Jediným spolehlivým pravidlem je podle autora to, že nepřátelští vedoucí politikové, kteří jsou mrtví, jsou většinou daleko méně nebezpeční pro ty, kdo je svrhli, než pokud jsou ještě živí.

Bushova vláda zadržuje stovky vězňů v zálivu Guantánamo už dva roky a absolutně při tom ignoruje mezinárodní právo a mezinárodní veřejné mínění. Na druhé straně nyní Bush Saddámovi slibuje proces, který prý "vydrží v ohni mezinárodní kritiky". Že by to byl nový přístup? Anebo jen jiná nutnost v jiné době? Ve válce a v politice neurčuje události mnohdy to, co se děje, ale také to, kdy se to děje a jak.

Zajetí Saddáma Husajna je vítanou událostí. Hrozba návratu jeho režimu musela být zlikvidována. Avšak jaksi se nenaskytá jasné řešení, co by se mělo udělat se Saddáme Husajnem. Je v amerických rukou sotva 72 hodin a už vyvstává celá řada složitých otázek, které by nevznikly, kdyby byl zajat a popraven rovnou na jaře uprostřed invaze.

Má Saddáma postavit před soud mezinárodní společensetví, ať už to v tomto kontextu znamená cokoliv, anebo Iráčané? Podle jakého zákona a podle jaké jurisdikce se takový proces bude konat? Jaký trest a jaké právo na odvolání - ho čekají, bude-li odsouzen? Donald Rumsfeld konstatoval, že se Saddámem zachází jako s válečným zajatcem, ale váleční zajatci mají právo na značné výsady, včetně práva nebýt ponižován na veřejnost a práva neodpovídat na podrobné otázky.

Důsledky Saddámova zajetí nejsou nyní takové, jaké by byly v dubnu, a nejsou vůbec předpověditelné ani jednoduché. Jedna věc je jasná: neospravedlňují post facto britskou invazi do Iráku, protože britská vláda zdůvodňovala invazu nutností Británie bránit se před útokem zbraněmi hromadného ničení a nikoliv nutností svrhnout Saddáma.