Jsem ale toho názoru, že v současné situaci nedává smysl zabývat se nadále tou částí společnosti, která ztratila jakýkoli kredit, tedy politickou smetánkou, prolongující bezostyšně drzou aplikaci manýrů rudé šlechty, včetně nehorázné neomalenosti a prolácké primitivnosti. Výkony této kliky, a to bez ohledu na partajní příslušnost mluví za sebe tak jasně, že tím činí jakýkoli komentář zbytečným. Od této provázané bandy, plně vytížené vzájemnými strkanicemi a intrikami není možno očekávat jakékoli skutečné změny politické kultury, proto bychom se měli zajímat tím, co té klice takové jednání umožňuje. Jedno podstrkované vysvětlení naznačuje, že je rozhodujícím důvodem většinová česká mentalita. Když se ale podívám např. na poslední volební účasti, nemohu s tím zcela souhlasit. Musí tu být ještě něco jiného. Tak se nabízejí média. Ale ani s těmi to není tak jednoduché, natož jednoznačné.

V českých médiích je pochopitelně možno nalézt vše. To je jistě dobře, i když na druhé straně, kvality není nikdy dost. Vezmeme-li médium nejúčinnější, TV a přitom ještě tu TV s jasným zadáním, tu veřejnoprávní, je jistě možné snadno doložit, že je v ní základní veřejnoprávní úloha sice s výhradami, ale v podstatě splněna. Většinou je zřejmá otevřená prezentace a dokumentace se snahou o objektivní přístup. Je ale bohužel možno pozorovat i trend probíhající současně také v západních TVs, totiž zvyšování podílu zábavy pro masu na úkor kvalitních pořadů pro myslícího diváka. Zatímco na Západě je proti tomuto trendu postupováno zostřením programových profilů při dostatečné nabídce vysílacího času, jdou v Česku hodiny zase jednou jinak. Nad zastavením pořadů jako Na hraně a Stalo se, tedy pořadů charakteristických pro veřejnoprávnost a skutečně nezávisle pouze veřejnoprávně realizovatelných, zůstává rozum stát. Takováto opatření budí pochopitelně pochyby o dostatečné snaze managementu ČT o nekompromisní sledování veřejnoprávních cílů.

Speciální TV kapitolou je přitom jistě komentující a investigativní podíl činnosti, které by měly být poplatné principiálně pouze ústavě a právnímu řádu, tedy veřejnému zájmu. Je možno říci, že i přes kvalitu právního řádu účelově zdeformovaného zhora zmíněnou klikou, se to vše děje, někdy i velmi úspěšně. Jsou ovšem i případy, kdy se to z různých důvodů nepodaří. K tomu jeden příklad.

V nedělním večerním publicistickém pořadu nám pravidelně nabízí v ČT team českých žurnalistů komentování českého dění "s nadhledem a bez obalu". S tímto předsevzetím se zde nedávno zabýval známý redaktor MfD Klausovým novoročním projevem. Jak se může každý snadno přesvědčit, nabízí v tomto projevu každý Klausův odstavec bohatě možnost ke kritice ba i k zesměšnění prezidenta. Jako příklad uvedu namátkou pasáž:

Z evropského pohledu je to od Klause drzost a urážka občana, který už má těch českých mafiózních polittajtrlíků dost, a na volby proto kašle.V Evropě by nezůstalo něco takového, včetně Klausova subtilního ohřívání antievropské polívčičky, bez odpovědi. Jinak v Česku:

Novinář z MfD označil tento projev za "státnický". Při tomto českém nadhledu letí takový MfD žurnalista daným prostorem v ČT očividně příliš vysoko a rychle, takže mu unikají nejen detaily, ale i to podstatné, čímž se mu na konec vytratí i snaha o objektivitu, kterou zpravidla kompensuje bezobsažným povídáním s historickým podtextem.

