Mluví-li se už tolik let o "politické scéně", nedivme se, že se na ní odehrává divadlo. Divné divadlo. Máme sice vykrystalizované a nově se krystalizující politické strany a hnutí, ale programy se mává zpravidla jen před volbami. Straníky ani politická strana mnoho toho ve své výbavě mít nemusí; stačí jí dostatečný "image" v médiích, aby se případně ve volbách prosadila. Takže při nízké volební účasti je pak otázkou, koho vůle byla vlastně volbami vyjádřena. Koalováním se pochopitelně ta "vůle voliče" dále ředí; neboť je nutné prostřednictvím vzájemných kompromisů mezi vládními stranami hledat a najít společně schůdný recept na ty problémy ve státě, které se nakonec rozhodne ustavená vláda řešit...

1. Špidlova vláda měla mandát na čtyři roky. ČSSD měla "holuba v hrsti". Vládní většina v parlamentě byla sice setrvale křehká, ale kupodivu stále operabilní. Přitom bez opory o KSČM. --- Gross jako potenciální premiér může získat významnější podporu v parlamentě jen za cenu, se kterou koketují mnozí, ale k níž se zatím stydí naplno přiznat. Cožpak vládnout za tiché podpory KSČM?
2. Tiše v ČSSD zaznívaly několik let hlasy, že po Miloši Zemanovi by měl přijít do čela strany Stanislav Gross. Ten nedávný "nesarajevský" atentát na Vladimíra Špidlu byl toho vyústěním. K pádu vlády pak došlo zcela bez ohledu na to, zda má Vladimír Špidla charisma, anebo ne; a také bez ohledu na to, zda plní "levicový" program, anebo ne. --- Gross buďto bude moci být premiérem za obdobné situace, jaká tu byla za Vladimíra Špidly, anebo se bude muset opřít (tak či onak) o KSČM.
3. Stanislav Gross je v kleštích svých stoupenců. Nemá-li dojít pouze k personální výměně na místě premiéra vlády, k dílčím kosmetickým úpravám v některých resortech a nemá-li pouze vzniknout "Špidlova vláda bez Špidly", jak to označil předseda ODS M. Topolánek, ohrozí to již mezitím upečenou dohodu o udržení stávající koalice. --- Ber, kde ber: automaticky to znamená oslabit přinejmenším US-DEU; ta by byla potom zatlačena do opozice. Jenže když má být program příští vlády výrazně "levicovější", nelze to dělat verbálně. Bude to muset být viditelné v rozložení vládních resortů. Při US-DEU v opozici to opět znamená pootočit se po KSČM, že?
4. Zatím se tu nemluvilo o "programu" --- samozřejmě "levicovějším"!. Síly v ČSSD, které prosadily S. Grosse do čela, se nemohou spokojit bianco papírem, který by byl podepsán jako závazná přísaha věrnosti stávající koalici - tj. bez konkrétně vytýčených úkolů a povahy jejich řešení. Paradoxně se zatím nejedná o konkrétních prioritách příští vlády, ale jen o případných osobnostech ze stávajících koaličních stran v příští vládě. Koneckonců, jak to adekvátně uvedl M. Kalousek --- do krize se nedostala Špidlova vláda, ale Špidlova ČSSD; přitom především z personálních důvodů, podepřených jakoby programovými výhradami. Jakmile Gross nemá pevně v zádech celý poslanecký klub ČSSD, musí promýšlet, zda opravdu upřednostnit programové zřetele oslabením koalice a nutností nějak se domluvit s KSČM, anebo pragmaticky nějak risknout, že třeba vlastní zázemí v ČSSD uspokojí částečně jiné tváře a jinak rozmíchané resorty, kupodivu s obdobnými riziky jako u těch programů.

