Co hledám?

Na podzim roku 1990 se paní Ilona Mánková rozhodla požádat o navrácení části domu v Praze Braníku číslo popisné 592. Komunisté ho sebrali jejímu dědečkovi Jaroslavu Melezínkovi. Téměř polovina činžovního domu jí mohla zajistit slušné živobytí. A tak se mladá a optimistická žena pustila do práce.

Bylo jí 25 let.

Nejprve si našla vlastního právníka, doktora Michala Pauleho. Pro jistou, protože nárok měla i část příbuzných, které kromě tety a pořádně neznala. Právníkovi přinesla výpis z katastru nemovitostí a výpisy z pozemkové knihy. Podepsala plnou moc a čekala na věci příští.

Nedělo se nic

Doktor Paule nic nepodal, restituční nárok neuplatnil Stal se z něho obžalovaný a prohrál. Má zaplatit škodu 716 200,- Kč a náklady řízení. Takže navrch dalších 60 tisíc korun. Připomeňme, že dnešní hodnota podílu na domě je desetinásobná. Soud uznal škodu pouze v tabulkových cenách roku 1991.

Rozsudek se po odvolání k Městskému soudu v roce 1999, vrátil 12. prosince 2000 Obvodnímu soudu na Praze 1 na Ovocném trhu a ten měl na jeho stejnopis vyznačit doložku o nabytí právní moci. To je vlastně takové trochu méně obyčejné razítko.

Jeho další cesta měla vést k novému, již třetímu právnímu zástupci paní Mánkové JUDr. Stanislavu Balíkovi do Pařížské ulice k vymáhání škody. Paní Mikšová, jeho asistentka, občas do asi kilometr vzdáleného soudu na Ovocném trhu zavolá. Telefon zvedne slečna Somrová. Nebo předsedkyně Škodová.

Co po mně chcete?

"Já tu záležitost považoval za drobnou právní pomoc." Tvrdí mi dodnes JUDr. Michal Paule. Paní Mánkové prý jenom vysvětlil restituční problém, poradil a hotovo. Až následně po vypršení všech lhůt pro navrácení majetku s úžasem zjistil, že mu ve spise leží plná moc k zastupování klientky.

Dostala se tam tajemnou souhrou náhod. Tím se hájil i u soudu. A proč ho tedy zažalovala o náhradu škody? To je jasné, chce ho oholit. Však víte, co lidi dokážou, jakmile jde o majetek.

Ano, ano, ženy bývají zlé a hrabivé. Zvláště, když se nacházejí v druhé polovině rizikového těhotenství. Právě tehdy pašují dokumenty do spisů jako na běžícím pásu.

Patnáct milionů korun

Osmého dubna roku 1992 se vrátila z porodnice a k miminku dostala dárek. Dozvěděla se, že dům byl vrácen. Někomu jinému. A díky opomenutí právního zástupce její nárok propadl. Nemovitost má v současné době hodnotu 15 milonů korun. Její podíl měl být 5/12. To je sedm milionů korun českých. Úřednické tabulky říkají sedm set tisíc plus úroky.

Pan doktor vás zavolá

"Pravidelně, pokud vůbec na někoho, jsem narážela na sekretářku," popisuje tehdejší jednání pana doktora práv jeho klientka. Sekretářku měl určitě dovednou. "Pan doktor vás zavolá, zavolá za hodinu, zavolá za deset minut, pan doktor je na svačině, pan doktor je na obědě," zaznívalo na druhém konci drátu. Zmíněnou a panem doktorem popíranou plnou moc podepsala před ním. "Seděli jsme proti sobě u stolu. Já ji podepsala a doktor Paule si plnou moc vzal a založil." trvá na svém paní Mánková.

Její tvrzení postupně potvrdily soudy nižší i vyšší instance a dokonce i šetření Advokátní komory. Sám JUDr. Michal Paule se nakonec přiznal.

Děti máme dvě, je nám 34 let

Píše se rok 2000, druhá dcera půjde pomalu do školy a Iloně je 34 let. Léta běží. Její druhý právník JUDr. Havelka v průběhu sporu náhle umírá. Z podílu na domě po svém dědečkovi stále neviděla ani korunu.

Případ převzal v pořadí již třetí vážený a funkcemi v Advokátní komoře zaneprázdněný JUDr Stanislav Balík. "Předpokládám, že bude možné se s protistranou dohodnout na vyrovnání," poznamenává k případu. Pokud ne, nezbude než vymáhat škodu standardní cestou.

