Ačkoli soudkyně Hana Raszyková ani nepředstírala nezaujatost, při hlavním líčení se na vyslýchané policisty usmívala, Poláka neustále okřikovala a dopouštěla se zásadních procesních chyb (mj. opomněla poučit svědky o jejich právu nevypovídat), Polákova argumentace je, jak se zdá, podložena velmi solidními důkazy a lehce by se mohlo stát, že trestní oznámení pro pomluvu se obrátí proti těm, kteří je podali.

Okolnosti široce medializovaného případu Lackovy smrti jsou poměrně jednoduché: V noci ze 16. na 17. května 1998 zaútočila v Orlové skupina skinheads na tři Romy. Dvěma se podařilo uniknout, jeden - Milan Lacko - zůstal po útoku bezvládně ležet uprostřed silnice vedoucí z Orlové do obce Doubrava. Tam ho krátce nato přejel osobní automobil řízený policistou Marianem Telegou.

Aby policisté zachránili svého kolegu před trestním stíháním, vyfabrikovali vlastní verzi události, podle níž Lacka přejel neidentifikovaný nákladní automobil a Telegův vůz se střetl již jen s jeho mrtvým tělem, což podle českého práva není trestným činem. Tímto směrem pak karvinští policisté manipulovali vyšetřování, dezinterpretovali stopy a snažili se ze všech sil svému kolegovi pomoci z nesnáze.

Verze uspěla v první instanci, tj. u karvinského okresního soudu (právě toho, který, ač zjevně podjatý, nyní soudí Poláka), avšak odvolací soud konstrukci nepřijal a policista M. Telega nakonec od soudu odešel s podmínkou a zákazem činnosti.

Jaké úvahy vedly za daného důkazního stavu karvinské policisty k rozhodnutí iniciovat trestní stíhání J. Poláka, se lze jen domýšlet: jejich pozice je beznadějná a tím, že vrátili před soud kauzu již víceméně uzavřenou, vystavili sami sebe nebezpečí, že jejich nezákonný postup neunikne, byť po čtyřech letech, zaslouženému trestu.

Další jednání v této věci nařídil soud na pondělí 15. dubna.