Toto dilema v současnosti nabylo velmi konkrétní podoby. Tradiční arabské režimy od neděle u Mrtvého moře plánují spolupráci vládních úřadů, neziskového i obchodního sektoru na administrativních, finančních a právních reformách, jejichž cílem má být mimo jiné odstraňování korupce, posílení justice nebo zapojení občanské společnosti a médií do reformy veřejného sektoru. V tutéž dobu iráčtí šíité, kteří podle všeho vyhráli nedávné volby, požadují, aby nová ústava prohlásila islám za jediný zdroj práva v zemi. Ajatolláhové Fajád a Sistání se nechali slyšet, že klerikové a většina iráckého lidu si přejí, aby parlament prohlásil islám za výlučný zdroj veškerého práva a odmítl právo, které je s islámem v rozporu. Tyto snahy nejsou ničím novým -- v minulosti však americký administrátor Paul Bremer hrozil, že takový návrh ústavy vetuje. Po lednových volbách, které hlavní sunnitské strany prohlásily za nelegitimní a které bojkotovaly, však šíité disponují mnohem silnějším mandátem a bude tedy těžší jejich snahám o " poíránštění" Iráku oponovat. Sunnité podmiňují svou spolupráci na tvorbě ústavy odchodem okupačních jednotek.

Americký viceprezident Cheney v reakci na poslední události prohlásil, že Iráčané sami rozhodnou o své budoucnosti. "Udělají to v souladu se svou kulturou, svou > historií a svým přesvědčením... A tak to má být," řekl Cheney televizi Fox News. Jak ale mohou některé irácké "kulturní zvyklosti" vypadat, to sdělil výzkumníkům z Human Rights Watch nejmenovaný důstojník Direktorátu vyšetřování těžkých zločinů. Zcela otevřeně prohlásil, že policie bude zadržené i nadále mučit: "používali jsme tuto metodu výslechu dávno předtím, než Američané přišli, a budeme v tom pokračovat ještě dlouho poté, co odejdou".

Zatímco iráčtí šíité a sunnité vedou spor o ústavu, na severu země v Kirkúku roste mezietnické napětí. Arabové a Turkmeni v neděli vznesli protest proti údajnému falšování voleb ze strany Kurdů a označili připojení města ke Kurdistánu za nepřijatelné. Poté, co vláda povolila ve městě hlasovat tisícům Kurdů z jiných částí země, šiítské i sunnitské arabské strany vyhlásily bojkot voleb v Kirkúku. Kurdové tedy nyní očekávají, že v Tamínské provinční radě, pod jejíž pravomoc Kirkúk spadá, získají přes šedesát procent mandátů. V samotném městě přitom toto etnikum tvoří zhruba jednu třetinu obyvatelstva. "Arabové a Turkmeni bohužel nerozumějí demokracii", komentoval protesty zástupce Vlastenecké fronty Kurdistánu Rajkar Alí. A svým způsobem má pravdu: formálně většinové rozhodnutí voličů patrně nakonec převáží nad protesty proti nelegitimnosti voleb. Demokracie v Iráku zatím, zdá se, vládne pod heslem "Vítěz bere vše" a tak roste pravděpodobnost vypuknutí otevřeného mezietnického konfliktu. Ve srovnání s těmito událostmi mohou třeba i "plíživé" reformy v jiných arabských státech vzbuzovat mnohem větší naděje.

O spletitých jordánsko-izraelských vztazích není bohužel na internetu česky ani v jiných jazycích dostupné prakticky nic. Jednu z mála výjimek představuje diplomová práce Petra Karase "Arabsko - izraelský konflikt", kde lze mj. objevit periodizaci vývoje vztahů obou zemí. O dějinách Jordánska píše podrobně například Stephen Glain v knize Jordan: The consequences of peace(Survival (Oxford), 2003). (Zájemci o podrobnosti v češtině nechť trpělivě propátrají překlady publikací z oboru vojenské historie.) Proizraelsky orientované české stránky o arabsko-izraelských vztazích jsou na http://scooolie.wz.cz/, podobné arabské stránky v češtině, němčině ani angličtině jsem nenalezl.

Podrobnosti o iniciativě šestnácti arabských zemí Good Governance for Development in the Arab Countries", kterou podporuje Program OSN pro rozvoj (UNDP) ZDE