Neustále tam volám

Tvrdí asistentka doktora Balíka, paní Mikšová. A kam tak usilovně rok a půl telefonuje? Na ani ne kilometr vzdálený obvodní soud pro Prahu 1 na Ovocném trhu číslo popisné 7. Shání soudní razítko, potřebné k vymáhání škody. Jak často? Pan doktor je na advokátní komoře, na služební cestě, pan doktor je na obědě, pan doktor vám zavolá...ale to už přeci odněkud známe.

Někde něco smrdí

Na Ovocném trhu v kanceláři číslo 132 se občas dějí podivné věci. V roce 1999, když spatřil světlo světa první rozsudek, objevilo se ve spise odvolání doktora Pauleho. Po lhůtě a bez udání důvodu.

Bez udání důvodu odvolání a bez udání důvodu proč po lhůtě. Objevil to místopředseda soudu Stanislav Jirsa. Po té, co jsem ho mystifikoval a představil se už tehdy jako manžel Ilony Mánkové. Pravidelně, týden co týden, jsem mu telefonoval a přátelsky si s ním povykládal. Nic víc.

Ovšem spis řádně odešel k městskému odvolacímu soudu. Přesto, že tehdejší soudkyně JUDr. Martina Škodová, která ho měla odeslat, byla dlouhodobě nemocná.

Udělej si sám

Je konec března roku 2002. Iloně bude letos 37 let, stále neviděla ani pětikorunu. Nic nezanedbala. Udělala jenom tu pitomost, že důvěřovala právu a právníkům. A jejich věrným služebníkům - asistentkám a sekretářkám.

Doktor Balík mi měl zavolat v úterý, pak ve středu a najedou po Velikonocích. Je na Advokátní komoře, na služební cestě, má volno.

Ve čtvrtek 28.března 2002 v půl čtvrté odpoledne vcházejí R.M. (37) s I.M. (36), tedy my dva, bez velkého ohlašování do kanceláře doktora Balíka. Nehodláme se mazat s kdejakou krávou. Alespoň se tak snažíme tvářit.

V 15:55 máme v ruce rok a půl usilovně hledané stejnopisy a jdeme si pro razítko na Ovocný trh. Je 16:10. Na soudě mají jenom do čtyř. Volám jeho místopředsedovi Jaromíru Jirsovi. Na rozdíl od soudců je ještě v práci. "Zítra, maximálně v úterý po Velikonocích bude v kanceláři číslo 132 všechno připravené," říká Jirsa, jinak i tiskový mluvčí soudu. "Mám teď spis u sebe a jenom tam něco doznačím," dodává.

Balíku, Balíku

"Co asi tak vymůžeš," táhne mi hlavou. Na případ Ilony Mánkové jsem se ho ptal už před rokem. Bylo ta asi takhle:

"Nemůžu vám bez její plné moci nic říct pane redaktore," logicky odpovídá Balík. Týden čekám, pak volám.

"Celý týden usilovně sháním paní Mánkovou, aby mi povolila s vámi o případu hovořit, neustále jí volám i na mobilní telefon," snaží se Balík.

Můžeš to klidně zabalit, Balíku. Buď lžeš ty nebo tvoji podřízení tobě. Já s tou holkou totiž i díky tomuhle případu chodím. Docela jsme se sblížili. Ten mobilní telefon, na který celá právní kancelář usilovně volá, totiž velmi často leží i na mé straně postele, pane doktore.

Hodně doktorů

Čtyři doktoři práv, dva soudci, jeden místopředseda soudu a všichni usilovně pracují. Pracují dvanáct let. Z jedné mladé holky se mezi tím stala zralá ženská. Léta, kdy mohla díky majetku po dědečkovi dětem a sama sobě vylepšit život pomalu ubíhají.

Bere málo peněz. Jejich kdysi slavný podnik zprivatizoval vyhlášený mladý tunelář, syn normalizačního komunisty, napojeného na dnešní ministerstvo zemědělství. Část lidí vyházel, ostatním sebral prémie.

Ráno do školy, pak do práce. Z práce pro děti, pak domů nebo někam, kam peníze dovolí, ale nikoliv před půl šestou večer. Dříve se to těžko stíhá. Od toho jsou přeci právníci.

Milý právní systéme, jak ti máme pomoci? Už vím.

Dlažební kostkou.