" Svědčil jsem o důvodech, proč jsme udělali takové chyby, a naléhal jsem, aby byla utvořena nezávislá komise, která by analyzovala toto selhání a zahájila dlouho zanedbávaný proces přizpůsobování našich výzvědných schopností novému prostředí v oblasti národní bezpečnosti. Je to prostředí, v němž mají lidé příliš lehký přístup k zbraním hromadného ničení a k prostředkům jak je skrývat.

Uplynul rok a komise dosud nevydala žádnou zprávu. A nyní slyšíme znovu zvuk bubnů, tentokrát se dovídáme, že zrychlený program výroby jaderných zbraní má prý Írán.

Existuje podivná podobnost s událostmi, které předcházely irácké válce. Mezinárodní úřad pro atomovou energii oznámil, že zatímco Írán nyní přiznal, že po dobu 18 let skrýval jadernou činnost, o níž měl být tento úřad informován, úřad nezjistil, že by měl Írán program na výrobu jaderných zbraní. Írán konstatuje, že nyní plně spolupracuje s mezinárodními inspekcemi a popírá, že by měl cokoliv jiného než mírový jaderný program.

Americký viceprezident Cheney přednáší projevy a poskytuje interviewy, v nichž líčí temná obraz Íránu, který prý bude brzo jaderně vyzbrojen, a prohlašuje, že to Bushova vláda nedopustí. Íránští emigranti poskytují tisku a vládám neutuchající proud "důkazů" ohledně toho, že Írán prý připravuje výrobu jaderných zbraní.

Nyní je načase se zastavit a zauvažovat, jakých chyb jsme se dopustili při hodnocení iráckého programu zbraní hromadného ničení a vyhnout se opakování těchto chyb v případě Íránu. Klíčově důležitých je pět kroků:

Zaprvé, musíme přijmout, že minulost se nedá odestát. Írán přiznává, že prováděl 18 let jaderný výzkum, takže má nyní možnost, kdyby chtěl, vyrobit jaderné zbraně. Tyto znalosti nelze zlikvidovat, takže je nesmysl hovořit o eliminaci íránských jaderných schopností, pokud tím nemíníme válku a okupaci. Cílem musí být svázat jadernou činnost Íránu s mírovou jadernou činností jiných zemí, aby bylo pro Írán velmi obtížné začít vyrábět jaderné zbraně.

Zadruhé, je nutno si uvědomit, že disidenti a emigranti mají vlastní agendu - totiž svržení režimu - a že než jejich "důkazy" mohou být přijaty jako prokazatelné, musejí být ověřeny z jiných zdrojů. A těmi zdroji nesmějí být, jak to bylo v případě Iráku, jen další emigranti, nebo tytéž informace, kolující výzvědnými agenturami.

Zatřetí, musíme přijmout, že Mezinárodní úřad pro atomovou energii je schopen provádět určité inspekce a neshazovat její význam. Mezinárodní inspekce dokáží v nejlepším případě určit, zda stát dodržuje své mezinárodní povinnosti. Nejsou tady od toho, aby dokázaly pozitivně zjistit, zda daný stát má či nemá tajné zbraně. Není férové se za tuto neschopnost Mezinárodnímu úřadu pro atomovou energii vysmívat.

Začtvrté, musíme pochopit, že přehnaně dramatická rérotika od politiků a vysokých vládních činitelů, která není založena na žádných důkazech, ochromuje schopnost USA zastavit íránskou jadernou činnost. Vzhledem k tomu, že USA se už jednou obrátily na Radu bezpečnosti na základě falešných důkazů, jimiž "prokazovaly", že má Irák zbraně hromadného ničení, pokud budou Spojené státy nyní znovu citovat neověřené zprávy od emigrantů, že Írán vyvíjí jaderné zbraně, stanou se jen terčem posměchu.

Za páté, státní americká analýza ohledně jaderných schopností Íránu by neměla být uspěchaným dokumentem. Potřebujeme seriózní analýzu.

Kompletní článek v angličtině ZDE