Velmi "nediplomatické" vystupování Craiga Murrayho vyvolalo dlouhý konflikt mezi ním a britským ministerstvem zahraničí. Bylo proti němu zavedeno disciplinární řízení, veřejně byl propírán jeho soukromý život a pak Craig Murray vážně onemocněl.

Ještě před rokem byl Craig Murray slibným britským velvyslancem v Uzbekistánu. Přicestoval do Taškentu ve věku 43 let po významné diplomatické kariéře v Africe, kde odhalil aféru Sandline (šlo o nezákonný vývoz zbraní do Sierra Leone) a vyjednal v Sierra Leone po tamějších masakrech příměří. Odmítl tři vyznamenání od britské královny s tím, že není člověkem, jemuž by šlo o vyznamenání. Rád se napil v taškentských barech, mnohdy pochybné pověsti, a od místního diplomatického sboru se odlišoval svým postojem k lidským právům.

Murray se rozhodl, že nedovolí, aby Západ mučení v Uzbekistánu ignoroval jen proto, že země začala být pro Američany strategicky důležitá. Uzbekistán dovolil Pentagonu, aby si pronajal důležitou vojenskou základnu v městě Charši na jihu země, odkud Američané hledají Usámu bin Ladina v sousedním Afghánistánu. Za to dostává Taškent od Spojených států nyní pomoc ve výši půl miliardy dolarů ročně. V roce 2002 obdržely jen uzbecké bezpečnostní složky od USA 79 milionů dolarů, přestože je americké ministerstvo zahraničí obvinilo, že "běžně jako vyšetřovací metody používají mučení".

Murray o tom svědčí: "Lidé ke mně chodí velmi často a stěžují si na mučení. Obyčejně je to homosexuální či heterosexuální znásilňování blízkých příbuzných za přítomnosti oběti, znásilňování předměty, jako jsou rozbité lahve, dušení, vytrhávání nehtů, rozbíjení údů tupými předměty a užívání vroucích tekutin, do nichž je často ponořováno i celé tělo oběti. Ročně tu takto trpí tisíce občanů."

Murray byl svědkem toho, že byli zjevně nevinní muslimové odsuzováni k smrti po přiznáních, vynucených mučením a monstrprocesy, rozhněvalo ho, že jeho kolegové diplomaté o tom mlčí. "Snažil jsem se zjistit, zda existuje nějaké oficiální politické rozhodnutí na mučení neupozorňovat," uvedl. "V britské vládě to nikdy žádný ministr výslovně neřekl. Rozhodl jsem se to rozmáznout."

V říjnu 2002 pronesl Murray projev na konferenci o lidských právech v Taškentu, které se účastnili jeho kolegové diplomaté a činitelé uzbeckého režimu. Řekl tam veřejně, že "Uzbekistán není funkční demokracií", zdůraznil "všudypřítomnost mučení v uzbeckých věznicích", jejichž systém je "přímo založen na brutalitě". Poukázal na případ, kdy byli dva muži uvařeni k smrti. Dodal: "Všichni víme, že to nebyl ojedinělý případ."

Britské ministerstvo zahraničí tento Murrayho projev schválilo, ale předtím se zuřivě handrkovalo o jeho obsah. Murrayho nadřízený na ministerstvu totiž zpochybňoval jeho tvrzení, že v Uzbekistánu počet politických vězňů vzrostl. Murray napsal: "Chápu, že je zřejmě pro vás tato skutečnost politicky nepříjemná. Pokud chcete, abych to vynechal, řekněte to. Ale nepředstírejte, že to není pravda."

Murrayho projev měl vážné důsledky. Kofi Annan vznesl Murrayho kritiku během setkání s uzbeckým prezidentem Islamem Karimovem. Pro Taškent a pro Washington začal být Murray vážným problémem. Během příprav na válku proti Iráku nedokázal Murray zvládnout svůj hněv nad tím, co považoval za "dvojí metr" Washingtonu. V den, kdy George W. Bush hovořil o tom, že Američané "zlikvidují aparát teroru" a "mučírny a místnosti, kde se v Iráku znásilňuje", napsal Murray svým nadřízeným na britském ministerstvu zahraničí, že "co se týče Karimovova režimu, systematické mučení a znásilňování [Západ] považuje za drobnosti, které nesmějí ovlivnit jeho [dobré] styky s Uzbekistánem. Doufám, že až nynější krize skončí, řekneme otevřeně Spojeným státům, na vysoké úrovni, že jsme vážně znepokojeni jejich postojem k Uzbekistánu."

