1,3 miliardy muslimů se v dnešním světě ocitlo uprostřed dvou soupeřících sil. Západ je chce "zmodernizovat", třeba i násilím, stoupenci Osama bin Ladena je chtějí "odzápadnit", třeba i zahalením jejich žen do černých šatů. Dvě třetiny muslimů žijí v diktaturách, potlačujících svobodné názory a samostatné myšlení, a poslední třetina muslimů žije v zemích, které, ač to třeba jsou i tradiční demokracie, nyní rychle přecházejí k tyranskému dohledu nad svými muslimskými menšinami.

Kritikové islámu na Západě začali argumentovat, že Korán požaduje, aby ho muslimové následovali slepě a fanaticky. Avšak, jak na to poukázal i překladatel a lingvista Thomas Cleary, "Islám nevyžaduje slepou víru. Vyžaduje inteligentní víru, založenou na pozorování, na reflexi a na kontemplaci, počínaje kontemplací přírody a všeho, co je kolem nás. Antagonismus mezi vědou a náboženstvím, který je charakteristický pro západní kultury, je islámu cizí." Právě islámská civilizace pomohla Evropě dostat se z temného středověku a položila základy evropské renesance.

Je politováníhodné, že má islám špatnou pověst v důsledku skupinek extremistů, kteří jednají v protikladu vůči své víře.

Autor recenzované knihy, profesor Akbar S. Ahmed vyučuje islámským studiím na Americké univerzitě. Kniha je určena muslimům. Zaprvé, neobviňujte "velkého Satana" ze všeho špatného, co se vám děje, nabádá autor své muslimské čtenáře. Zadruhé, chovejte se vstřícně a soucitně vůči ostatním lidem, bez ohledu na jejich víru. Mnoho problémů (i když nikoliv všechny) si muslimové zavinili sami a obviňovat z nich Západ, tím si muslimové uzavírají cestu k pokroku.

Mezi muslimy se šíří množství konspiračních teorií, představují si, že Západ plánuje zlikvidovat islám a propadá orgiím sexu a násilí. Příliš často jsou životy muslimů založeny na fatalismu, který je založen na špatném pochopení boží vůle.

Ahmed podle recenzenta hongkongského listu právem odmítá mnoho falešných představ o islámu. Zdůrazňuje, že islám nedovoluje zabití ani jediné lidské bytosti. Násilí proti nevinným osobám vzniká ze špatné interpretace pojmu džihád, svatá válka. Islám dovoluje svatou válku jen jako ozbrojený boj proti utlačitelům, a to pouze pod podmínkou, je-li utlačovaným osobám odpíráno právo na život a na živobytí. Jednotlivci přitom nemají právo vést sami za sebe svatou válku, ta může být vyhlášena pouze prostřednictvím kolektivní vůle celého společenství. Jinak by to byla anarchie. Bojovníci ve svaté válce mají za všech okolností zakázáno zraňovat ženy, děti a neozbrojené civilisty na druhé straně konfliktu.

Absolutně není pravda, že by Korán od muslimů vyžadoval, aby zabíjeli židy a křesťany. Ve skutečnosti Korán nabádá, aby muslimové měli židy a křesťany ve velké úctě, nazývá je "lidmi knihy". Korán také nabádá muslimy, aby se přátelili se svými nepřáteli.

Teroristické muslimské skupiny, jako například Taliban v Afghánistánu, byly extrémním, patologickým příkladem přehnané skupinové solidarity, sektářství, nikoliv islámu. Autor poukazuje na to, že existence takových skupin není omezena jen na muslimské kultury. Zmiňuje se o srbských milicích v Bosně a o hindských davech, které v Gudžarátu usmrtily tisíce muslimů - to byly společenské skupiny, které propadly témuž patologickému vidění světa jako Taliban.

I Spojené státy po 11. září 2001 začaly projevovat rysy takové přehnané, sektářské skupinové solidarity. Muslimové najednou mohli být kdekoli v USA zatčeni a zadržováni bez obžaloby na dobu neurčitou, jen proto, že to byli muslimové.