Přes všechnu slabost takovýchto výkonů je nutno říci, že těch pár žurnalistů, kteří prokazují až příliš velkou adaptabilitu k úrovni doby a k jejím protagonistům, by nestačilo na udržení systému tak mizerného stylu a kvalit. Ta nevídaná mizerie představovaná mafiózními manýry reprezentace a chronicky inkonsekventním státem vybaveným pouze virtuelní funkcionalitou musí mít hlubší a širší základnu.

A myslím, že nám i tuto bázi česká média mnohdy zřetelně odkrývají, nebo na ni dávají alespoň spolehlivé odkazy. Jde o odbornou a kulturní elitu, tedy o lidi, kteří v odpovídajících oborech něco představují, jejichž myšlenková úroveň použití slova "elita" opravňuje. Asi lépe řečeno, "by měla opravňovat", protože právě tady vidím příčinu selhání.

České vědecké, kulturní a odborné špičky předvádějí často výkony, které jim umožňují "pohledět z oka do oka" dnešní české politické reprezentaci. Nejenom odborná úroveň, ale i informovanost v otázkách patřících na Západě k všeobecnému vzdělání a praktikovaný styl, nabízejí u české elity hojně záminky k údivu až veselí.

S těmito lidmi mají čeští redaktoři podstatně složitější práci, nežli jejich západní kolegové. Za nejvyhraněnější typické jevy mezi zástupci české elity v mediích bych označil "fučíky", kteří přijdou do studia s přesvědčením českého hrdiny, "Ze mě nic nedostanou", a onen typ zvaný "jakl", kterého téměř nezajímá, na co je tázán, a už vůbec se nestará o nějaké protiargumenty, ale nepřetržitě mele svou. Pro oba typy musí český redaktor nejenom připravit otázku, ale vlastně již i odpověď, a to tak, aby to nebylo na první pohled zřejmé, aby se ten ubožák necítil dotčen.

Český redaktor často diskusi nemoderuje, jako ten západní, ale musí ji táhnout. Zatímco západní redaktor se jménem občana chce něco nového a zajímavého dozvědět, musí se často jeho český protějšek informovat sám předem, aby mohlo být při "diskusi" něco relevantního vůbec řečeno. Některé tvrdší případy pochopitelně nejsou k ukrytí a osobně se někdy divím, že v takových Událostech, komentářích, nebo u Moravce, atd. nemá redaktor knoflík s možností přerušit tirády politiků vstupem reklamy na hygienické prostředky a pod. K popsanému mě namátkou napadají následující příklady:

• Tůmův mladičký expert nebyl svého času v stavu odpovědět na otázku, jestli je 30 % roční úrok lichva. Něco takového se může stát, ale potom musí Tůma přestat dělat se zajímavým polohlasem vyslovovanými plausibilitami, ale zavolat do ČT, omluvit se a přijít sám tu věc vysvětlit. Mimochodem, je pozoruhodné, jak dlouho dokáží Češi držet toto zbytečné tema otevřené.
• ministerský expert přes obchod operoval v otázce slev v supermarketech "modely" a statementy, které nadhazovaly otázku, co ten člověk vlastně zná. Smíchal vše dohromady, výprodej dobíhajících produktů, časově terminované slevy, sezónní výprodej, atd. Co pochopitelně neřekl, je okolnost, že když si chce člověk v Německu v takovém pořádném supermarketu koupit zboží, vyznačené jako zlevněné, a nenajde ho, může si u informace nechat vystavit potvrzení, které ho opravňuje ke koupi za zlevněnou cenu později, až zboží opět "bude". Používá se to bez ohledu na obnos a nic to nestojí, platí se až při skutečné koupi.

V dalších příkladech ukáži, že naši "teoretičtí" vědci nezůstávají za odborníky s těsnějším vztahem k dennímu životu pozadu. Přitom necháme stranou pro Čechy tak významné projekty jako měření mikroakcelerací v kosmu nebo výlet do Antarktidy, unikátní výkony v televizní technice, nebo dokonce péči o český pravopis apod. a vzpomeňme náhodně výstupů, které mnohdy symbolicky ztělesňují českou myšlenkovou suverenitu.

