Jejich hudební styl je těžké zařadit do nějaké kategorie tak, jak to mají rádi teoretici populární hudby. Pokud budete poslouchat, uslyšíte náznaky orientu, latinské hudby, Balkánu a vůbec nejrůznějších vlivů world music, někdy folkové, někdy rokové, někdy jazzové pasáže. Vyznění je poeticky drsné, hrubé i intelektuální. Na této různorodosti je ale nejzajímavější, že prostřednictvím produkce Trabandu velice výstižně harmonují v jeden skvělý celek, který nejvíc ze všeho připomíná městský folklór.

Ale z poslechu Trabandu získáte rozhodně víc než jen pocit nějaké hudební originality a nezařaditelnosti. Deska je pojata jako, a teď rozhodně nepřeháním, jako ucelené vydání miniaturních literárně-filosofických esejů. Jejich slangový jazyk je velice jednoduchý, nevyužívá žádných abstraktních témat, nesnaží se být bezsmyslně mnohoznačný a co víc, dokáže za symbiotického hudebního doprovodu vypovídat v několika rovinách. V kontrastu s jednoduchým vystavěním textů je smysl, který dokážou vydat lépe než sebevíc analytická a odborná společenskovědní práce. Existenciální problémy současnosti jsou vyslovovány se samozřejmostí a upřímností a nelze jim neuvěřit.

Ta ucelenost výpovědi jednotlivých písniček se dá vyjádřit v myšlence cesty. Ve druhé polovině 20. století, zvláště v šedesátých letech, kdy probíhaly sociální, kulturní a morální proměny západní civilizace, velice zesílil vliv orientálních náboženských směrů a zejména jejich představa života jako cesty. Všechny ideologie se staly apriori nedůvěryhodnými a všechny jasně vymezené cíle zmizely.

Ještě v devadesátých letech zpívali venkovští romantici Mňága a Žďorp o tom, že i cesta může být cíl. A to právě Traband zpochybňuje. Vypovídá o člověku, který sice stále zůstává na cestě, ale už si vůbec není jistý tím, že ona sama o sobě může být tím cílem, který potřebuje jako smysl života. Jde sice dál, ale bezradně se rozhlíží, čeho by se chytil a s čím by se mohl ztotožnit, jenže se mu ničeho nedostává, a tak se svou bezradností pokouší nějak smířit a jediné co se mu vrací zpět, je neustálá zmatenost a nechápavost. Prostě jen suché konstatování s reminiscencemi na starou dobrou víru.

Filosofičnost textů se projevuje díky hudbě, která si v určitých momentech vede svou vlastní linii příběhu. Stojí tak proti sobě slovní výpověď zmateného a bezradného člověka a zvláštně , někdy zběsilá, někdy klidnější drsná zvuková vlna opatřená tesklivým žesťovým aranžmá, obsahující zkušenosti z různých hudebních kultur, která jakoby říkala, že se s tím nedá nic dělat a že je člověk k tomuto životu vlastně odsouzen.

Někde se myšlenka cesty nikam objevuje přímo (V babylůně, Mraky, Černej pasažér), někde je obsažena v příbězích, které mají různý historický původ, takže třeba Marie má biblický základ, píseň O malém rytíři komicky paroduje středověké hrdinské eposy, někam na hranici novověku umístěná, ale vážná je píseň Zloděj a dezertér a Lano, co k nebi poutá je inspirováno ve věku, kdy začalo docházet ke ztrátě náboženské víry. Jejich myšlenka je ale sjednocuje v identickou výpověď.

Traband s obhroublou přímočarostí kritizuje i důsledky společenské letargie, která z bezradnosti pramení. Češi to nádherně schytali ve skladbě Nemám rád trpaslíky, elitářství jede Ve zlatém kočáře a oblbující drzosti politiky si všímá Vraťte mi mou hlavu.

Komplet doplňuje úvodní odlehčená a slovensky zpívaná Katarína, recesistická Když si báječnou ženskou vezme idiot, překvapivě, ale úžasně experimentální nahrávka Lovci lebek a konečně melancholická Krasojezdkyně.

Je-li Traband těžké zařadit, je ještě těžší jej přiblížit v konkrétních pojmech. Pokud se do něj zaposloucháte a osloví vás, každá skladba může vyvolat jiné pocity, ale jak bylo řečeno, ucelenou ideu. Deska může mít tragický tón, ale není tragická, podání může působit sentimentálně, ale sentimentální není, vyjadřuje se intelektuálně, ale nesnaží se tak vypadat, může být bujará, ale nezní moc pozitivně.

Ačkoli se tedy nedá přesně popsat, něco konkrétního se o ní prohlásit dá -- je to autentická výpověď, u níž nemusíte pochybovat o industriální výrobě na zakázku. A to je velice cenná věc, takže i když jsem zvyklý pořizovat si hudbu nekonvenčním způsobem, tentokrát jsem šel a desku si koupil v kamenném obchodě, protože za to doslova stojí. Hyjé.