Oproti minulým volbám v roce 2001, kdy kandidovalo původně dokonce pět uchazečů, v roce 2005 to budou jen dva kandidáti, zastupující oba hlavní vědecké bloky v Akademii, tedy vědy o neživé přírodě a vědy o živé přírodě a chemii. Společenské vědy se podržely dlouhodobější tradice a nenominovaly žádného uchazeče. Budou to však zřejmě členové Akademického sněmu ze společenských věd a praxe, kteří sehrají roli jazýčku na vahách.

Ze sekce neživé přírody kandiduje na předsedu šedesátiletý Ing. Vladimír Nekvasil, DrSc. z Fyzikálního ústavu Akademie. Ten od roku 2001 působí jako jeden ze tří místopředsedů Akademie. Jeho vědním oborem je fyzika tuhé fáze, zejména magnetické a supravodivé vlastnosti materiálů obsahujících přechodové prvky.

Druhým kandidátem je dvaašedesátiletý Prof. Dr. Václav Pačes, DrSc., ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie. Zabývá se genomickým výzkumem, který má značný potenciál pro lékařské aplikace. V devadesátých letech působil v Akademické radě a zastával i funkci místopředsedy Akademie.

Šance obou kandidátů jsou velmi vyrovnané. Oba ve svých oborech dosáhli dobře srovnatelné mezinárodní proslulosti, oba pracují ve velmi živých a prudce se rozvíjejících oblastech. Mají i podobný rozsah zkušeností z vědecko-organizační práce. Jak už řečeno, důležité bude, jak osloví volitele ze společenských věd a z praxe.

Shodou okolností oba též pocházejí z ústavů, které už Akademii daly předsedu. Tehdejší ředitel Fyzikálního ústavu ČSAV akademik Bohumil Kvasil byl předsedou Akademie v letech 1981-85 (stal se jim ve svých jedenašedesáti letech). Podobně ředitel Ústavu molekulární genetiky ČSAV akademik Josef Říman vedl Akademii v letech 1985-89 (tedy od svých šedesáti let). Akademik Říman působil v Presidiu Akademie od roku 1977 a dokázal ve svém ústavě vytvořit na tu dobu nadstandardní pracovní podmínky. Pro Fyzikální ústav jako největší ústav Akademie, a též vzhledem k nemoci akademika Kvasila, byl impakt jeho předsednictví omezenější. Obecně ovšem platí, že předseda Akademie může představovat plus faktor pro celou vědeckou sekci, z které pochází.

Současné vedení Akademie přešlo k civilnějšímu stylu řízení a komunikace, dokázalo Akademii lépe vmezeřovat do systému, a vyhnulo se i autoritativním gestům vůči kritikům. Existuje reálná šance, že volby by mohly tento trend udržet. Jak ale upozorňuje i nedávný rozhovor se zřejmě nejzasloužilejším současným českým badatelem profesorem Antonínem Holým, dnešní systém distribuce výzkumných prostředků nelze zatím považovat za optimální, a věc zraje k dílčím úpravám. Existují i další problémy, jak třeba ukazuje petice o akademických rehabilitacích za devadesátá léta.

Akademická rada má podle Stanov nejvýše sedmnáct členů. Vedle předsedy Akademie a předsedy Vědecké rady zbývá ještě až patnáct postů. O ně se bude ucházet na dvacet tři kandidátů - překvapivě však mezi nimi není jediná (!) žena (v současnosti jsou v Akademické radě dvě, a to na předsednickém a jednom místopředsednickém postu). Složení kandidátů ukazuje na generační změnu, která by mohla výkon akademických funkcí dále posunout do podoby neokázalé služby české vědecké komunitě. Tato pozitivní relaxace vnitro-akademických vztahů by třeba mohla vyústit i v tu změnu, že předsedu Akademie by v budoucnu volili všichni tvůrčí pracovníci, a ne Akademický sněm jako nyní.