Z toho, co se lze v českém tisku dočíst, lze usoudit, že se Gross choval a chová jako arogantní hlupák, což není zrovna nejlepší vizitka pro držitele akademického titulu a úřadu předsedu vlády.

Gross měl jedinečnou příležitost usadit opozici tím, že by prokázal, jak byt financoval. Jestliže místo toho vyhrožuje novinářům soudy a veřejnost zásobuje čím dál tím bizarnějšími historkami o původu peněz, nabízí místo obrazu čistých rukou chmurnou vidinu: buď je opravdu hloupý, nebo má máslo na hlavě, anebo si myslí, že v Gubernii na tom vlastně nezáleží.

Politika je boj o moc a v něm se se samozřejmě využívají slabiny protivníka. Je to dokonce žádoucí, protože to nutí zúčastněné strany dodržovat alespoň nějaká pravidla a tu a tam vykládat karty. Premiér za stranu, která druhdy přesvědčovala voliče, že čisté ruce jsou základem, musí navíc počítat s tím, že opozice se bude snažit dokázat, že to se "socany" není zas až tak slavné.

Ve slušnějších zemích nemůže politik s výkonnou mocí sám podnikat, aby se omezil možný střet zájmů. Je to důležité i z hlediska daňového poplatníka, který politika neplatí proto, aby záhumničil.

Jen v Gubernii prolezlé přítelíčkováním je možné, že ministr učiní náměstkem kohosi jen proto, že se jisté straně zamlouvá, že umí odříkat Otčenáš (je-li to ovšem pravda). Jen v Gubernii je možné, že universita, na níž Gross získal svůj právnický titul, nepovažuje za nutné obhájit svoji reputaci a veřejně dokázat, že pro titul musel pracovat stejně tvrdě jako kdokoli jiný a nebo, pokud se prokáže opak, odebrat jehoho titul a udělat pořádek mezi učiteli a administrátory.

Jen v Gubernii se může stát, že uražená ješitnost papaláše vede k volání po zpřísnění tiskového zákona, aby byla lepší hůl na novináře. A jen v Gubernii je úplně jedno, kdo je vlastně na vrcholu pyramidy, protože je stejně celá ze stejných kádrů.