Jenže, co je to kurz dolaru? Kdo určuje kurz dolaru? Pokud někdo říká, že trh nebo něco podobného, musím se usmát. Situace je mnohem složitější.

Na světě není nic virtuálnějšího než hodnota dolaru. Schválně říkám hodnota a nikoli kurz nebo něco podobného. Když se to vezme kolem dokola tak nikdo neví, kolik dolarů vlastně na světě obíhá. Dolar je dolar a platí jeden dolar i když rok jeho výroby je bůhví jak starý. To není jako evropské měny, které se za života jedné generace několikrát vymění. Asi ani federální banka USA neví, kolik dolarů za dvě stě let vydala a kolik jich na světě obíhá. A v tom to je. To je ten problém. Naprostá většina dolarů obíhá po celém světě a nikdy se do USA nevrátí. Černoši v Africe, Číňané, Arabové, Indové ale i Rusové všichni si mezi sebou platí dolary. Předávají si potištěné papírky (nebo jejich elektronickou podobu) a přijímají jejich virtuální hodnotu. Dříve byly peníze kryté zlatem. Světový pořádek, jenž se po skončení druhé světové války odvinul zejména od dohod z Bretton Woods, dával Spojeným státům obrovské výsady, neboť v té chvíli disponovaly 80 procenty světového zlata. Získali ho za zbraně, které prodávali bojujícím státům. Proto jí udělili právo vydávat měnu pro světový obchod, přičemž měl být každý vytištěný dolar kryt určitým množstvím zlata. Fidel Castro řekl : "Od roku 1971, kdy (USA) utratily ve vietnamské válce fantastické částky a jejich rezervy zlata poklesly na třetinu, dobře známý pan Nixon zrušil zlaté krytí této měny a od té doby jsou v oběhu pouhé papírky". Jsem rád, že to řekl státník. O Castrovi si může každý myslet co chce, ale že ničemu nerozumí asi ne. Takže situace, kterou popisuji ve svém článku je známá. Na světě vládnou virtuální peníze. Král jen nahý a všichni kolem dokola chválí jeho nové krásné šaty.

Tato situace způsobila, že veškeré peníze z rezerv centrálních bank zemí třetího světa jsou uloženy v zahraničních bankách, především v USA, a všechny peníze těch, kdo peníze mají, ať už nabyté jakýmkoli způsobem, jsou jimi z obav před neustálými devalvacemi slabých měn jejich vlastních zemí měněny za dolary a ukládány do bank v USA nebo některé jiné rozvinuté zemi. Z rozhodnutí Mezinárodního měnového fondu nesmí žádná centrální banka těchto zemí třetího světa zakázat výměnu za dolary či jiné převoditelné měny.

Majitelé těchto peněz, ať je naspořili či nakradli, je chtějí mít v bezpečí. Všechny peníze vyvážejí ze země. Ne proto, aby něco koupili, dokonce ani aby je rozházeli. Odvážejí je navždy. Tyto peníze uložené v bankách v USA a Evropě jsou půjčovány podnikatelům, či komukoli, kdo je potřebuje. A ten, kdo je potřebuje nejvíc, je vláda. Peníze na pokrytí rozpočtového deficitu USA pocházejí z těchto bank. Ano, Spojené státy mají letos rozpočtový deficit 617 miliard dolarů, loni to bylo 512 miliard dolarů a v minulých letech obchodní deficit přesahoval také 500 miliard dolarů. Celé 4 roky hospodařil president Bush takovým způsobem. Ekonomové (Financial Times) vyjadřují obavy z toho že vysoký deficit odradí zahraniční investory od dolarových aktiv. Přeloženo do češtiny - vymění svoje dolary za jinou měnu -- většinou euro. A to by byl konec dolaru.

Bushův deficit je větší než deficit několika presidentů před ním dohromady. A platí ho svět - penězi, jež odplynuly do nenávratna. Za tyto peníze se USA po zuby vyzbrojují nejvyspělejší válečnou technikou a vedou dobyvačné války o suroviny. Ale svět to pozoruje a proto kurz dolaru klesá. Po každé americké válce klesl kurz dolaru. I dneska Bush zaplatí za zbraně a dluhy méně po poklesu kurzu dolaru. Tak se dá dobře zaplatit válka v Iráku. Nakonec dolar byl druhým důvodem k  té válce. Saddám totiž chtěl obchodovat s naftou za euro a chtěl úplně opustit dolar. Kdyby to po něm udělaly i další státy, začaly by se dolary vracet do USA a to by mohlo způsobit kolaps. K tomu nesmí nikdy dojít.

Jenže jak tomu zabránit ?