My, gnostici kybernetického věku

Názory na to, co nás čeká v informačním či kybernetickém věku, do kterého, jak se zdá vstupujeme, sahají od apokalyptických či chiliastických očekávání až po skepsi těch, kteří mají pocit, že se neděje nic kvalitativně odlišného od rozšíření psacích strojů či automobilů ( pouze další zdokonalení de facto technických a obslužných prostředků lidské společnosti J. Zahradil, MF Dnes 12.5., s. 9). Pozoruhodná kniha Erika Davise Techgnosis (Mýtus, magie a mystika ve věku informací), vydaná nakladatelstvím Harmony Books v New Yorku v roce 1998, se pokouší dokládat, že naše budoucnost by mohla být v tomto směru ještě podivuhodnější, než se má v těchto diskusích obvykle za to.

Jak dřívější marxistická osvěta, tak světový názor implicitní současné ideologii hospodářského růstu nás učí vidět vývoj lidstva jako postupné vítězení vědy nad pověrami a povídačkami. Těm, kdo tohle berou za samozřejmost kdo tedy vědu vnímají jako pravý opak věcí, jakými jsou mýty, magie či mystika (pišme dále jenom mmm) Davisova kniha možná trochu zamotá hlavu; rozhodně ale potěší ty, kdo se za dobami mýtů a kouzel ohlížejí s nostalgií. Její autor se totiž na mnoha příkladech pokouší ukázat, že to, k čemu nás dnes vědecko-technologický předvoj naší civilizace vede, má v některých ohledech překvapivě mnoho společného právě s mmm, které měla věda už dávno zprovodit ze světa. Davis totiž tvrdí, že je čím dál tím jasnější, že to, co se před námi postupně otevírá díky naším pécéčkům a připojením k internetu a co za svůj vznik nevděčí ničemu jinému než právě vědě a jí zrozeným technologiím připomíná spíše světy mýtických či mystických pověr než to, čemu jsme si zvykli říkat realita. Mocná aura vyzařovaná dnešními rozvinutými technologiemi, tvrdí, nevyplývá jenom z toho, že jsou nové či tak neuvěřitelně složité; vyplývá i z toho, že tyto technologie doslovně uskutečňují virtuální projekty zrozené v hlavách čarodějů a alchymistů dávných věků. Nevědomím technologie, tím, v čem spočívá její neracionální uhrančivost, je magie.

Je ovšem třeba zdůraznit, že ač Davisova kniha není vysloveně vědeckým dílem, není ani pouze dalším z řady vizionářských obrazů ve stylu new age, opěvujících či přivolávajících vítězství nové spirituality nad rozumem. Davis se celkem střízlivě probírá fakty a shromažďuje názory vědců, spisovatelů i filosofů; a z nich mu vychází, že revival mmm není jenom nějakým výstřelkem nastupující zahálčivé informační společnosti, že logickým vyúpstěním vývoje, kterým naše společnost spolu s naší vědou a technikou prochází. (Je ovšem škoda, že ve větší části svého textu zůstal autor u toho shromažďování a rezignoval na hlubší rozbor a hledání souvislostí skryrých pod povrchem; a v některých pasážích se dokonce nechal svým předmětem unést natolik, že se namísto kritické analýzy pustil do poněkud bezobsažného mudrování. Na svého Marshalla McLuhana si tedy téma obrody mmm v kybervěku bude muset ještě počkat; i tak však Davisova kniha bezpochyby patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co bylo o kyberkultuře dosud napsáno.)