• Tak odpověděl jeden seismografický expert na otázku po možných přírodních katastrofách relevantních pro ČR jednoznačně negativně, čímž debatu ukončil, ještě než začala. Český expert, který patrně sedí někde v té Kühnlově díře a pozoruje seismograf, neví, že před několika lety při zemětřesení v Německu bylo dosaženo v oblastech naplavenin, kde s tím nikdo nepočítal, přes 4 na RS, s odpovídajícími škodami, což mělo za následek rozšíření pojištění proti zemětřesení do severních oblastí Německa. Nebo Eifel, s magmatem neobvykle vysoko sahajícím a bohužel asi v povážlivé fázi erupční periody, ... Nic pro českého experta.
• Ten zmíněný Kühnl s jeho vojenskými kartografy, kteří chtějí jejich "inteligencí bojovat za demokracii na celém světě" a jsou schopni k tomu vystavit celosvětový kartografický materiál, se zabývají tak významnými úkoly, že jim na pořádné mapy pro těch 6 mrtvých Britů nebo na zdigitalisování ČR pro navigační systémy nezbývá čas. ČR scannuje zahraniční firma, aniž by to v Česku někdo, natož nějaký expert, zaznamenal.
• Čeští vědci umožňují pod pláštíkem vědy masové provádění pokusů na zvířatech, čímž produkují i pro západní země mnohdy pochybné a zbytečné nositele akademických hodností způsoby, které jsou ve vyspělejších zemích EU zakázány. Česká inovace se při tom očividně koncentruje na akce typu zkoumání možností nahrazení dražších pokusných králíků krysami.

V různých příkladech svérázné odbornosti a informovanosti českých elitních expertů by bylo možno pokračovat, proto už jenom jeden příklad k angažovanosti historiků, který ukazuje na principielně rozdílný přístup k minulosti a ke kulturnímu dědictví u Čechů a Němců.

Jde o koupi Gripenů. Kdyby ty zbytečné plechovky od sardinek koupili ve stejné situaci Němci, určitě by deal spojili se švédským lupem ze třicetileté války. Prokázali by vysokou nápaditost při pojmenovávání těch letadel atd. a ta letadla by alespoň část lupu přivezla.

K Německu, nehledě na to, že stále drží při životě jednání o navrácení lupu z WW2, ještě jeden příklad. Krátce po Špidlově návštěvě v Berlíně byl tam očekáván Kučma. Těsně před ním ale přeběhl do Německa ukrajinský důstojník špionáže se seznamem agentů, kteří v Německu sledují "protiukrajinské aktivity". Němci neměli o tu patálii žádný zájem, ale ten přeběhlý špion nemohl být ignorován. Vyřešil to Kučma, věděl, co kancléř potřebuje. Přivezl dva měděné, stovky let staré reliefy, kancléř se mezi ně postavil a již se nezbavil úsměvu. Jde o různé stupnice hodnot a o odlišný přístup k "zůstávajícím" hodnotám. To česká elita nechápe.

Uvádění dalších příkladů má stejný smysl jako činnost českých novinářů. U těch už také další odhalené případy a aféry v důsledku saturace politické scény svinstvem a diletantstvím nic nového nepřinášejí. Je úplně jedno, kolik afér ještě novináři odhalí, protože to zůstane v nefungující demokracii bez skutečného účinku a protože to obyčejné lidi už ani nezajímá. Již dávno nastala situace, při které v Evropě promlouvá elita.

Řekl bych to parafrází na Hochhutha. Pánové akademici a studenti, již dávno si situace vyžaduje petici s vážně míněnou hrozbou stávky. Ale vy setrváváte v transu a v pauzách škemráte o subvence. A při tom akceptujete, že jste úrovní české politické elity uráženi a to nejenom vy, ale inteligence českého člověka všeobecně. Jestliže konečně nepromluvíte, selhali jste stejně, jako ta politická sebranka.

Autor žije v Německu