Existují však mnohem elegantnější způsoby, jak přijít snadno k penězům a vůbec přitom není nutno porušovat zákon. Což takhle příspěvek zaměstnavatele na stravování? Zde jde podobně jako v případě LTO o placení či neplacení daní.

Každý normální zákonodárce by příspěvek na stravování vyřešil jednoduše tak, že by příslušným zákonem umožnil vyjmout přiměřenou částku z povinnosti placení odvodů na zdravotní a sociální pojištění a daně z příjmu, podobně jako je tomu v případě náhrad za služební cestu. Ne tak český zákonodárce. Vždyť proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě. Případná výmluva na to, že stejným způsobem to funguje i v zahraničí neobstojí, neboť cizí hloupost nemůže být nikdy dostatečnou omluvou pro naši vlastní hloupost.

Nejprve však bylo třeba přesvědčivě zdůvodnit, proč to výše uvedeným způsobem opravdu nejde. A všeobecně uváděné vysvětlení musí být každému zcela pochopitelné - běžní lidé by účel příspěvku na stravování od svých zaměstnavatelů správně nepochopili a oběd by si za něj nekoupili, nýbrž by jej považovali za nedílnou součást mzdy a raději by hladověli.

A tak se rychle našel "geniální" způsob jak přimět zaměstnance k nákupu potravin a přitom si na této transakci slušně přivydělat. Zaměstnavatel může dle dnes platného zákona přispět nezdaněnou částkou pouze v případě přímé platby za jídlo, nebo při nákupu náhradní měny, takzvaných stravovacích poukázek, směnitelných pouze za potraviny. Nelze tedy poskytnout nezdaněný příspěvek v korunách jako doplněk mzdy.

To v praxi způsobuje, že čím dál více zaměstnanců dostává ke své mzdě navíc i balíček barevných papírků, které může poté utratit pouze v omezeném množství provozoven.

Hlavní kouzlo celého tohoto systému se však skrývá v samotném oběhu těchto stravenek. Protože tisk, výdej a zpětný příjem této paralelní měny k měně oficiální má nutně své náklady, obdrží provozovna vracející poukázky zpět od společnosti, která jejich oběh spravuje, pouze 90% jejich hodnoty. Konkrétně za padesátikorunovou stravenku lze nazpět dostat pouze 45 Kč.

Pokud je celkový počet zaměstnanců účastnících se těchto nesmyslných transakcí v řádu milionů - což při celkovém počtu pracujících kolem 5 milionů asi je, a běžná hodnota stravenek pro jednoho zaměstnance je přes tisíc korun měsíčně, pak celkový obrat tohoto "oběživa" nutně dosahuje každý měsíc až řádu miliard. Za rok je to tedy několik desítek miliard a z nich 10% znamená několik málo miliard zisku pro "úspěšné manažery".

Celý oběh stravenek tak zbytečně zaměstnává nejen spoustu lidí ve společnostech spravujících toto "oběživo", ale ještě více v samotných organizacích, které takto řeší příspěvek na stravování pro své zaměstnance. Někdo totiž musí každý měsíc fyzicky dovézt příslušný balík stravenek až do firmy, pečlivě rozpočítat přesný počet a poté osobně předat zaměstnanci. To vše v době, kdy bezhotovostní převody mezd jsou naprostým standardem. Výsledkem je obtěžování milionů lidí jakýmisi barevnými papírky a ještě větší obtěžování mnoha tisíc lidí přijímajících stravenky jako náhradní platidlo.

Shrnuto a podtrženo: I když se tímto způsobem určitě nedá za tři roky "vydělat" 60 až 100 miliard, jako tomu údajně bylo v případě LTO, je skoro jisté, že než se naši moudří zákonodárci vzpamatují a celý tento nesmyslný podnik rázně ukončí, bude celkový zisk "stravenkových společností", nestydatě parazitujících na nás všech, nepochybně ještě vyšší, než jaký dokázali vytvořit podvodníci s LTO. Do té doby si však ještě užijeme nošení barevných papírků po kapsách a zbytečných starostí s jejich útratou jistě víc než dost.