   5) Škromachovými ústy v neděli v relaci V. Moravce na ČT1 bylo naznačeno, že úplný volební program lze ve vládě prosadit jen při 51 % vlastních mandátů v parlamentě; což ovšem není aktuální případ. Tlak na aspoň výchozí "levicovější" vizi vládního programu chystané příští vlády bude v ČSSD zřejmý. Nejsnáze to lze uskutečnit přece jen na účet US-DEU. Pak ale ohrožením většiny v parlamentě. Je tu jakýsi žolík v tom, že "levicoví buřiči" a ti, kdož se za ně schovají, mohou pak argumentovat tím, že ODS odmítla spolupráci s ČSSD. Copak nebyly ODS nabídnuty některé kontrolní funkce? Takže pak Grossovi nezbývalo než se nějak dohodnout s KSČM. Ještě o tom jistě uslyšíme. Jakmile bude třeba šlápnout na krk US-DEU, ukáže se prstem na ODS jako na viníka následných, ale přece "taky levých" kompromisů vůči KSČM. Pokud KSČM neposloužila jako možný "strašák" k přemluvení ODS k součinnosti na přípravě "druhé opoziční smlouvy", pak bude pro ČSSD beranidlem ODS: "Vy jste nás k domluvě s KSČM dotlačili!"

5. Ukázalo se a dále se ukazuje, že vládnout v ČR je nesnadné. Kdekdo si začal špitat o tom, že by se už mělo pomalu pomýšlet na změnu volebního systému. --- Jistě, latentně to pociťujeme už léta. Koaliční vlády mají ne vždy dost "čitelný" program. Líbilo by se i mně, kdyby byla politika u nás "profilovanější". Má to přitom jeden závažný háček. Naše demokracie se ještě nestačila dostatečně etablovat, a už angažovanost našich občanů klesá na úroveň, kdy jen každý čtvrtý je ještě ochoten aspoň svůj hlas hodit do urny. Jen KSČM má úctyhodně početnou a disciplinovanou členskou základnu! A to se zrovna v tyto dny dovídáme o dalších a dalších případech a rafinovaných formách korupce, která by --- takto dobře zavedená --- mohla v systému dvou etablovaných silných stran bujet ještě víc ("brácha na bráchu", že?)...
6. Bez opory o KSČM Grossovi zřejmě zbývá vyhlídka na "Špidlu bez Špidly": a další pokles důvěry jak v sebe, tak v ČSSD. S případnou oporou o KSČM nutně dojde k další erozi ČSSD rovněž; KSČM zatím neměla odpovědnost za nic a svou rétorikou vypadá rozhodně "zásadověji" ("principiálněji"), takže může snadno a zatím bez rizik lákat další "levicové" stoupence, nejblíže právě z ČSSD, kam předtím vstoupil nebo jíž svou důvěru dal nejeden bývalý komunista.
7. Současná ČSSD dává až příliš okatě najevo, že vnitřně stmelená a tedy "silná", schopná něco účinně prosazovat) není. --- Za této situace uvažovat o "dvou vzájemně opozičně silných partnerech" politického boje v ČR nevypadá nikterak perspektivně. KDU-ČSL takovou sílu nemá. Nová uskupení, která se prosadila ve volbách do EU, nemají zatím dost silné zázemí, aby z nich byly politické strany celostátního významu. US-DEU je už teď odepisována; ČSSD rozhodně v příštích parlamentních volbách nebude ani zdaleka tak silnou stranou, jakou byla před dvěma lety. Vůči ODS jako jediný stále početně významnější politický partner se nyní jeví už jen KSČM... druhá nejsilnější strana nedávných voleb do EU.
8. Že by prioritou tohoto státu v současnosti bylo postupné, ale radikální snižování velikého schodku státních rozpočtů? Že bychom se měli připravovat na další vylepšení právního klimatu v zemi? Že je třeba urychleně připravovat další reformu daňového systému? Že je nezbytné připravit zásadní reformu důchodovou, ve zdravotnictví, ve státní správě...? Ano, ale až pak... až budeme u moci "my"... A co občan?