16. 10. 2006
Nejsme Bursíkovými klonyReakce na otevřený dopis Jana Beránka "Modrá Strana zelených diskredituje ekologickou politiku" Média vytvořila zkratku "Bursíkovi zelení". Odtud se odvíjí i mýtus, že názory, které na veřejnosti prezentuje pan Bursík odráží názory celé členské základny. Není tomu tak! Vždyť už na poslední schůzi Celorepublikové rady, kde se jednalo o podpoře Topolánkovy vlády, prosadil svůj názor o jeden jediný hlas! Stranu se mu podařilo rozštěpit na přibližně dvě stejně silné poloviny: pravicovou část a střední proud. Těžko z toho dovozovat, že stranu tvoří výlučně Bursíkovy klony. |
Média při tvoření této zkratky si ani nedala tu práci vysvětlit, proč je Martin Bursík "Modrý" a kormidluje Stranu zelených doprava. Vysvětlení je prosté, jednoduché až banální. Stačí si přečíst noviny a dozvíme se, že pan Bursík v rámci restitucí získal nemovitosti v mnohamilionové hodnotě. Je jen logické, že na jeho golfových holích vlají modré prapory. Z logiky věci by patřil do ODS, jenže tam jsou možnosti jeho kariérního růstu takřka nulové. V politice platí, že každý dělá kariéru tam, kde mu to okolnosti umožňují. Není to chyba jeho, ale těch, kteří mu kariéru v naší straně umožnili a nadále umožňují. Nemyslím si ani, že kariéra Martina Bursíka ve Straně zelených bude mít dlouhého trvání. Ke každé práci musíte mít alespoň minimální talent. Hlavním důvodem nutnosti odchodu Martina Bursíka z čela Strany zelených je právě absence byť jen té nejmenší špetky politického talentu. Jak jinak si vysvětlit zavlečení strany do účasti na pochybném projektu trojkoalice s vidinou pozice vicepremiéra, vyslovení podpory Topolánkově vládě, kterou již dnes začínají kritizovat i pravicová média, nebo snahou po předčasných volbách, kde tuší růst preferencí a tím větší "věno" pro ulovení bohatšího ženicha. Ono do nekonečna nepůjde používat stranu jako kariérního žebříku. Konečně takovýto přístup Martinu Bursíkovi netolerovala ani jedna ze stran, jejímž členem byl předtím. Na závěr se musím zastat členské základny. Tvoří ji mladí lidé, kteří by mohli být mými dětmi či mladšími sourozenci. Navíc nelze než Martinu Bursíkovi přiznat zásluhu, že se naše strana dostala do Parlamentu. Někteří jsou jím doslova okouzleni. Je na nás, starších, abychom jim ukázali i jinou perspektivu, nabídli jinou cestu, což je cesta regulérní politické soutěže. Nejsem typ, který brblá za Bursíkovi zády, chci takovouto alternativu naší straně nabídnout. |