Reakce na článek Jana Čulíka "Nesmíme propadat mýtům"

Tak Češi bojovali např. ve třicetileté válce proti Švédům, podíleli se na vytlačení Turků z Uherského království (včetně Chorvatska a severního Srbska s Bělehradem), válčili proti Prusům Friedricha II., proti republikánské i napoleonské Francii (nejen u Slavkova), jako dobrovolníci v Mexiku a 1866 znovu proti Prusům.

Jenom proto, že neexistoval samostatný český stát, nebo dlouhodobé exilové hnutí (až na krátká období byli Češi samozřejmou součástí habsburské monarchie), jako v polském případě (ale český stát nebyl násilně zrušen a okupován), nelze opomíjet české vojáky včetně velitelů českého původu, ať zemského nebo etnického původu.

Mimochodem, i do polských dějin se zapsali čeští válečníci. Poslední křižácký velitel hradu Malbork (Marienburg), který ho 1457 prodal polskému králi, byl Čech (jak mi před lety neopomenula připomenout velmi sympatická průvodkyně hradem). A za švédsko-polské války 1655-60 se ve švédských službách "proslavil" drancováním generál Jan z Vřesovic, nelichotivě (ale velmi pravděpodobně pravdivě) zobrazený Henrykem Sienkiewiczem v románu Potopa. Možná, že i toto ekonomické založení velících důstojníků českého původu přispělo k polskému pohledu na Čechy :-) .