Nebo dokonce v momentálním pominutí smyslů přijde na nápad, že bychom různé takové pohádky mohli začít vyučovat na školách coby alternativu, ideálně přímo v hodinách biologie. To už se opravdu začne otvírat rybička v kapse i někomu tak mírumilovnému jako jsem já a nezbývá než pokusit se alespoň pár věci uvést na mírou pravou, respektive nepokřivenou náboženským nazíráním na svět.

Hned v úvodu bych rád předeslal, že v následujícím textu nechci nijak kritizovat znalosti doktora Beheho pokud jde o jeho mateřský obor, tedy biochemii. Po zadání příslušných iniciál do vyhledávače Web of Science (bibliografická databáze on-line, sledující cca 8440 hodnotných vědeckých časopisů) si ostatně na úroveň jeho práce v tomto směru může udělat každý svůj názor sám. Já biochemik stejně nejsem, a proto by mi to ani nepříslušelo. Troufám si však přesto říct, že by tento pán pravděpodobně nebyl zdaleka tak známý, kdyby se nakonec nerozhodl uchýlit k míchání vědy se svým soukromým filosofickým přesvědčením A rovněž to, že jeho přístup k evoluční biologii jako takové je bohužel mírně řečeno nevědecký a neobjektivní.

Neobjektivní je ostatně i inkriminovaný Heczkův článek, byť argumentace s pomocí biblických citátů (v recenzi na knihu, která se paradoxně zatvrzele snaží tvářit maximálně nebiblicky, ačkoliv i slepému, hluchému a hloupému nepochybně dojde, koho si to vlastně Behe coby Inteligentního Designéra představuje), dává více než tušit o čem tento spor doopravdy je. O ničem jiném, než o minimálním množství relevantních informací i vědomostí a maximálním množství snahy propašovat víru do biologie -- snahy pramenící ze strany lidí, kteří za žádných okolností nemohou překousnout fakt, že by snad mohli mít ve své dokonalosti něco společného s evolučně-biologickými procesy, potažmo být dokonce jejich důsledkem.

Ale pro pořádek si to vezměme hezky postupně. Behe jistě správně a opodstatněně poukazuje na některé z řady problémů se kterými se evoluční biologie musí potýkat. To je v pořádku, osobně mi nědělá potíže mnohé z nich připustit. Nicméně značně shazuje svůj vědecký kredit, když se pro ně sám nepokouší najít žádné přijatelné vysvětlení. Prostě jen chce, abychom mu uvěřili že všechny zmiňované mechanismy jsou opravdu tak složité a koordinované, až to jinak než přes Inteligentního Designéra nejde (neboť Behe sám to tvrdí). Ve chvílí kdy tak jednou učiníme, můžeme knihu de facto již zavřít a odložit stranou, neboť žádný zajímavější poznatek na nás nadále nečeká. Lze se ovšem i blíže podívat na některé příklady tzv. "neredukovatelné komplexity" kolem kterých autor staví své myšlenkové pochody. V cca 160 literárních odkazech jsem nicméně jméno samotného Beheho prakticky nenalezl - z toho lze mj. vyvodit, že se na příslušných výzkumech nijak sám aktivně nepodílel a výsledky jiných zkrátka jen použil k argumentaci. Na tom pochopitelně ještě není nic až tak závažného, ty opravdové problémy totiž přicházejí jinde.

Tím prvním a nejzásadnějším je, že Beheho "teorie" samozřejmě neobjasňuje vůbec nic, natož procesy vedoucí ke vzniku nějaké složité biologické struktury. Nebo přesně naopak. Chcete-li, můžete si nakonec vysvělit takovým Inteligentním Designérem vlastně cokoliv, jenže to už přísluší spíše fakultám teologickým, než biologickým. Tolikrát omílaný příklad s pastičkou na myši je dozajista pěkný, nicméně i u pastičky na myši lze vcelku podrobně popsat výrobní proces, motivy které nás k němu vedou, nezdařilé pokusy předcházející konečné realizaci cíle etc. Těžko se spokojit s pouhým konstatováním "vytvořil jí člověk", nás zajímá i popis toho jak a proč, má-li tedy jít o vysvětlení v pravém významu tohoto slova. Behe vehementně kritizuje nedostatečnou propracovanost evolučních variant a požaduje jiné a lepší -- zvláštní však je, že již nepožaduje řekněme i detailní popis metod, kterých podle něj použil Inteligentní Designér. Tudíž zatímco my máme objasňovat až do "poslední bílkoviny a posledního enzymu" (str. 46), jemu bohatě stačí slovní spojení "účelné uspořádání" (str. 247). V jednoduchosti je možná krása, ale platí to i ve vědě?