Davis konstatuje, že pro pochopení současné situace je zásadní připustit, že kultura není svou podstatou oddělitelná od technologií, které ji provázejí že, jak říká, kultura je vždy technokultura. Podle něj se tedy musíme rozloučit s představou, že kultura (věda, umění, morálka atd.) je jedna věc, a technologie, které nám pomáhají tuto kulturu implementovat , jsou jinou, pouze obslužnou , a tudíž zásadně přízemnější věcí. Davis poukazuje na to, že zatímco určitá kultura vyvolává poptávku po určitých technologiích, technologie zase zpětně mění kulturu a vytvářejí s ní nerozborný celek. Má-li Davis pravdu, jsou převratné technologické změny, které nyní zažíváme ty změny, v souvislosti s nimiž se hovoří o kybernetizaci, globalizaci, virtualizaci více než jenom vývojem nástrojů, které nám usnadňují (případně komplikují) život. Kyberčlověk tedy nebude jenom člověkem disponujícím mocnějšími nástroji; už to nebude tentýž člověk jako jeho předchůdci. V Davisově podání však jako by byl navíc završením jakési kruhové (či spirálové?) dráhy, kterou lidstvo svým vývojem opsalo a která se podivným způsobem navrací k něčemu, o čem jsme se domnívali, že už to máme dávno za sebou.

Jak si takový návrat k mmm na sklonku dvacátého století vysvětlovat? V Davisově knize můžeme vystopovat tři části odpovědi na tuto otázku. První je vcelku zřejmá: tíhnutí k věcem tohoto druhu je patrně nezrušitelnou součástí lidské povahy; a čím více je dušeno pokličkou vědecké racionality moderního světa, tím mocněji probublává na nečekaných místech. Jako by touha po konstruování alternativních, ne-li přímo kacířských, výkladů světa patřila přímo k podstatě lidského ducha, která se, je-li nějaký čas úspěšně potlačována, dostane do přetlaku a napře se tam, kde cítí největší šanci proniknout na povrch viz třeba nedávná exploze ufologických ság typu Akta X. Podle Davise lidé cítí, že moderní skepse už překročila svůj zenit a že je to právě naše racionální nezúčastněnost a náš liberální selský rozum, co nás činí slepými k subtilnějším aspektům fungování věcí.

Davisova kniha však naznačuje, že odpověď na otázku po důvodu současného revivalu mmm má ještě další, zajímavější část: ta vychází z poznání, že kybersvět a svět mmm si nejsou tak vzdálené, jak by se mohlo na první pohled zdát; že je mezi nimi možné najít překvapivé styčné body. Asi nejpozoruhodnější linií Davisovy knihy je sledování paralely, která dala jeho knize název: totiž paralely mezi učením starověkých gnostiků a učením průkopníků moderní teorie informace. Davis přesvědčivě ukazuje, jak blízko k sobě tyto dva pohledy na svět mají: na jedné straně duch zakletý (zlotřilým demiurgem) do hmoty a všemi svými silami se snažící své zakletí zlomit a z hmoty se osvobodit, na druhé straně velice podobný obrázek informace vzdorující všemocné síle zhoubné entropie. Davis v této souvislosti cituje zakladatele kybernetiky Norberta Wienera: V řízení a komunikaci vždy bojujeme s tendencí přírody degradovat organizované a ničit smysluplné.

Praktickým výsledkem (či spíše výstřelkem) takového pohledu na svět je například hnutí extropiánů, rozšířené v USA, jehož příslušníci se snaží všemi prostředky aktivně bojovat proti entropii. A co ona mulderovsko-scullyovská posedlost mimozemšťany? Davis upozorňuje na to, že už i v některých starých gnostických textech je duch personifikován do podoby návštěvníka z jiného světa : Adam zahořel láskou k Muži Odjinud, jehož řeč je odjinud, cizí tomuto světu. . (Můžeme se tedy divit, že už pradávný Kazatel prohlašoval, že se pod sluncem neděje nic nového? A můžeme se divit tomu, že ani takový Yoda, ušatý guru z Hvězdných válek, není nic jiného než gnostik? On přece ví, že světelné bytosti jsme; ne tahle hrubá hmota ...)

