Štěpán mi totiž s horlivostí sobě vlastní vyčítá ledacos, přičemž míchá dohromady několik věcí. Byl tak rozčilený, že mi vynadal dokonce i za to, že jsem si dovolil na svých soukromých stránkách placených z mých peněz o petici informovat. Ze všech lidí na světě to snad jen Kotrbovi přijde nenormální.

Aby můj obraz umazal trochu víc, přihodil i nařčení, že svou petici propaguji i na serveru Česká média.

Tady je to trochu složitější. Ano, v mediálním monitoringu Českých médií se objevily i příspěvky, komentující fakt, že pod peticí jsem kromě českobudějovického programátora Martina Malého podepsán i já. Jestliže se ovšem Česká média snaží (a to zdůrazňuji) pokrýt víceméně vše, co se o médiích šustne, pak to stěží podle mého soukromého názoru jde dělat jinak.

Jsou tu totiž dva mlýnské kameny. Buď budou čtenáři nadávat, podobně jako Kotrba, že jde o sebeprezentaci, anebo budou nadávat, že jsou vynechávány příspěvky z monitorovaných zdrojů. Cestou ze sevření mlýnských kamenů tedy bylo to nejjednodušší možné řešení -- i Kotrba si jistě všimne, že monitoring obsahuje jak stanoviska negativní, tak i ta pozitivní. Nechť si každý udělá svůj názor.

Těžko také mohu bránit některým komentátorům, aby o petici mlčeli. Mám snad zajet za Miroslavem Mackem a požádat ho, aby o celé iniciativě nepsal, protože jeho postřehy každý den přebíráme? Mám Petru Štěpánkovi zabavit počítač, aby to náhodou neokomentoval? A i kdyby, je mi líto, ale komentáře a politické věci na Českých médiích nejsou v mé kompetenci.

Kotrba mi také vyčítá "jednoznačnou politickou angažovanost", čímž jsem prý "překročil rámec dobrého vkusu, etiky své profese i zvyklosti civilizovaného světa".

Jeden by neřekl, co dokáže využití jednoho práva, zaručeného Listinou základních práv a svobod. Patrně je v civilizovaných zemích zvykem svá práva nevyužívat.

Háček je v tom, že aktivita potrhlého bloggera Rožánka vůbec v rozporu s etickými pravidly profese -- alespoň v té podobě, kterou přijal Syndikát novinářů -- není. Etický kodex nikde nehovoří o tom, že by se novinář neměl zaplést s politikou. Hovoří pouze o tom, že čtenář má právo na objektivní obraz skutečnosti. A ten já neporušuji, sám o sobě nikde -- s výjimkou svých vlastních webových stránek -- nepíšu a už vůbec ne o své aktivitě. Druhou výjimku činím pouze pro Britské listy, neboť Štěpánovy stříkance jedu si reakci zaslouží. A jak si jistě všimnete, nepoužívám pro svoji obhajobu ani Česká média.

Až založím politickou stranu, stanovím její program a budu o ní psát s tím, že budu předstírat, že jde o objektivní článek, pak prosím, to by bylo neetické a nefér. Ale petice za odvolání Stanislava Grosse je přesně opačný případ. Jde o občanskou iniciativu, u níž je naprosto transparentně napsáno, kdo ji organizuje a proč. Horší by bylo, kdyby to nikde napsáno nebylo, já se tvářil jako nestranný novinář a pak by prasklo, že se na ní podílím. To by bylo teprve etické haló. Já jsem však zcela čitelný, nic nezastírám a ani o Grossovi zpravodajsky nereferuji.

Nemyslím si, že bych udělal cokoliv špatného. Neexistuje novinář, který by neměl názor. Mám za to, že pokud nejsou jeho politické preference na jeho práci vidět, je vše v pořádku.

Proto si myslím, že mám plné právo nejen organizovat petici, ale třeba i svolat demonstraci. Zkrátka učinit cokoliv, čím projevuji svůj občanský postoj.

Já se svou občanskou nespokojenost rozhodl vyjádřit sepsáním petice spolu s dalším běžným občanem téhle země, kterého aféry Stanislava Grosse stejně jako mě dovedly k názoru, že premiérovi již nelze důvěřovat. Sepsal jsem ji, protože jsem odmítal dál mlčet nebo planě nadávat, jak to tu jde od desíti k pěti. To totiž umí kdekdo, ale skutečně se k něčemu dokopat dokáže málokdo.

Osobně pro mě bylo dost překvapivé, jakou vlnu pozitivní odezvy petice vyvolala. Mně i Martinovi Malému chodí desítky e-mailů, které nám za tento odvážný krok děkují. Odvážný, protože nás také překvapilo, kolik lidí nechtělo podepsat s odůvodněním: "Ale co když z toho budu mít problém?"

Pokud se ve státě, který se považuje za demokratický, občané bojí nejen projevit svůj názor, ale také se pod něj podepsat, pak je s tou demokracií něco špatně.

A ten strach posilují právě takové výlevy, jako je ten Štěpánův. Dost lidí by si asi po nich řeklo, že jim to za to nestojí. Stáhli by se a na nějaké petice by se vykašlali.

Mě takoví křiklouni posilují a určitě nebudu mlčet, protože se někomu petice nelíbí.

Štěpán celou petici označuje za "vzájemnou diskuzi několika potrhlých bloggerů, kteří si tímto způsobem dělají vzájemně reklamu v bloggerské komunitě".

Těch bloggerů už je zatím přes sedmnáct tisíc. Členů ČSSD je jen o málo víc...