Jednak proto, že nejsem sama na své trable, také pro váš peprný humor a jasný pohled na věc. Přidám vám tedy něco z mých zkušeností, aby se vám život nezdál tolik tvrdý.

Hledám, leč marně, nějakou skulinku v legislativě ČR. A jako by nebylo potíží málo, navrch mám ještě starost se synem, který se mi oženil s Iráčankou.

Teď jen hledám a hledám, jak to navléknout, aby se jeho žena dostala do ČR, jinak neuvidím ani svého syna

Jenže v Iráku pasy nevydávají a vydávat ještě dlouho nebudou. Ani se nedá najít přímý kontakt na nikoho, kdo tomu tam teď velí. Jen je mi záhadou, co to ti Iráčané, co do ČR přijíždějí, mají za nové pasy a kdopak a kdepak jim je asi vydal....

Oproti mnohým v Americe, já jsem se legálně vystěhovala z Československa do Iráku, ale důvody, proč jsem z Československa odjela, asi byly v mnohém obdobné, jako u těch ostatních.

Žila jsem v Iráku 26 let a nebýt roku 1991, kdy jsem po bombardování rafinérie dostala (podle české LPK neexistující a nepopsanou ) rakovinu, ze které mne sice uzdravili ozářením, ale zato tak silným, že jsem jako dosud moucha dosud, bych se asi do Čech nevracela. Také hrozba vojenské služby (téměř na celý život, pokud voják přežije) pro mé děti mne jako matku, žijící v Iráku, moc nelákala

Prožila jsem v Iráku dvě války, můj syn tři. Jen nevím, co tím vším velká Amerika sleduje, když na jedné straně bojuje proti islámskému fanatismu a na druhé straně jej s úspěchem tam, kde se nemohl moc silně chytit, zase nastoluje ? Asi aby bylo proti komu zaútočit příště, kdo ví.

Když jsem v Československu kdysi žádala o vystěhování, byla jsem na oddělení pro vystěhování poučena, že se mohu kdykoli vrátit , ale s podmínkou, že si musím požádat o ,,návrat" zastupitelský úřad. Proč? Bude nám umožněn návrat, budeme mít zajištěné bydlení a zaměstnání a legalizované vzdělání.

Když jsem se já, občan pak domáhala pomoci v návratu při evakuaci ( v roce 1991 přistavil Červený kříž evakuační letadla pro diplomaty, cizince, pracující v Iráku, matky s dětmi atp.), stačilo jim jen potvrzení ze zastupitelského úřadu že jsem český občan ) bylo mi řečeno jen: my nemáme žádné instrukce a my tady musíme být taky... Tak jsem neuspěla

Po r. 1991 už nebyla situace v Iráku jako dřív, a můj zdravotní stav to jen dovršil, takže jsem odjela s jedním synem za nemalé náklady (pěkná kauce) s povolením iráckých úřadů ,, domů" .

Přijet můžete , jenže nazpět už to nejde a v ČR stále ještě nebydlím jako člověk. Pořád nade mnou visí hrozba vystěhování na ulici, ne že bych neplatila, ale...

Žádala jsem město Prahu, aby mi umožnilo nějaké bydlení (trvalé bydliště podmínkou, jinak zůstáváte vystěhovalec, to znamená pobývejte si na nějaké adrese kterou nám nahlásíte, plaťte pojištění atd., ale OP nedostanete. Také musíte po šesti měsících vycestovat za hranice. Takže jediný rozdíl byl, že jsem k návratu do Čech nepotřebovala vízum pro vstup -- měl jsem československý pas) .

Město v té době mělo moc starostí s podporováním jugoslávských občanů, také s jejich bydlením a obživou, takže mi řekli, že já, Češka, mám jít na obecní úřad v místě svého posledního trvalého bydliště u nás , kde již je kontaktovali a tam je to již domluveno, dostanu prý byt.

Na Praze 6 mi ovšem sdělili, že o ničem nevědí, ale mám si podat žádost, jako mnozí jiní, nejsem prý emigrant, (to bych měla nárok na byt a vím, že vám emigrantům ze Západu, kteří jste měli v zahraničí podporu při příjezdu i po něm, byty dávali - moje smůla že Irák už nebyl v kurzu), takže -- protože jsem přijela z Iráku a nejsem emigrant, nemám nárok.

