Přestože tato skupina existuje již 10 let a vydala 2 řadová alba, mezi průměrnými posluchači českých rádií není příliš známa (na druhou stranu ,nepředpokládám, že by čtenáři Britských listů patřili mezi průměrné posluchače českých rádií), což je při kvalitní hudbě, kterou pětice vynikajících hudebníků předvádí, překvapující, ale když bereme v úvahu "politiku" českých rádií, není se vlastně co divit.

Dobrých kapel, jako je tato, se v České republice vyskytuje jistě dost, ale zvuk Swordfishtrombones se přeci jen něčím vymyká. A jaký styl hudby zde vlastně jde? Sami muzikanti nemají příliš rádi, když se někdo snaží jejich hudbu zaškatulkovat, a tak se o to ani nebudu snažit. Svojí živostí a odlišností přípomínají občas The Doors, občas britské Tindersticks (hlavně díky neotřelému aranžmá, jak se píše na oficiálním webu skupiny).

Kombinace takových hudebních nástrojů, jako je trubka a lesní roh, to vše doplněné klávesami, zní jako prazvláštní směsice , ale v praxi funguje opravdu báječně.Co se týká hudebních stylů, můžete se místy zaposlouchat do bluesových, jazzových i funky tónů, které vás doslova pohltí (bez přehánění). Sám jsem navštívil bohužel pouze jeden koncert této brněnské kapely, jejichž většina členů pochází z východních Čech, ale i poslech alba "Amorous fruit" (1998) a "Hunting season" (2001, produkované tentokrát anglickým hudebníkem a producentem Colinem Stuartem) v podzimním večeru za praskotu polínek v krbu Vašeho útulného příbytku,stojí za to, a to i v případě, že ho trávíte jen sami se svým psem u nohou a sklenicí whisky v prokřehlé ruce. Ale libé tóny vyluzované nejen z lesních rohů nejsou určeny jen melancholikům či zlomeným srdcím, kapela to umí jaksepatří rozpálit, a to potom i sváteční tanečníci cítí jak se jim rozpohybuje celé jejich tělo do netušených kreací.

Jediné, co se dalo dříve této skupině vytknout, jsou málo časté návštěvy pražských klubů, ale i to se v posledních letech zlepšilo a tak nejen brněnští posluchači mohou čas od času tento "malý zázrak" české hudební scény zhlednout na vlastní oči.¨

Zatímco ještě před 5 lety Swordfishtrombones dělali předkapelu skupině Mňága a Žďorp, dnes by více odpovídalo realitě, kdyby tomu bylo naopak, leč DJ's v českých rádiích jsou stále jiného názoru a já příliš nedoufám, že se situace v nebližších letech změní. Těžko říci, jestli jsou překážkou anglické texty songů, anebo fakt, že se chlapci tak odlišují od "starých" rockerů typu Olympik, nebo dnes obzvlášť oblíbených "Kabátů", kteří spíš než do rádií patří do kulturního domu 80. let či na vrchol ankety českého Slavíka (kde ostatně i jsou).

Ohlasy na písničky, které tvoří nové CD kapely, jsou velice příznivé a přesto, že ještě ani není známo (alespoň mně ne), jaké bude mít nejnovější album titul, nezbývá než doporučit ne pouze k vypálení pro vlastní potřebu, ale rovnou k nákupu, neboť za průměrnou cenu českých CD (řekněme 350 Kč) se Vám to jistě vyplatí, už třeba proto, abyste mohli slyšet zpěváka Miloše Rejska, jehož "rozěchvívání" hlasivek a vůbec hlasový projev, přirovnal Michal Děd ( Rock & Pop, leden 2002) k Tomu Waitsovi, což je na závěr tohoto článku asi to nejlepší doporučení.