Výchozí otázka zněla, zda k té vládní krizi muselo dojít. Nemuselo. Vláda měla mandát na čtyři roky. Měla-li za sebou před týdnem jen problematických 101 hlasů, v té dynamicky se měnící situaci jich má dnes najednou určitě méně. Horké a vizionářské hlavy funkcionářů ČSSD nespokojených s politikou vlastní strany jako kdyby zapomněly na aritmetiku. Jako kdyby spolu s pádem Špidlovy vlády mohla automaticky nastat "obroda strany" a zvýšení hodnoty jejích akcií jak u voličstva, tak přímo v parlamentě. To, co se zatím nepodařilo opozici za dva roky, dokázala během několika hodin skupina nespokojenců přímo v lůně ČSSD. Přitom personální změna v čele strany automaticky nemohla znamenat, že je cesta nového prvního muže ČSSD k postu premiéra vlády zajištěna. Bodejť by prezident republiky v té nastalé zdvojené krizi (vlády a čelné její politické strany) nebyl rezervovaný. Prezident Klaus nebude spěchat s rozhodnutím, kdo na Špidlovo místo ve Strakově akademii; chtěl by funkční vládu. Co je "funkční vláda"? Ta, která umí obstát při hlasování o důvěře v parlamentě (což je minimálně 101 hlasů). Pokud je US-DEU zatím v těch všelijakých propočtech a jednáních zatím ignorována, mají tím o důvod navíc dva z jejích už zjevně víc než "neposlušných" poslanců přemýšlet pro sebe o jiné vlastní poslanecké (ne-li kariérní) budoucnosti... Kdeže loňské sněhy relativní parlamentní stability jsou?

Menšinová vláda není automaticky stabilní. Musí počítat alespoň s tichou podporou z nevládních lavic. Pokud je totiž přehlížena US-DEU, tak to pro současnou ČSSD znamená nějak "pragmaticky" zakoketovat s KSČM. Přitom ODS je ochotna k jisté toleranci vlády jen tehdy, pokud by ta vláda fungovala do předčasných voleb. Takže --- fotbalově řečeno --- ČSSD vyslala sebevražedný "signál", že (když se zbavila kapitána a hraje v oslabení) si přeje trestné kopy hned po poločase! Naběhla na smeč opozici, v jejíž moci se ocitla.

To, co být nemuselo, taky nemělo (z hlediska ČSSD) nastat. Údajně pouze personální výměna na místě předsedy ČSSD sankcionovala souběžně, že --- program neprogram --- máme spolehlivě obětního beránka a všechno vyřeší nový "Spasitel". Jako kdyby problémy s popularitou ČSSD byly výlučně osobní, a ne "programové". Na zásadní "sociální" zákonodárství (a je otázkou, co a v jaké míře jím může teď být) přitom se nebude dostávat politických sil: ten Grossův mandát je proti Špidlovu už teď oslabený. Že si Stanislav Gross nechce zavřít dveře směrem ke komunistům, je zřejmé. Jak mohl Gross prohlásit, že krize skončila? Stačí k tomu pouze říci, že má "vizi"? (Také to nedělní polední mimořádné interview s Václavem Moravcem v ČT1, když Gross na Špidlovu adresu pronesl, že "má velký potenciál", naznačuje určité rozpaky nad tím, co v nastalé --- problematicky nadrobené --- situaci může sám nabídnout do další politické "hry".)

Lidé prý chtěli změnu, říkal v tom interview Stanislav Gross. Jak tomu rozumět? Co je "změna"? Odkud kam? S jakými vlastními předpoklady? --- Když pak v rámci téhož programu dostal slovo Mirek Topolánek, řekl, že řešením je vláda, která bude řešit problémy. Stávající ČSSD --- jak se zdá --- nevylučuje jistou součinnost s KSČM. To ještě včera Špidlova vláda dělat nemusela. A copak "pragmatická vize" o takové součinnosti sjednotí už tak rozeklanou ČSSD? Je to "signálem" její síly? Není to spíš poukázka na co nejrychlejší parlamentní volby? A ovšem, a opět: s vyhlídkou na nové koaliční spletence?

Pokud z příštích voleb nevzejde žádná strana s 51 %-ním volebním úspěchem (a to zřejmě nevzejde), nenastal přece jenom už čas na oživení úvah o celkové změně pravidel o volbách do vrcholných zastupitelských orgánů? Aby byly vlády stabilnější? Ovšem také s tím doprovodným rizikem, že už do těch hrátek voliči moc zasahovat nebudou a přenechají všechno samovývoji. Některé úkoly přece musí plnit aspoň trochu každá vláda! (Zvýšilo by se ovšem riziko korupce.) A na příští koaliční vládu vedenou Mirkem Topolánkem přejde také povinnost pokračovat v těch reformách, do kterých se ještě nepustila v 90. letech žádná z vlád ODS a se kterými --- s obtížemi --- konečně začala Špidlova ČSSD... Vrabci si štěbetají, že kde není stabilní vláda, nemůže být ani dostatečně rozhodný program "obnovy" (musí se přece improvizovat!)...

Neříkejme, že co se o víkendu v ČSSD odehrálo, bylo další personálně cílené "Sarajevo". Ta mina byla smrtonosná ne přímo pro premiéra Špidlu, ale pro jeho stranu. Pokud jde o KSČM, odkazuji na své dřívější úvahy o ní ve vztahu k dalším stranám i osobnostem; kupodivu mnohé z toho mohlo být napsáno zrovna včera. Vizte BL: ZDE, ZDE.