Bylo mi řečeno: Poslední bydliště jste neměla v obecním bytě, ale ve vojenském, měla byste žádat tam. Vojenská správa říká ne, sama víte, že po úmrtí vašeho otce jste měli příkaz k uvolnění služebního bytu , měla vám už tehdy dát obec byt, ale stavělo se Metro Hradčanská a trpěli jsme vás ve starém bytě s tím, že vám něco obec přidělí. No a když jste byla v zahraničí, zemřela vaše matka a vy jste byla z vašeho původního bytu vystěhovaná, k nám už nepatříte, musíte na obec.

Nakonec, po půl roce běhání a prošení mi bylo sděleno, že dostanu 1+1, mám si jít tam a tam pro nájemní smlouvu. Dostala jsem smlouvu, ale ouha , v bytě kdosi bydlí.. Zase běžím na úřad: co s tím? Je to prý můj problém, byt mi byl přidělen a jiný není, když nechceš, neber. A přijď nám říct, jak jsi dopadla

Vyřizuji si OP, a jdu se dohadovat s nájemníky, kteří platí za původní nájemce a bydlí v bytě, který mi byl přidělen. Pokud chcete někoho dostat z bytu, i když máte dekret, policie se vás zastane až v případě soudního příkazu. (Za kolik let? Jste jen obyčejný člověk, musíte sama se pokusit se dohodnout). Dohoda není lehká ani laciná. Hlavně že bydlím, 1+1 ano , ale jen shnilé zdi v kuchyni a mokré WC.

Tak jdu říct na obec, že tedy už bydlím v bytě , který mi byl přidělen. Ještě maličkost, řekli mi: nepřevzala jste oznámení o rozhodnutí o přidělení bytu.... tady nám to podepište... Otvírám obálku: Rozhodnutí (po žádosti o přidělení bytu za účelem trvalého návratu ) je přidělení bytu na jeden rok?!

Ale to přece nejde, já jsem nesměla bez TRVALÉHO bydliště mít umožněn trvalý návrat do ČR! To je podvod! Ale ne z mé strany, jak to vyřešit?

Toto byla odpověd: "To je jednoduché, udělejte v tom bytě stavební úpravy, udělejte si třeba z té 1x1m komůrky koupelnu a my vám to, když si to nějak zvelebíte, po roce přidělíme." V rozpacích, s OP a nájemní smlouvou na dobu neurčitou a s vědomím, že jsem podepsala rozhodnutí s určením nájmu na 1 rok, odcházím.

Dosud rok co rok investuji, pořídila jsem koupelnu, WC, předsíň , kuchyňskou linku a jiné. Rok co rok podávám znovu žádosti a divadlo se skoro celé opakuje, vysušuji mokré sklepy pod sebou a dosud nevím, jestli mne vyhodí s klidem na ulici nebo ne. Teď prý už mohou, legislativa to umožnila, až mne vyhodí na dlažbu bez náhrady, budu trvale hlášena na Obecním úřadě Prahy 6 a jít si mohu, kam chci.

Mezitím, co jsem během prvního roku svého ,, bydlení" v ČR nevěděla, jak dostat syna, kterého mezitím v Iráku vzali na vojnu, ven, sebrali mi byt v Iráku, protože jsem tam nežila TRVALE a jsem trvale v ČESKU .

Nedivím se mému synovi, že i přes stav, co je nyní v Bagdádu na ulicích a i jinak, moc do Čech nespěchá. Prý až na to střílení tam může žít jako člověk......... Má pravdu.

Tolik škodolibé radosti úředníků kteří jásají nad nějakým nalezeným způsobem, jak mi byt nepřidělit a sebrat vše co jsem do něj nainvestovala, jen aby obec jej mohla obratem nabízet za to co kdo dá , s poznámkou ovšem, jsme tržní společnost, ne sociální zařízení....

Takže bych sice raději psala z Bagdádu, ale zpět to už nejde, obzvlášť teď....

Kdyby někdo náhodou snad věděl jak z jedné nebo druhé situace ven, budu mu povděčná.

Ilona Al --Jumailyová emircoemir@msn.com