V roce 2020 bude více než polovina britských občanů starších padesáti let. Ve společnosti, která stále ještě oslavuje hladkou kůži, pevné svaly a jejíž hlavní naděje kladené v budoucnost spočívají v tvůrčích schopnostech a inovacích - většina občanů stárne. Nevznikla o tom dosud vůbec žádná veřejná diskuse.

V současné britské společnosti vlastní lidé starší 50 let celých osmdesát procent národního bohatství. Mezi nimi jsou studenti, novomanželé, rodiče malých dětí, generální ředitelé, ministři, maratonví běžci, čundráci. K lidem, starším padesáti let, nyní patří v Británii nejslavnější, nejaktivnější a nejbohatší osobnosti.

Vzhledem k tomu, jak fit jsou v současnosti lidé do hlubokého stáří, to platí i o osobách daleko starších než padesát let. Během dvacátého století, jak poznamenává Pat Thane, profesor současné historie na Londýnské univerzitě, nepředcházelo pro většinu lidí smrti dlouhé období nemoci či závislosti na jiných osobách.

"Padesátka se dnes rovná někdejší třicítce," argumentuje Andrew Goodsell, generální ředitel firmy Saga. To je podnik, který má v současnosti roční obrat 530 milionů liber. Specializuje se na služby (turistika, pojištění, vydavatelství) pro lidi nad padesát let. Paradoxně vydělává miliony tím, že oslovuje starší osoby, ktré nechtějí být definovány svým věkem.

Na věku dnes skutečně už nezáleží. Dokazují to lidé jako Jenny Wood-Allenová ze skotského Dundee, která se v roce 2002 ve věku devadesáti let stala nejstarší ženou na světě, která uběhla maraton.

Dlouhověkost ovšem není nový jev. Jak na to poukazuje Pat Thane v nové knize The Long History of Old Age (Dlouhá historie stáří), před dvacátým stoletím dosahovala průměrná délka života jen 40 - 45 let, avšak údaje byly zkresleny vysokou úmrtností dětí a matek. V osmnáctém století bylo nejméně 10 procent evropského obyvatelstva starší 60 let.

Určitý počet starých lidí vždycky odmítal chovat se jako staří lidé. Dóže Enrico-Dandolo vedl v roce 1204 občany Benátek na čtvrtou křižáckou výpravu ve věku 97 let. Kazatel John Wesley konečně přiznal, že se cítí poněkud starý, v roce 1789, když mu bylo 86 let. Spisovatel Victor Hugo se stal v roce 1876 senátorem ve věku 74 let. Politika uprostřed dvacátého století by bez starých mužů nemohla vůbec existovat: Stalin zemřel v úřadě ve věku 74 let, Brežněv v 76. Winstonu Churchillovi bylo 65, když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, po dobu následujících šesti let byl jako šéf britského státu ve válečném stavu pod obrovským pracovním stresem a v roce 1951 byl znovu zvolen premiérem ve věku 77. Franco vládl ve Španělsku až do své smrti ve věku 83 let v roce 1975.

Nejdůležitějším faktorem pro uspokojivé stáří je zjevně dobrý zdravotní stav. Americké Celostátní středisko pro prevenci chronických nemocí nyní zdůrazňuje, že životní styl má na zdravotní stav jedince daleko větší vliv než genetické dispozice.

Všichni aktivní staří lidé si byli alespoň částečně vědomi, že je důležité, co jedí a zda se dostatečně pohybují. Bohatství je méně důležité než to, že si stanovíte své cíle. Něčeho pořád chcete dosáhnout.

Izolace ve stáří je dnes podstatně menší než dříve. Nižší dětská úmrtnost znamená, že jsou lidé ve styku alespoň s jedním ze svých dětí. Telefon a internet podstatně ulehčují mezilidské kontakty. Komunity už nejsou omezovány vzdáleností. Vznikají zájmové komunity.

Cicero napsal: "Stáří bude respektováno pouze tehdy, pokud bude schopno bojovat za své zájmy, udržet si svá práva, vyhnout se závislosti na jiných a uhájit si své věci do posledního dechu." To platí i v jednadvacátém století. Nejvitálnější staří lidé současnosti se nadšeně podílejí na svých projektech.

Tento měsíc varovala OECD, že dojde k třicetiprocentnímu poklesu globálního hospodářského růstu, protože se rodí příliš málo dětí. Takové předpovědi většinou ignorují důsledky přistěhovalectví i to, že ne všichni budou chtít odejít do penze v 65 letech.

Lidé, kteří pracují v tvůrčích zaměstnáních, nechtějí odejít do penze, protože kreativita je pro ně to, co je činí lidmi. Dvaadevadesátiletá britská herečka Margery Masonová měla nedávno malou roli ve filmu Love, Actually (Láska nebeská), v nejnovějším Harry Potterovi a v dalších filmových a televizních inscenacích.

Sohan Singh získal kvalifikaci pro práci ve vězeňské službě pro podmíněně propuštěné osoby, když mu bylo padesát. Svůj magisterský titul v oboru kriminologie získal loni. Toho roku, kdy mu bylo 65, mu bylo řečeno, že musí odejít do důchodu. "Nechápu, jak jednoho dne můžete být zcela fit pro svou práci a druhý den už prý ne." V současnosti vede úspěšný projekt v městě Sutherland, v jehož rámci seznamuje školní děti s celou řadou náboženských věr. Čtrnáct let byl významným činitelem regionální rady Komise pro rasovou rovnost. Zdůrazňuje: "Diskriminace starších lidí je horší než rasismus nebo sexismus, protože si lidi dosud neuvědomují, že je diskriminace starších lidí něco špatného."

Obyčejně se usuzuje, že starší pracovní síly jsou méně adaptabilní, méně schopny naučit se novým věcem, méně kreativní a méně schopné zvládnout novou technologii. Avšak kdykoliv byly tyto předpoklady podrobeny zkoušce, ukázalo se, že jsou nesprávné.

O starých lidech se nedá říct jediná společná věc. Starší lidé jsou obrovskou a naprosto heterogenní sociální skupinou, a proto je nesmírně obtížně zařazovat je do škatulek.

Vůbec není pravda, že většina starších lidí tráví svůj čas úsilím rozpomenout se, kam dali klíče. Mnoho Britů, starších 60, jezdí pro charitativní organizace na kole přes celou Británii, anebo se vydává do Buenos Aires, aby se pořádně naučili salsu. Mnoho starších lidí píše v současnosti memoáry, nikoliv nutně, protože je chtějí vydat, ale proto, že poprvé v historii má mnoho lidí dostatek času, energie a vzdělání se o něco takového pokusit.

Herečka Margery Masonová se reportéru týdeníku Observer svěřila, že nejšťastnější milostný vztah za celý život zažila až po šedesátce. Sotva bude v tomto smyslu jediná. Možná se potřebujeme vrátit do středověku, kdy nebylo na první pohled jasné, kolik je komu let, kdy byla společnost daleko méně byrokratická a věk nebyl základním principem, podle něhož byla uspořádána společnost.

Podrobnosti v angličtině ZDE