Kvůli tomuto emailu byl Murray povolán 8. března 2003 na kobereček do Londýna. Tentýž měsíc se Murray v Taškentu seznámil s atraktivní třiadvacetiletou učitelkou angličtiny Nadirou Alievovou. Ta se stala jeho milenkou. Murray byl ženatý, když jeho poměr s Nadirou medializoval britský bulvární tisk, manželka ho opustila. Murray se posléze rozešel i s Nadirou.

21. srpna 2003 bylo v Londýně proti Murraymu zahájeno disciplinární řízení. Pro většinu z 18 obvinění neexistovaly důkazy a ostatní obvinění byla malicherná. Murray byl obviněn, že prý zaměstnával na vízovém oddělení britského velvyslanectví v Taškentu za "vyšší platy, než je obvyklé" místní krasavice - Murray zdůrazňuje, že všichni zaměstnanci vízového oddělení byli muži. Byl také obviněn, že ve své kanceláři souloží s místními dívkami a za to jim uděluje víza pro cesty do Británie. Bylo mu zakázáno, aby o obviněních s kýmkoliv hovořil - bylo by to prý porušením britského Zákona o utajovaných skutečnostech.

2. září 2003 Murray zdravotně zkolaboval. Odvezli ho do Londýna do nemocnice. Tvrdí, že bylo zjevné, že se proti němu spikli mocní lidé a on ani neměl možnost, aby povolal na svou obranu svědky. V září vyslalo ministerstvo zahraničí do Taškentu Tonyho Crombieho, vysokého činitele ministerstva, který měl Murrayho tamější chování vyšetřit. Někteří pracovníci velvyslanectví obvinění odmítli jako nesmysl, jiní poskytli několik nepříliš přesvědčivých svědectví o tom, že někdy ráno nebýval Murray úplně střízlivý.

Crombie se vrátil do Londýna s tím, že 16 z 18 obvinění, vznesených proti Murraymu, je bezpředmětných. Dodal, že zbývající dvě by měla být vyšetřena - totiž, že Murray byl někdy "v práci opilý" a že "zneužíval terénního vozidla, které bylo v majetku vevyslanectví".

Murray byl vážně nemocen až do ledna 2004. Pak ho ministerstvo zahraničí oficiálně shledalo nevinným. Byl však shledán vinným, že o disciplinárním řízení uvědomil jiné osoby, a obdržel v této věci písemné varování. V podstatě to znamenalo: "Ještě jednou na sebe upozorni a vyhodíme tě," tvrdí jeden svědek.

Murray nepochybuje, že účelem vyšetřování britského ministerstva zahraničí, zaměřeného proti němu, byla snaha ho zdiskreditovat, protože poukázal na porušování lidských práv v Uzbekistánu. Příjemci americké pomoci musejí být prověřeni americkým ministerstvem zahraničních věcí. Murray medializoval mučení v Uzbekistánu, které Spojené státy chtěly zamést pod koberec. Tento týden americké už ministerstvo zahraničí přiznalo, že Uzbekistán porušuje tak silně lidská práva, že nemůže být dál schvalován jako příjemce americké pomoci.

Murray se vrátil do Taškentu a pokračuje tam ve své obraně lidských práv. Má čas do roku 2005, kdy jeho funkční období končí a britské úřady v Londýně mu ho neobnoví. Murray charakterizuje uzbecký režim jako "kleptokratický". Taškent začal likvidovat veškeré soukromé podniky. Veškerá hospodářská činnost musí přinášet zisky uzbeckému prezidentu. Dovozní clo je 70 procent. Ve snaze potlačit inflaci a zabránit podnikům v růstu, vláda přestala tisknout peníze, zakázala kupovat zboží za dolary a omezila množství místní měny v oběhu.

Mimo jiné Murray finančně podporuje útočiště pro oběti pokusů o sebeupálení. Většina z jeho 130 "zákazníků" jsou ženy, které byly obětí domácího násilí a znásilňování. Jiné jsou osoby, které uprchly z obchodu se ženami, který se provozuje v Rusku, na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii.

Britské ministerstvo zahraničí si stěžuje, že Murray není diskrétní. On sám na to reaguje slovy: "Nemá cenu mít koktajlové styky s fašistickým režimem." Chová se neformálně: "Jako velvyslanec nemusíte být pompézní snob." Ministerstvu zahraničí také vadí, že Murray v Taškentu vede nevázaný život, asi tak, jak to dělali západní diplomaté v bývalém Sovětském svazu. "Dal jsem se na diplomacii, nikoliv do kláštera," namítá Murray. "Nemám v úmyslu žít jako mnich - i když proti mnichům nic nemám..."

Kompletní článek v angličtině ZDE