Hlavní je předsunutí protivzdušné základny co nejblíže k předpokládanému místu odpálení nepřátelských raket a jejich zničení co možno nejdříve po startu. Výhodné je také vysunutí protiraketové základny mimo chráněné území. Jde o taktiku "exportu cílů". Připustíme-li, že se nějaký hypotetický nepřítel odhodlá k útoku, bude jeho prvním cílem nejprve oklamat, obejít, nebo zničit právě tyto základny. K dispozici může mít celou řadu metod: od odpálení ohromného množství raket, přičemž nevíte, které jsou "ostré" a které klamné, až po bezpečné zničení protiraketového stanoviště dostatečně rychlou, "neviditelnou" střelou s takovou jadernou kapacitou, aby zničila celý hluboký železobetonový systém základny. První krok přepokládaného útoku tedy vždy povede k "neutralizaci" (jak říkají vojáci) těchto předsunutých základen (bohužel včetně širšího okolí). Tím vznikne jednak časová výhoda a možnost včasné odezvy (t.j. protiútoku), jednak další výhody faktické - primární úder na rozptýlené základny nezasáhne území USA a oslabí jaderný potenciál útočníka.

Základna na našem území nás chránit nemůže. Ochrannou základnu bychom totiž museli mít rovněž předsunutou ve směru útoku co nejblíže místům startů útočných raket. Měli bychom se ale obávat i toho, že základna splní svůj účel a zasáhne jadernou střelu, směřující na USA, někde nad Evropou. Mohou pak nastat tři případy: buď bude střela "klamná" a kromě spršky střepin, rozptýlených v širokém okolí, se nic nestane; nebo jaderná nálož "ostré" střely nevybuchne. Její hlavní náplň (např. sloučenina deuteria a lithia) se sice neškodně rozptýlí, avšak její radioaktivní (např. plutoniová) roznětka zamoří ovzduší a ve směru převládajících větrů i určité území, což by byla katastrofa; nebo celá střela ve značné výšce vybuchne.

V tomto případě tlaková vlna nevytvoří na zemi velké škody, avšak výbuch ve stratosféře podle tzv. "Comptonova jevu" vytvoří nesmírně silný elektromagnetický impuls, jenž je schopen v okruhu několika set kilometrů v několika milisekundách na zemi zničit všechny elektrické citlivé součástky, což jsou zejména polovodičové přechody, což by byla katastrofa daleko větší. Znamenalo by to zničení všech počítačů, mobilních telefonních sítí, elektroniky všech civilních přístrojů (Vojenské jsou již proti EMI -- elektromagnetickému impulsu chráněny). Protože elektronika a počítačová technika dnes již tvoří také jádro vybavení infrastruktury, dopravy i výroby, znamenalo by to naprostý katastrofický rozvrat celé takto postižené oblasti.

Je zajímavé, že z čistě vojenského hlediska se vedoucí vojenské kruhy USA připravují, naprosto konzervativně, tak jak je známo z minulosti, t.zv. "na minulou válku". Zmíněná obrana v podstatě reaguje na poslední metody 2. světové války, reprezentované raketami V2. A to v prostředí rychlého rozvoje techniky, chemie, biologie, satelitů, atd. Pevná základna je v naprosté nevýhodě proti základnám mobilním (na lodích, ponorkách, satelitech, nebo ve vozidlech, vlacích), proto je nanejvýš udivující, že někdo hodlá investovat peníze do takto pochybného projektu. Lze předvídat, že budoucí válka bude opět zcela jiná a tato archaická stanoviště budou (doufejme) zcela zbytečná.

Provozní režim takové základny je velice speciální a pro obyčejného člověka zcela nepředstavitelný. Podléhá vysokému stupni utajení a úvahy o tom, že by základna mohla přinést práci lidem ze širokého okolí, jsou zcela dětinské.

Je zřejmě zvláštním syndromem každé české vlády zvolit nějakou velmoc, a dělat jí (spolu s celým národem) ochotného poníženého slouhu (existují i jadrnější české obraty). Přitom to není nijak nutné, neboť existují i docela malé státy, u nichž je to zcela vyloučeno. Dalším českým vládám v tomto století již mnoho různých velmocí nezbývá. A tak se naši vnuci možná dočkají i indických, čínských, či kdovíjakých základen na našem území.