Radecký je považován za jediného vojenského stratega, který v přímé konfrontaci s Napoleonem Bonapartem dokázal vymyslet lepší plán vedení bitvy než francouzský císař (v "bitvě národů" u Lipska r. 1813) a z vojenského hlediska jsou vysoce ceněna i jeho tažení v čele rakouských vojsk v severní Itálii proti oddílům Garribaldiho v létech 1848 a 1849 (zejm. vítězné bitvy u Custozy v r. 1848 a u Novary v r. 1849). Po smrti mu byl sice v Praze na Malostranském náměstí postaven pomník, který však byl v r. 1918 stržen.

Gajda se proslavil především jako vrchní velitel vojenských operací, kterými v létě 1918 československé legie obsadily Transsibiřskou magistrálu. Po návratu do vlasti se však stal ostrým kritikem presidenta Masaryka z pravicových pozic a jedním z hlavních představitelů českého fašismu.