kdesi zastrčené) od komunálních kandidátů na zastupitele? Pochopitelně bezúspěšně! A přitom čerpáním z komunálních volebních programů, či hodnocením slibů z minulého období lze dostat řadu příspěvků z měst a obcí. Přičemž nemusí jít přitom o věci úzce lokální, nesdělné pro nerodáky, ale naopak o tématiku všeobecného razu a celostátně známou, demonstrovanou právě v její "koncentrované" podobě na konkrétním případě z regionu.

Takovými tématy mohou např. být:

• Antiraketová základna v "dotykových" oblastech.
• Řešení povodňových škod
• Čerpání evropských fondů na vznik nových podniků s celostátním dopadem či na zlepšení turisticky zajímavých oblastí
• Dluhy dopravní infrastruktury
• Osudy neziskových nemocnic
• Pracovní podmínky ve firmách a velkých obchodních řetězcích s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám (letní vedra)
• Možnosti prezentace celého spektra názorů v "radničních" listech
• Lobbying ve veřejné sféře
• Kontrola radnic občany během volebního období

Vede k vůbec k něčemu vyšší voličská účast?

Odpověď, že vyšší účast dává volbám vyšší legitimitu, asi běžnému občanovi-voliči nepostačí. Vyšší účast dává vyšší šanci na zvolení kandidátům z nižších pozic. Minimálně je totiž velmi nepravděpodobné, že volební zisk jednotlivých vol. stran a hnutí se nebude se stoupající účastí měnit. Tím se pak dochází ke zvolení kandidátů z nižších pozic. Příchod nových "svěžích" tváří je sám o sobě ozdravením politického života. Politické subjekty jsou si velmi dobře vědomy, že vysoká vol. účast a z toho plynoucí vyšší počet mandátů je tak říkajíc jen podmíněný, silně svázaný s kvalitou působení zvolených zastupitelů. A proto si zvláště samotní poslanci z nižších pozic kandidátky ohlídají plnění toho co voličům slibovali, neboť tím (na rozdíl od lídrů) stojí a padá jejich vlastní kariéra. I tak lze neformálně v pol. stranách budovat efektivní systém vnitřní kontroly a také účinného spojení s voliči.

U stran na levé části politického spektra přibývá pro běžného občana jako další výhoda, že mají tradičně blízko k odborům. Ovšem odbory nejsou jen automatickým spojencem, ale často i fundovaným kritikem jak vládních, tak i územních politických struktur (např. ve formě celostátní tripartity i jejích regionálních obdob). Což zrcadlově neplatí pro pol. seskupení, která mají blíže k podnikatelským subjektům.

Agentura Factum Invenio také zjistila, že lidé hodnotí převážně kladně práci obecních zastupitelstev. Průměrně jim dali občané známku 2,8.

zdroj ZDE

Většina veřejnosti si myslí, že za uplynulé čtyři roky se situace v jejich městech a obcích aspoň trochu zlepšila, i když převažuje pocit, že zastupitelstvo se nejvíc zajímá o svůj vlastní prospěch a nejméně o problémy obyčejných lidí.

Což je nesporně důvodem k vyšší účastí i lepší volbě.

Autor se několik volebních období zabýval sestavováním a analýzou komunálních volebních programů, včetně rozborů volební účasti