Jejich simplicistní přístup, který bere v potaz jen přímé souvislosti, neschopnost transcendovat k obecnosti a vyvolat tak společenskou diskusi, která by dokázala vytvořit potřebný tlak, aby došlo k nápravě chronických patologií v oblasti politiky, v horším případě participace na status quo a přísné dodržování hesla "náš zákazník (čtenář), náš pán (tržba)", to všechno koinciduje k zapouzdření odhalených společenských vředů, k jejich postupnému obalování dalšími a dalšími vrstvami nánosů zbytečných a neužitečných informací a "témat", k udržování aktivní apatie, jejíž aktivita začíná a končí u ranní snídaně skládající se z čerstvého pečiva, které má vždy stejnou chuť, a z čerstvého denního tisku, který má vždy stejný a na rozdíl od pečiva už notně předžvýkaný obsah.

Současný boj, který svádějí "neohrožená média" pod "vlajkou nezávislosti" s demokraticky volenými politiky, je skvělým dokumentačním materiálem. O původu a vzniku celého skandálu se vedou různé dohady, které se nezabývají jen tím, jak Gross financoval svůj byt, ale také jaké důvody vedly MF Dnes k tomu, aby se tak mocně angažovala. Že není jasné ani jedno, ani druhé, zůstane asi jediným závěrem, který z toho vyplyne.

Novináři sice přišli s nějakým podezřením, jenže to se nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit, ačkoli jen trochu soudný člověk musí cítit, jak to všude smrdí -- od mávání prázdnými dokumenty na tiskové konferenci, přes léčitele kraviček až po zabržděnou investigativitu novinářů.

Vše skončí obligátními soudními žalobami, které zatěžují soudy a vytvářejí další umělé mediální informace. Jejich rozhodnutí je irelevantní, protože soudy budou rozhodovat na základě neúplných informací a blbých zákonů. Vše se vytratí a zanikne v bujné vegetaci informačního pralesa.

Zdá se, že čas pracuje proti masmediálnímu člověku. Logický by ale byl opak. Čas by měl hrát roli objektivizátora událostí, měl by odhalovat důležité souvislosti prostoru, měl by umožňovat jeho lepší mapování. Čas je ale bezmocný tehdy, soupeří-li o moc nad ním různé alternativy dělající si nárok na pravou skutečnost. Že je pravda někde mezi, aniž by zároveň musela odrážet něco z oněch alternativ, se nikdy nikdo nedozví. Není k tomu žádná vůle a vůle je vždycky prvotním hybatelem událostí.

Celá mediální kauza je vlastně úplně dutá. Páteční LN přinesla na první straně článek s palcovým titulkem Průzkum LN: Ať Gross odstoupí! podložený sociologickým výzkumem. Pomiňme sugerující nadpis, který nekoreluje se skutečnými výsledky, které neříkají, že má Gross odstoupit, ale že jen to, že si to myslí zhruba 60 % zkoumaného vzorku proti zhruba 40 % těch, kteří zastávají opačný názor (otázky "spíše ano" nebo "spíše ne" jsou v případě ultimativního rozhodnutí o odstoupení zavádějící - nebo lze snad říct: "Grossi, spíše odstupte?":).

O výzkumu samotném, tedy o velikosti vzorku, lokalizaci nebo o sociodemografických faktorech se toho moc dozvědět nedá -- společnost SC&C zatím na svých stránkách podrobnosti nezveřejnila. Lze se tedy pouze domnívat, že se jedná o službu Expres -- nejrychlejší kvantitativní výzkum, která je opravdu spíše kvantitativní než kvalitativní. Zkoumaným vzorkem je tisíc lidí, ovšem výsledky slibuje společnost SC&C do 48 hodin, což je pro média velkým lákadlem. Tato expresní služba je jim také prioritně určena.

Co ale znamenají ty výsledky, když otázka zněla, zda by měl Gross odstoupit? Poměr mezi ano a ne odpovídá jen dlouhodobým preferencím, v nichž má ODS dlouhodobou silnou převahu, tudíž aféra Grossova bytu nemá na smýšlení zkoumaného vzorku žádný vliv. Vzhledem k preferencím se to naopak zdá být mírně ve prospěch Stanislava Grosse! Tento výzkum je naprosto prázdný a falešný, byť je možná myšlen upřímně.

Se stejnou schopností vhledu jsou zpracovány i parlamentní interpelace. Gross měl být podle proklamací intelektuálních pistolníků z ODS naprosto ugrilován. Místo toho se odehrálo jakési divadélko na opozici, které zvládl i "výtečný řečník" Gross. V ODS umějí skvěle střílet od pasu, ale intelektualita jejich střeliva se zatím nikde neprojevila. Proč by také měli hnát Grosse ze Strakovky, když jim vychází svými reformami vstříc. Kdyby ho chtěli sesadit a převzít odpovědnost, museli by všechny ty "nutné nepříjemnosti" dělat sami. Takhle si mohou v opozičních lavicích počkat do voleb a přikládat jen natolik, aby nevznikl požár, který by museli posléze hasit. Ale to pro LN není "téma".

Předmětem dalšího výzkumu byla podnikatelská aktivita Grossovy manželky. Drtivá většina lidí vyjádřila přesvědčení, že by manželka premiéra neměla podnikat. Je však tou zásadní otázkou tohle nebo změna celé politické praxe a omezení aristokratických zvýhodnění politiků, případně zabránění střetu zájmů? Kdo ví, pro LN to není "téma".

Místo, aby byly tyto otázky pravidelně nastolovány a diskutovány, je čtenáři pátečních LN předloženo "téma" svatby prince z Walesu. V jaké to žijeme bezstarostné době, že je hlavním tématem dne českého plátku bezvýznamná svatba někde v Británii? Bude to snad mít vliv na HDP nebo na politickou orientaci EU? Má to snad být lék na korupci v politice? Nebo na blbost v novinách?