Hloubavý čtenář však může na několika místech Davisovy knihy nalézt i náznaky něčeho, co by mohlo dávat dohromady i třetí, opět poněkud přízemnější část odpovědi na otázku, proč se dnes mmm tak daří: totiž to, že současná počítačová civilizace vynesla na vrchol ten druh lidí, kteří si rádi hrají a navíc jim poskytla nástroje, jak si hrát na dosud netušené úrovni. Jak na to Davis poukazuje, zdánlivě proti jakémukoli establishmentu zaměřená kyberkultura je z nezanedbatelné části konzumována a stimulována establishmentem bílých límečků ze Sillicon Valley a jemu podobných údolí jinde ve světě. Jak na to upozorňuje Davisem citovaný R.U. Sirius, například velká část čtenářů avantgardní kyberkulturní revue Mondo se rekrutovala z řad úspěšných podnikatelů v oblasti informačních technologií. Podobně třeba světy fantasy MUDů (viz Respekt 6/99), které se mnohdy jeví jako útočiště lidí zcela odtržených od reality , by těžko mohly rozkvétat bez svých čarodějů, jinak jistě dobře situovaných systémových programátorů. A taková symbióza práce s hraním vzkvétá také proto, že si mnohé počítačové firmy uvědomily, že nechat ji volný průběh, či ji dokonce podporovat, je z hlediska byznysu prospěšné. Zatímco mnoho firem ze Sillicon Valley, říká Davis, je řízeno přísně, jiné vědomě vytvářejí trochu ujeté, uvolněné prostředí, které vede jejich zaměstnance k tomu, aby vložili každou kapku své tvořivosti do nových výrobků a výzkumu. Z jednoho pohledu je tohle kapitalistická manipulace; je tu ale i jiný pohled: nastupuje svět, ve kterém mají navrch ti, kdo si umějí a chtějí hrát.

V Davisově knize se dočteme i celou řadu dalších pozoruhodných věcí; třeba o tom, proč se pro chápání datového prostoru stávají víly, reinkarnace, kouzla či zámky přirozenými nástroji, mnohem přirozenějšími než atomistické pojmy datových struktur, programů, souborů a komunikačních protokolů či proč dává tento prostor vznikat něčemu, co dost dobře nelze nebrat jako světy. Jak konstatuje Davisem citovaný Philipp K. Dick (autor mj. předlohy kultovního kyberpunkového filmu Blade Runner): Naše prostředí, a tím myslím námi vytvořený svět strojů, umělých výtvorů, počítačů, elektronických systémů, propojujících se homeostatických komponent - všechno tohle ve skutečnosti začíná čím dál tím více vykazovat to, co ve svém prostředí vidí přírodní člověk: oduševnělost. Naše prostředí se stává ve velmi reálném smyslu živým, či alespoň kvaziživým. V románu Williama Gibsona Hrabě nula pak můžeme z úst zasloužilého hackera slyšet i jadrnější formulaci: Jistě, je to jenom na míru šitá halucinace, na které jsme se všichni dohodli, kyberprostor, ale každý, kdo se připojí, ví, kurevsky dobře ví, že je to celý vesmír.

Bude tedy nastupující kybervěk věkem návratu hrdinů, čarodějů a ducha-informace triumfujícího nad hmotou-entropií, nebo spíše věkem infantilních hračičků, kteří se nebudou schopni povznést nad své komputery a čelit nastupující apokalypse Země? Myslím, že nejhorší by bylo domnívat se, že budoucnost je buďto nevyhnutelně černá, nebo zaručeně bílá. Jak to Davis formuluje v jednom z nemnoha explicitních poučení, které si z jeho knihy můžeme odnést: Nemůžeme si dovolit přemýšlet v manichejských pojmech, které debatu o nových technologiích často charakterizují. Technologie není ani andělem, ani ďáblem. Stejně tak ale není jenom nástrojem , nějakou neutrální nástavbou skálopevné lidské podstaty.

Autorovu stránku věnovanou jeho knize je možné najít ZDE

Autorizovaný zdroj: CUNI.CZ

Kouzlo kybervěku
Respekt   19.06.2000,
Civilizace - strana 18