Druhým problémem je prostý fakt, že realita je často poněkud odlišná od toho, co vlastně Behe tvrdí. Pro ukázkovou demonstraci jsem si zvolil molekulární aparát, umožňující bakteriím pohyb s pomocí bičíku. Ten se skládá z několika částí, přičemž má-li bičík fungovat, musí být přítomny všechny pohromadě (lze si představit jako puzzle). Jednalo by se tudíž o nezjednodušitelně komplexní strukturu, která by se nemohla postupně vyvíjet kumulací postupných drobných změn. Háček číslo jedna je ten, že počet těchto částí je u různých bakterií různý, stejně jako třeba počet proteinů vlastního bičíku. Přirovnal bych to k situaci, kdy dítě uprostřed modelu města staví věže z kostek aby na jejich vrcholy umístilo panenky, které tak bude mít skvělý rozhled do okolí (pro jistotu zde ještě podotýkám, že reálná evoluce pochopitelně takto neplánuje). Pokud postaví věž řekněme z dvaceti kostek, tato plní svůj účel stejně dobře, jako třeba věž z patnácti kostek -- jen pod jistou hranici v počtu kostek už jít nemůžeme, neboť by výška věže klesla pod střechy okolních domů a stavba tedy ztratila svůj význam. Z toho plyne, že minimálně některé komponenty kterých je zapotřebí u jedné konkrétní baktérie možná i vytváří neredukovatelnou strukturu, nicméně jiná bakterie se bez nich zase klidně obejde a vesele se pohybuje i tak. Neomezíme-li tedy náš výklad na jedinou vybranou bakterii s nejmenším možným počtem molekulárních stavebních panelů nutných k plné funkčnosti bičíku, je přinejmenším zvláštní o neredukovatelnosti hovořit v nějakém obecném kontextu. Mimochodem, můžeme i pak s jistotou vědět, že už je to skutečně ten nejmenší možný počet?

Háček číslo dva plyne z toho, že v evoluční biologii známe něco jako exaptace -- zjednodušeně řečeno druhotné přizpůsobení, které vzniklo modifikací nějaké již existující adaptace. Behe je sice bere v potaz rovněž, ale rozhodně ne do všech důsledků. Lze jistě uvažovat exaptaci každé jednotlivé komponenty, které by se následně složily dohromady a vytvořily funkční aparát bičíku (více než problematické). Nicméně co Behe ignoruje je varianta, kdy se převážná část patřičných komponent složí dohromady už dávno, ale pro vytvoření struktury s úplně odlišnou funkcí -- tato ovšem již nemusí být nezjednodušitelně komplexní - a až časem získá dalšími modifikacemi funkci současnou. A není určitě bez zajímavosti, že řada inkriminovaných stavebních podjednotek bičíku je skutečně multifunkčních -- podílejí se běžně i na konstrukci jiných molekulárních aparátů, sloužících ke zcela odlišným věcem. Třeba umožňujících vstřikování toxinu do infikovaného organismu.

V předchozích dvou odstavcích jsem se pokusil vám co nejsrozumitelněji přiblížit, jak evoluce takové "nezjednodušitelně komplexní struktury" může probíhat i bez nutnosti účasti Inteligentního Designéra a podobných příkladů bych našel více. Zdá se však, že těmto věcem Behe zase až tolik nerozumí (nebo spíše rozumět ani nechce), zato dobře chápe jak využívat demagogie. To se v jeho knize projevuje kromě jiného při práci s citacemi (úmyslná citace Sobera místo Dawkinse, neboť Sober sám se při citování Dawkinse dopustil jisté drobné chyby -- s účelem překroutit původní Dawkinsův výrok).

Pokud k tomu připočtu i tragický nedostatek znalostí evoluční biologie (včetně základních postulátů), jejichž podrobný rozpis by mi zabral dalších několik stránek, přijde mi recenze Stanislava Heczka velmi úsměvná. Zvláště pak pasáže tvrdící že "teorie účelného uspořádání podle záměru inteligentního činitele lze tedy velmi dobře obhájit" a jiné.

Pan Heczko možná jen netuší, že tuto teorii se zatím příliš dobře nepodařilo obhájit ani během některých soudních sporů v USA (prosinec 2005), natož pak ve vědeckém světě. Pan Heczko možná jen netuší, že entropie opravdu není překážkou pro evoluční procesy a asi nikdy nic nečetl k tématice "živých zkaměnelin". Vlastně to po něm nemůžeme ani chtít, neboť ekonomie a prognostika mají k těmto otázkám poměrně daleko. Možná by mohl tušit alespoň tolik, že rasismus byl původně zbraní misionářů, nikoliv evolučních biologů a že to byl údajně Fredrich Max Muller (oxfordský profesor sanskrtu, zapřisáhlý německý nacionalista a křesťanský misionář), kdo historicky poprvé použil výrazu "Arayn" v rasovém významu. Naštěstí prosazování Inteligetního Designu ze strany lidí jako Behe nebo Heczko nepomůžou ani trapné poznámky o vědeckém šovinismu a opakované mlžení i překrucování faktů, kterého se stoupenci ID tak rádi a často dopouštějí. Pro nás biology je to nepochybně dobře, stejně jako pro všechny lidi natolik soudné, aby považovali směšování vědy a náboženství za vrchol hlouposti. Ovšem kdyby se kšeft stále nehýbal, na čem by pak jedinci jako Behe stavěli kariéru?