Zaměstnanec totiž k "fungování" potřebuje i spoustu dalších věcí. Třeba mít kde bydlet. Kde je zaměstnanecký příspěvek na bydlení? Kde je zaměstnanecký příspěvek na jízdné do práce, na domácí počítač a na literaturu, nutnou pro sebevzdělávání a profesní růst? A co třeba oblečení, ve kterém chodí člověk do práce? A co mýdlo a pěna na holení? Proč zrovna jídlo má být takto dotované a jiné potřeby nikoliv ?

V článku zaujme zejména tento přesný vhled do perverzního uvažování státu:

"Běžní lidé by účel příspěvku na stravování od svých zaměstnavatelů správně nepochopili a oběd by si za něj nekoupili, nýbrž by jej považovali za nedílnou součást mzdy a raději by hladověli."

To je skutečně problém. Dle našeho státu je zde nejspíše deset miliónů občanů - nesvéprávných idiotů - kteří by si nekoupili jídlo a zemřeli hlady, pokud by je k tomu stát patřičně nenavedl. To by jistě ohrozilo ekonomický růst a investice zaměstnavatelů do lidského kapitálu.

Stravenky velmi připomínají jiný výdobytek, totiž povinnou dovolenou, která byla nedávno zavedena, prý pro soulad se směrnicemi Unie. K čemu je takovýto paternalistický nesmysl ? Stát tak nařizuje zaměstnancům odpočívat, i když se jim to zrovna nehodí: třeba proto, že by si raději nechali nevybranou dovolenou proplatit, aby jim po roce práce alespoň něco zbylo, poté co zaplatí komerční nájemné, s jehož výší stát nic nedělá.

Zesláblý stát, neschopný jakkoliv čelit skutečným ekonomickým problémům a vlivům globální ekonomiky, se snaží zplundrované ekonomické prostředí meliorovat zaváděním kurately pro zaměstnance a ničemu nepomáhajícími byrokratickými nesmysly.

Mimochodem, ve velkých supermarketech si za stravenky můžete koupit cokoliv od drobné spotřební elektroniky až po potřeby pro domácnost. V zákoně je díra: je nutné přidat další paragraf, nařizující prodavačkám přesně kontrolovat, za co vlastně těmi stravenkami zákazník platí. Aby lidé nevyhladověli.