Zdroj: STEM

            Z tohoto důvodu se billboardová kampaň strany, která měla v době svého vzniku před sedmi lety ambici stát se nejsilnější pravicovou stranou v zemi, jako logická. Prostřednictvím veřejné prezentace určitých hesel chce na sebe upoutat pozornost veřejnosti a tím stále potvrzovat a legitimizovat svoji existenci na politické scéně. V době, kdy žádné ostatní strany k tomuto druhu prezentace dosud nepřistoupily, je to poměrně snadný úkol. Problém však nastává, když se analýze podrobí samotné billboardy, hesla na nich uvedená a vše se zkonfrontuje se stávající realitou.

            Všechna tři dosavadní sdělení "dvojnásobné množství peněz pro vysoké školy", "prostředky z privatizace na rozvoj občanské společnosti a neziskového sektoru" a konečně "poloviční daně všem zaměstnancům" se točí kolem financí. A to nemalých financí. Jejich vynaložení, respektive úspora by vyvolaly jisté tlaky v samotném systému státních financí, které by se projevily tlaky jinde. O tom se u jednotlivých hesel či ve stranických materiálech na internetu nezmiňuje nikde. U výnosů z privatizace měli unionisté na mysli zřejmě prostředky z prodeje Českého Telecomu. Nicméně po těchto penězích, které v tuto dobu ještě reálně neexistují a neví se ani, kolik jich v budoucnu bude, se natahují jiná chapadla v podobě mimorozpočtových fondů, především infrastruktury a bydlení. A ve vládním domě jsou pány dosud sociální demokraté, kteří jen těžko připustí něco jako posilování neziskového sektoru na úkor oblastí, které mohou sloužit jako multiplikátor ekonomiky a příští rok v létě i jako jeden z jejich volebních trumfů.

            Problematika vysokého školství je zamotanější ještě více, navíc jde o letitý problém. Vysoké školy jsou chronicky podfinancované, školné vláda na nich nepřipustila a na rozvoj vědy a výzkumu jim dává prostředky, které v rámci OECD řadí Českou republiku na samý chvost. Heslo o zdvojnásobení prostředků univerzitám může být samo o sobě velice příjemným a sympatickým, ale v této době a v současných podmínkách je zcela mimo realitu.

            Pro komplexnější poznání programových cílů US-DEU je potřeba na jejich oficiálních stránkách shlédnout dokument "Čtyři pilíře prosperity České republiky -- Deset programových priorit Unie svobody", který je posledním podobným celistvým materiálem. Cíle znějí ambiciózně, na jejich realizaci však strana nemá sílu. A i kdyby měla, budou na to chybět prostředky. Samotnou kapitolou je ekonomická integrace v rámci EU. V tzv. modrém pilíři se píše: "Budeme usilovat o přijetí společné evropské měny nejpozději v roce 2009; k tomu je nezbytné splnit tzv. maastrichtská kritéria nejpozději v roce 2007. Hlavním maastrichtským kritériem je snížení deficitu veřejných rozpočtů pod 3% hrubého domácího produktu." Při pohledu na data je už teď jasné, že dosažení cíle (tj. zavedení eura v roce 2009) není možné. A to ještě před volbami do Evropského parlamentu chtěla strana zavést euro už v roce 2007, ale půl roku před tím klidně její poslanci s klidem odhlasovali více než stomiliardový deficit státního rozpočtu. Stejně diskutabilní by se mohlo jevit tvrzení, že uchování DPH v pětiprocentní sazbě u některých služeb v cestovním ruchu znásobuje růstový potenciál celé ekonomiky. "Snížíme také přebytečnou a neefektivní byrokracii," píše se v tzv. žlutém pilíři, který nese název Malý a efektivní právní stát. Stačí si jen vzpomenout na časy ministra Němce na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde zaměstnal stovky svých mladých spolustraníků. Nemálo z nich zbytečně.

            Specifickým prvkem billboardové kampaně je i skutečnost, že je prezentován jen stranický předseda Pavel Němec. Jakoby ani neexistovali ostatní vysocí členové strany. Přitom při příštích volbách strana bude potřebovat známé a silné vůdce především z regionů, chce-li pomýšlet na svou politickou resuscitaci. Poslední krajské volby ukázaly, jak je tento deficit zřejmý a významný.

Zdroj: www.volby.cz

            Tyto volby všeobecně skončily pro US-DEU drtivou porážkou. Jistý úspěch zaznamenala strana jen tam, kde se spojila se svými někdejšími partnery lidovci. Stranický program zcela propadl a hlasy pro stranu získávaly právě osobnosti jednotlivých kandidátů. Například v Královéhradeckém kraji získali unionisté nejvyšší procentní zisk v republice a téměř pět tisíc hlasů. Přičemž více než desetinu z celkového počtu získal vrchlabský starosta Jan Sobotka (ve Vrchlabí, kde žije zhruba 2,5% obyvatel kraje, US-DEU získala více než 15%).

            Ačkoliv do voleb chybí ještě zhruba 16 měsíců, strana se musí činit již nyní. V příštích měsíců se dostaví první výsledky, ze kterých bude možno odhadovat budoucí vývoj. Pokud se od poloviny roku začnou preference zvedat a budou stabilně překračovat alespoň tři procenta, můžou si unionisté chovat ještě nějakou naději. Pokud se tak nestane, je jejich politický konec neodvratný. V takovém případě by asi málo voličů riskovalo propadnutí svého hlasu její volbou a soustředilo by se na rozhodující zásadní střed mezi ODS a levicí.

            Faktem zatím zůstává, že politika US-DEU lidi neoslovuje. Míček je přitom na straně jejich politiků. Ti musí občanům dokázat, že jsou pro tuto zemi prospěšní a nabídnout určitý a především realistický koncept. Veleslavná Agenda 12 jím nebyla a dosavadní stranické výtvory jím zatím také nejsou.

Autor je student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze