Už je to léta,
člověk se vzdálí
rodnýmu městu,
oči přejdou
a začne ho vidět zvenčí.

Odrodil se.

Prst v hlavě
zabrnká na oční nerv,
hrady spadnou
a mosty se zhroutí.
Zůstane jen jeho model
z papírových kartónků
ve školní vitríně.

Nic než vzpomínka.

V ulicích
už člověk není měšťanem,
okna ho podezřele pozorují
a hlídají si ho.

Je dočasně trpěn.

Krok vede jako vždy
stejným směrem,
obchází stejná místa
a stejný chodník.

Jenže město je řeka.


Život v ní
odplývá s časem,
nevěřícím dává najevo,
že mohou zůstat,
ale jen to.

Jen chvíli.