Není v zájmu malých států - a tedy i nás - podporovat politiku, že kdokoliv může zaútočit na jiného, protože to umožňuje velkým státům zaútočit na slabší. Spojené státy by nikdy nezaútočily na velký stát, protože by se bály odvety. Malý stát nemá nikdy materiální schopnost útočit. Pro malý stát je výhodný systém mezinárodního práva, který zde platil po druhé světové válce, který vyžaduje k legálnímu útoku souhlas Rady bezpečnosti podložený jednomyslností velmocí, ale i zástupců ostatních států, včetně států malých.

Nejsou mi jasné válečné cíle Spojených států v této oblasti. Prvním deklarovaným válečným cílem bylo, že Irák ohrožuje zbraněmi hromadného ničení okolní svět a že se mu v tom musí zabránit. Jak inspektoři před útokem, tak okupační mocnosti po útoku samém potvrdily, že Irák nedisponoval zbraněmi hromadného ničení a tento válečný cíl tedy nebyl pravdivý.

Dalším proklamovaným válečným cílem bylo svržení režimu Saddáma Husajna. Tento režim již půl roku neexistuje. Tedy i tento válečný cíl není aktuální.

Dalším uváděným válečným cílem bylo zadržení Saddáma Husajna. To se stalo, ale nejsou mi známy informace o tom, že by v důsledku tohoto činu měla v reálném čase okupace skončit.

Domnívám se, že pravým válečným cílem je nastolení v Iráku nikoliv jakéhokoliv iráckého režimu, ale iráckého režimu, který bude mít proamerický charakter. Nejsem přesvědčen o tom, že je správné podílet se na okupaci za slib budoucích ekonomických výhod v dané oblasti, v podstatě za slib podílu na kořisti. To odhlížím od toho, že v současném Iráku je vše možné, jen ne dobré podnikatelské prostředí. Z tohoto důvodu si myslím, že účast České republiky na okupaci, která je protiprávní, není v zájmu tohoto státu.

Stenozáznam jednání PSP o Iráku >