Nic na tom nezmění uváděný fakt o zachovávání kulturních tradic, folklóru a individualit menších větví. Jako hlavní kmen a větve stromu asimilují převážnou většinu menších roubů, tak stejným způsobem euroústava odstartuje postupnou asimilaci rozdílů a národních principů. Ve finále zůstanou jen ty nejsilnější kmeny a vstřebají ty menší. Zachování menších, či spíše malých individuálních rozdílů, práv a svobod menších kmenů či původních charakteristických znaků bude po čase zanedbatelné. Univerzální mutant zasadil kořeny a narouboval strom. Jaké z něj však bude ovoce?

Menší kmeny a větve zbaveny svých vlastních existenčních kořenů dále závislých pouze na kořenech hlavního kmenu ztratí právě tu existenční pozici, kterou mají. V tom vidím problém euroústavy a novodobé asimilace menších, zejména nepočetných národních států. Euroasimilace menší národy s malým počtem a mínusovou populační křivkou polkne pomalu a postupně jako džusový mixér ovoce. Zbývá už jenom vypít. Jak bude ale chutnat?

Evropská unie, složená ze suverénních států s principy zachování národní suverenity zachovává tradiční kořeny i malých národů a v podstatě kořeny i národního práva národa na své území a existenci včetně sebeurčení.

Navržená euroústava však naopak zejména slabší státy v jejich národním právu a kořenech ohrožuje a v podstatě asimiluje. Zda-li proces asimilace bude trvat 5, 15, 25 nebo 50 let, případně déle, není podstatné. Z časového historického hlediska národa, jeho práv a sebeurčení, je to vteřinou nepodstatnou zda za 5 nebo 50 let. Asimilace malých národů nastane a je opět nepodstatné, jestli proběhla pomocí okupace, či ekonomické okupace, či je jinak ekonomicky a politicky europodmíněna. Poklidný průběh asimilace nic nemění na výsledku, že k ní dojde a malý národ bude vstřebán a že mu může hrozit zánik. Chceme být vstřebáni?

Chceme být opravdu vstřebáni pod ideologickými sliby a propagandou spasitelnosti centralistické euroglobalizace, kdy lepší zítřek může být také zvyšování euromilitarizace, euroekonomické dominance, byrokratického centralismu? Nevidím perspektivně celosvětové euroambice v honbě za světovou pozicí a ekonomickou mocí.

Není nikde napsáno, že nemohou Evropu přivést do ostrých světových střetů, zejména pak Evropu přivést do světového sporu se Spojenými státy americkými.

Bující euronaciolismus, spíše eurokontinentalismus mně nejde dohromady ruku v ruce s bujícím antiamerikanismem, rozšiřujícím se v Evropě. Tato obava není až tak scestná, že by se nemohla v ambicích chorých mozcích politiků přinahodit. Nejsem zastáncem amerikanismu v žádném případě. Nemusím být ani amerikanista, ani antiamerikanista, abych se přirozeně nebál možného konfliktu Evropy a Ameriky, na jehož následky by doplatili mnozí. Dojde-li k euroglobalizaci a sroubování celé Evropy pod centralistickou moc, neznám sílu, která by zabránila potencionálním rizikům těch záporů, které jsem uvedl. Neznám sílu, která by euroantiamerikanistické centralizované moci, schované za europarlamentní džungli a jednotnou centralistickou ústavu zabránila v realizaci převzetí moci nad celou Evropou a nehrozilo by riziko vyostření světových vztahů.

Nelze zapomenout a podcenit, že Evropa je v těchto konfliktních a válkotvorných ambicích a příčinách jako jediný kontinent na světě tradiční. Před druhou světovou válkou byl rovněž politický vývoj světa poněkud zaskočen prudkým obratem k onomu riziku a celý svět to riziko podcenil. Poté to přišlo a už se to nedalo zastavit. Historické omyly Velké Británie a Francie, významných světopolitických subjektů tehdejší doby v politickém a posléze předválečném vývoji jsou známy. Opravdu ke stejným chybám pod rouškem euroidelogie nemůže dojít? Zvláště když euroglobalizace s tehdejšími cíli 3. říše má mnoho společného, v mnohém i stejné kořeny, tj. sjednocenou centralizovanou ekonomickou, politickou a vojenskou moc a ambice? Tehdy se rovněž rodil zárodek v sociální i socialistické ideologii, stejně jako z části dnes.

Je opravdu to prorůstání socialismu a postkomunistů z bývalého východního bloku ruku v ruce s eurosocialisty a eurokomunisty bývalého západního bloku tak neškodné, mírotvorné a bezpečné? Opravdu nelze předpokládat, že v jejich rukou by se celý vývoj případně mohl zvrhnout úplně někam jinam? Někam jinam, než je současná propagovaná líbivá europísnička když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají? Kdo mi bude odporovat, nechť si nejdříve položí otázku, kolik takových rudých Ransdorfů a Špidlů už v EU hnízdí a co od těch ptáčků asi tak můžeme čekat? Koncentrace komuny a internaciolály v EU orgánech je početná ze všech účastných zemí Evropy. A kdo při tom tyto loutky tahá za špagát?

Pokud se někdo domnívá, že pro Evropu a Svět seskupení Ransdorfové a Špidlové vymyslí něco dobrého, je asi mediálně zmasírovaný naivka a opakuji - kolik dalších takových tam je? Už je někdo alespoň sečetl? Oponence tohoto rizika v demokratičnosti orgánů EU rovněž není na místě. Vždyť právě komunisté umějí zneužívat deformované zdemokratizované prvky k získávání moci a jejím udržování se při moci i v rámci svých vnitřních struktur zcela bravurně.

Autor je administrátor serveru www.interchat.cz a spolupracovník serverů www.euroskeptik.cz, časopisu Obrana národa a Svědomí. či www.virtually.cz. Spolupracoval též s časopisem Zpravodaj Vlastenecké fronty.